Ottův slovník naučný/Městské právo
| Ottův slovník naučný | ||
| Mestre | Městské právo | Městské soudy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Městské právo |
| Autor: | Karel Kadlec |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 174. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Městské právo |
|
Městské právo jakožto zvláštní právo městského obyvatelstva (jus civile) naproti právu zemskému (jus commune) vyvinulo se v Německu z rozličných zemských práv: franckého, alemannského, bavorského a saského. M-kým p-vem stalo se zemské právo na základě zvláštních městských poměrů, vyplývajících ze soužití četného pestrého obyvatelstva ve městech, jakož i ze zvláštního zaměstnání tohoto obyvatelstva, živícího se hlavně obchodem a průmyslem. Různost jednotlivých m-kých p-v vysvětluje se jednak udílením speciálních privilejí, jednak zvláštními místními obyčeji a řády, nazvanými Weisthümer, jednak i vydáváním nálezů soudních kmetů (Stadtwillküren, Schöffensatzungen). Dolnoněmecky nazývalo se m. p. »Wicbelede«, Weichbild. Původ slova toho vykládá se dvojím způsobem. Dle jedněch (Sohm) znamená Weichbild tolik jako Stadtbild, t. j. znamení, symbol města, za nějž sloužil kříž, vztyčovaný ve městech na označení, že se tam konají trhy. Dle druhých, kteří ukazují na analogii slov Bild a billig, znamená Weichbild tolik jako Weichrecht, Stadtrecht, tedy m. p. Tento smysl má termin onen aspoň v pramenech. V širším smysle znamená Weichbild městské území, v němž platí m. p., tedy soudní okres města, a pak i městský soud. Nejstaršími m-kými p-vy jsou privileje krále nebo zeměpána. Často bylo právo jednoho města udíleno městům jiným. Následkem toho rozeznávala se na jedné straně mateřská m-ká p-va a na straně druhé práva dcerská. Soudy měst mateřských byly vyššími stolicemi měst dcerských. Takovým mateřským právem bylo: 1. právo kolínské, a sice mateřským právem rýnských měst; bylo recipováno i v některých městech vestfálských. Vniklo až do Švýcarska. Berthold z Zäringen udělil je r. 1120 Freiburku v Breisgavě a odtud dostalo se do Švýcar; 2. právo m. Frankfurtu n. M. pro města francká; 3. soestské m. p. (Soester Schrag), jež platilo hlavně v městech vestfálských; 4. lubecké právo (v. t.); 5. magdeburské právo (v. t.); 6. právo bavorské s mateřskými městy Norimberkem, Řeznem, Emží a Vídní; konečně 7. chełmenské právo (v. t.), jež bylo odnoží práva magdeburského, a j. O českém m-kém p-vu v. Čechy str. 512 sl. -dlc.