Ottův slovník naučný/Chełmenské právo
| Ottův slovník naučný | ||
| Chełm | Chełmenské právo | Chełmicki |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Chełmenské právo |
| Autor: | Karel Kadlec |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 133. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: chlumenské právo |
|
Chełmenské právo, ne zcela správně Chlumské pr. (pol. prawo Chełmińskie, lat. jus Culmense), byl název magdeburského práva tak, jak ve změněné a doplněné formě platilo v Chełmně a v městech ve právním ohledu na Chełmně závislých. Právem magdeburským nadáno bylo město Chełmno od mistra pruských křižáků Hermana von Saltz. Výsada toho se týkaiící ze 28. pros. 1233 ustanovila zároveň chlumenský soud za vyšší instanci pro města pruská. Jako u nás v Čechách měněna a doplňována byla práva německého původu nálezy domácích městských soudů, tak dělo se i v Chełmně s právem magdeburským. Vidouce, jak městská samospráva na základě ch-ho p-va působí prospěšně na rozvoj země, zaváděli ch. p. ve mnoha městech a vesnicích též knížata mazovští. Král polský Kazimír IV., přijímaje Prusy pod svou ochranu, dovolil r. 1454 obyvatelům užívati těchto práv: ch-ho p-va, polského a pruského. Poněvadž však z toho vznikal zmatek, zavedl r. 1476 v t. zv. polském (královském) Prusku pouze jediné ch. p. (Jen města Elblag, Brunsberg a Frauenburg podržela právo lubecké.) Ch. p. platilo od r. 1476 nejen pro stav městský, nýbrž i pro šlechtu. To trvalo až do r. 1598, kdy pruská šlechta obdržela zvláštní právo, jus terrestre nobilitatis Prussiae correctum, čili, jak Poláci říkali, pruskou korrekturu. Úředně nebylo ch. p. nikdy redigováno. Stalo se sice několik kodifikačních pokusů (r. 1476, za Sigmunda I. r. 1526 a pak opět později, za Sigmunda Augusta r. 1552 a j.), avšak k výsledku se nedošlo. Redakci sestavenou r. 1566 v Heilsberku, avšak nedokončenou, vydal r. 1711 Jan Jiří Kunigk (německy). Rukopisy ch-ho p-va v nejstarší podobě nazývají se Der alte Culm. Prvá známá redakce jest z r. 1394. Poprvé tištěn byl Der alte Culm ve Gdansku r. 1538 od Frant. Rohdena (tisk ten jest však neobyčejně vzácný a jest znám jen historicky z pozdějších tisků), podruhé od Melchiora Neringa v Toruni r. 1584, Das alte Culmische Recht (nákladem purkmistra H. Strobanda). Tisků těchto přestalo se užívati následkem četných pozdějších oprav a proto, že jazyku starému již nerozuměno. Systematicky vydal ch. p. novějším německ. jazykcm Hanow, Das vollständige Culmische Recht (Gdansko, poprvé 1744, po druhé 1767). Polský překlad ch-ho p-va vyšel v Poznani 1623 od Pavla Kuszewicze. Z r. 1814 jest vydání od J. W. Bandtkie, Jus Culmense (ve Varšavě). – Srv. Czacki, O prawie chełmińskiem (sv. III. sebr. spisů, Poznaň, 1845); J. W. Bandtkie, Historya prawa polskiego (Varš., 1850); Roepell, Über die Verbreitung des magdeburger Stadtrechts (Vratislav, 1857); Burzyński, Prawo Polskie prywatne (I. sv. Krakov, 1867). -dlc.