Ottův slovník naučný/Město
| Ottův slovník naučný | ||
| Mesto | Město | Město (název) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Město |
| Autor: | Karel Kadlec, Jaromír Čelakovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 166–170. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Město |
|
Město (lat. urbs, civitas, municipium, oppidum, něm. Stadt, dříve Burg, Weich, Wich, příbuzné lat. vicus a řeckému οἶκος, místo opevněné, ohrazené, tolik jako slovanské »hrad«, grad, gorod; angl. city, town, franc. cité, ville) jest dnes osada s četným obyvatelstvem, živícím se hlavně obchodem a průmyslem, a kromě toho i středisko škol, úřadů a četných kulturních ústavů. Jinak vypadala m-ta starověká i středověká. Byly to zpravidla osady obehnané zdmi nebo náspy a příkopy a požívající zvláštního svého práva. První m-ta vznikla v Asii (u Babyloňanů, Assyřanů, Foiničanů atd.), v Africe (u Egypťanů), v Řecku a v Italii. V Řecku vyvinuly se z nich po výtce malé republiky. Z m-t italských dospěl k větší politické moci Řím, který se pak stal střediskem nového světového státu. Také Keltové a Slované znali od počátku své historie m-ta. Germané dlouho žili jen v osadách vesnických, nejevíce žádné chuti k zakládání m-t. Prvá m-ta v Německu jsou buď původu keltského nebo římského. Povstala hlavně z bývalých římských táborův a kastellů podél dvou řím. hraničných valů: rhaetského č. dunajského a rýnského. Původu takového jsou v Porýní m-ta: Basilej (Basilea), Breisach (Mons Brisiacus), Štrasburk (Argentoratum), Zabern (Tabernae), Speyer (Urbs Nemetum), Vorms (keltský Borbetomagus), Mohuč (Moguntiacum), Wiesbaden (Castellum Mattiacum), Bingen (Bingium), Koblenc (Confluentes), Remagen (Rigomagus), Bonn (Bonna, Castra Bonnensia), Kolín (Colonia Agrippinensis), Xanten (Castra vetera). U Mosely ležela Augusta Trevirorum, nynější Trevír. Známa jsou též římská m-ta v Podunají. Uvésti sluší: v Noriku Carnuntum (nyní Petronell, vých. od Vídně), Vindobonu (Vídeň), Lauriacum (Lorch), Lentii (Linec), Juvavum (Salcpurk), Castra Batava (Pasov), Castra Regina čili Reginum (Řezno), pův. keltskou osadu Augusta Vindelicorum (Augšpurk), Campodunum (Kempten) a j. V době stěhování národů byly dotčené římské osady většinou pobořeny, avšak za panství franckého vznikl na troskách římských osad nový život. V někdejších římských palácích umístěny často královské hrady čili falce a kolem nich naloženy nové osady, skládající se z lidu svobodného a nevolného a jmenovitě i z podrobeného římského obyvatelstva, zabývajícího se hlavně obchodem. Nové francké osady byly však namnoze jen málo podobny někdejším římským m-tům. Nejsouce hrazeny podobaly se spíše jen větším vesnicím a nazývaly se proto také villae, kterýžto název zůstal až podnes m-tům francouzským (villes). — Novou tvůrčí silou, které děkují m-ta za svůj vznik, byla církev. Kolem kostelův a zejména sídel biskupských, jakož i kolem klášterův usazovalo se kupectvo a jiné obyvatelstvo. Jiné tvářnosti než m-ta vzniklá na troskách římských sídel byla tato sídla církevní. Zde vše musilo býti nově založeno. Bylo by však klamné domnívati se, že dotčená sídla církevní vznikala na místech dosud liduprázdných; bylať zakládána spíše tam, kde již před tím byla nějaká vesnice aneb vůbec sebe menší osada (třeba jediný dvůr). Zhusta ležely osady takové při řekách, u brodův a mostův, jež při tehdejším nedostatku kommunikačních prostředků měly veliký význam. Na původ takový ukazuje řada m-t nazvaných Furt nebo Bruck, Brück, na př. Frankfurt, Schweinfurt, Ochsenfurt, Bruck, Osnabrück atd. Stávalo se také, že církev společně s mocí světskou byly původci vzniku m-t. Bylyť chrámy a kláštery zakládány zhusta při královských hradech (falcích). Jako králové, měli později vlastní své falce i biskupové a světští knížata. Z královských falcí povstala m-ta Frankfurt, Ulm, Řezno, Norimberk, Cáchy (Aquae Grani) a j. Kolem klášterů vznikla m-ta St. Gallen, Fulda, Münster a j.; biskupskými sídly byla m-ta Erfurt, Osnabrück (dolnoněm. Ossenbrügg), Minden, Halberstadt, Brémy, Hildesheim a j. Charakteristickou známkou m-t z doby Karlovců bylo, že se vesměs velmi pomalu vyvíjela a podržela dlouho vesnický ráz. Prvotní německý jejich název jest Burg (ohrazené, opevněné místo), později objevuje se název Stadt. V latinském jazyce vyskytují se pojmenování civitas, urbs, oppidum, castrum n. castellum. M-ta otevřená (neohrazená), vesnice a dvory, nazývají se naproti tomu locus, vicus, villa, curtis. Terminem tímto označují se v listinách zvláště neohrazená sídla biskupská. – V X. stol. za císařů z rodu saského byly nájezdy Maďarů a obava před Slovany příčinou, že zakládán nový druh m-t z důvodů strategických. Původu takového jsou m-ta Quedlinburk, Mezibor, Goslar, Magdeburk, Lüneburk. Příznivé poloze u moře neb řeky děkují za vznik svůj m-ta Gdaňsko, Šlesvik (jehož původ sahá až do doby anglosaských tažení), Lipsko (m. původu slovanského), Halle a j. Velmi záhy vznikla m-ta u Slovanů Polabských. Ještě dnes ukazují četné, německy zkomolené názvy na slovanský původ. Pravými hrady (hrazenými místy) byla m-ta zakládaná za saských císařů naproti nepřátelským nájezdům. Skládala se ze skutečného hradu a podhradí (Vidukind v »Res gestae Saxonicae« nazývá hrad urbs, podhradí oppidum). Hradu velel praefectus urbis (dle Vidukinda) nebo civitatis custos (dle Dětmara). Hrad a podhradí byly tudíž zárodkem m-ta, a to nejen v Německu, nýbrž i jinde. – Obyčejně se myslí, že m-ta bývala hned od počátku obehnaná hradbami. Mínění to není správné. Většina m-t povstalých za Karlovcův i za císařů saských nebyla vůbec hrazená a mnohá z nich neměla hradeb ani ve století XII. Teprv od XIII. stol. byly hradby pokládány za nevyhnutelnou podmínku m-ta. – Nová doba v zakládání m-t nastala v Německu ve stol. XII. V prvých desítiletích a uprostřed onoho století byla zakládána m-ta hlavně pomocí přistěhovalců z Flanderska od arcibiskupů bremských a magdeburských a biskupů hildesheimských a míšeňských. Dálo se to tím způsobem, že pán pozemku uzavřel s podnikatelem (locator) smlouvu, v níž se tento zavazoval osaditi půdu přistěhovalci. Podnikatel obdržel pro sebe a své dědice jistý počet lánů půdy bezúročně (bez platů) a stal se vesnickým představeným a soudcem (Schultheiss, Schulz, scultetus). Osadníci platili pánovi pozemku úrok (činži) za užívání pozemku a kromě toho církvi desátek. Příklad takového založení m-ta poskytuje Freiburk v Breisgavě. Zakládací listina pochází z r. 1120. Vydal ji Konrád z Zäringen. Příkladu jeho následovali jeho nástupci. Podobným způsobem zakládali m-ta jiní páni territoriální, jako na přiklad markrabí braniborští, míšeňští a j. K m-tům královským a duchovním přibyla takto m-ta světských pánů. Na počátku byla všechna m-ta královskými (civitates publicae). Později byla výsostná prává královskými výsadami přenesena na biskupy a říšské opaty a konečně na světské zemépány. – Co bylo příčinou, že se v m-tech vyvinulo zvláštní městské právo, lišící se od práva ostatního? Hospodářské a právní poměry byly příčinou, že se m-ta emancipovala od žup (hrabství) a že se z nich staly zvláštní správní okresy a střediska nového městského práva. Těsné soužití rozdílného obyvatelstva v m-tech, poutaného k sobě společnými zájmy, a jiné zaměstnání než u obyvatelstva vesnického byly ony hospodářské poměry. Co se týče zvláštních poměrů právních, byly to hlavně immunity (v. t.), jež podkopávaly moc pravidelných státních funkcionářů (hrabat) a zakládaly nové právo městské, platné pro všechny příslušníky m-ta. V immunitách vysloveno bylo, že veřejní úředníci mají se v immunitních místech zdržeti všech soudních i jiných úkonů, a dále, že důchody fisku z oněch míst se postupují tomu, komu udělena immunita. Tím, že m-ta vyjmuta byla z moci řádných soudů a úřadů, vznikla potřeba zříditi v m-tech úřady a soudy vrchnostenské. V m-tech biskupských odevzdána moc soudní fojtovi (advocatus), místo něhož se v některých bisk. m-tech v XI. a XII. stol. objevuje purkrabí (praefectus urbis, urbanus comes, burgicomes, burcgravius). Jako druhý městský soudce jmenuje se šoltys (scultetus, též villicus, causidicus). Podobně v m-tech královských uvádějí se v čele soudnictví advocatus (fojt), resp. purkrabí a scultetus. – Krokem s immunitami šly výsady udělované m-tům v příčině konání trhů, ražení mince a vybírání cel. Dovršením oněch výsad bylo udélení m-tům tržního soudnictví (Marktbann), t. j. m-tu přiznáno právo k mimořádnému soudu, který by zasedal jen o trzích a soudil všechny účastníky trhů, i cizí. – Obyvatelstvo m-t povstalo ze tří živlů: 1. z obyvatelstva svobodného, hlavně kupcův a řemeslníků, vedle nichž se zhusta stěhovali do m-t i pozemkoví páni, zvaní Pfahlbürger, též Aussenbürger (Fridrich II. zapověděl to roku 1232); 2. z ministeriálů městských pánů; 3. z nesvobodného čili nevolného obyvatelstva, jež se později stalo svobodným. Na základě pravidla »Die Luft macht frei« nabýval ve městě svobody i nevolný člověk z venkova, zdržoval-li se ve m-tě aspoň rok a den a nebyl-li od svého pána žádán zpět. Svobodné obyvatelstvo stalo se jádrem pozdějšího »městského stavu«; ze svobodného obyvatelstva skládala se na počátku městská správa. Zajímavá jest otázka, jakého původu jest zřízení městské v zemích střední Evropy. Učenci dělí se v této otázce na dva tábory. Dle Savignyho jest středověké zřízení městské původu římského. Někdejší municipální zřízení římské rozšířilo se dle něho po všech zemích, kam až sahala moc císařů římských. Toto římské zřízení městské spočívalo hlavně na zásadě sloučení správy politické i soudní, v jejíž čele stáli konšelé (consules), svobodně volení ze středu jednotlivých kategorií městského obyvatelstva. Okolnost, že v m-tech jihoněmeckých objevují se konšelé již ve XII. stol., zdála by se nasvědčovati mínění Savignyho. Naproti tomu poukazují jiní učenci, že zřízení městské vyvinulo se v Německu samostatně na základě instituce kmetských čili šefních stolic, jejichž členové, kmeti (scabini, judices, Schöffen), vykonávali dědičně soudní moc. Německý původ zřízení městského zastává jmenovitě Maurer, dle něhož m-ta povstala spojením a ohrazením několika menších obcí (vesnických). Německý původ zřízení městského dokazují i jiní učenci, ač se v podrobnostech od Maurera liší. Navzájem rozcházejí se hlavně v otázce, jak vznikla městská rada. Arnold má za to, že v biskupských m-tech vyvinula se městská rada tím, že biskup přibral k městské správě starousedlé svobodné občany (cives seniores vel majores). Dle Heuslera byli členové městské rady v biskupských m-tech soudními kmety (přísedícími), kteří zasedali v soudě fojta. Gierke vidí v městské radě rozšířený úřad městské gildy, t. j. jednoty starousedlých měšťanů, kterýžto úřad spravuje nejen gildu, nýbrž celou obec. Sohm, který v městské obci spatřuje obec tržní, pokládá městskou radu s počátku za tržní soud. Rietschel vidí v městské radě výbor volený od tržní osady. Celkem možno dle Hegela říci, že původ městské rady nebyl všude stejný. Tvářnost a význam její byl rozličný dle toho, byla-li městská rada v souvislosti se starším městským zřízením, či byla-li zjevem úplně novým. Ve vlastním významu a pod vlastním jménem consilium, consules, objevuje se rada ve XII. stol. v m-tech nově založených. Zakladatelé m-t udělují měšťanům právo, aby si volili v záležitostech městské správy své vlastní zastupitelstvo. Ve Freiburku v Breisgavě vidíme 24 spoluzakladatele (lokátory) m-ta, conjuratores fori, kteří se později nazývají konsuly a mají jistá dědičná práva. V městských právech udělených od Jindř. Lva jeví se rada již svrchovaným městským úřadem. Na počátku byla pravomoc rady jen nepatrná, avšak během doby se víc a více šířila. V jiných m-tech zaujímal místo rady sbor kupců (měšťanů), kterým císařskými a jinými výsadami uděleno bylo právo zkoušeti míry a váhy a souditi v záležitostech týkajícícn se koupě a prodeje viktualií. Takové »městské soudy« (Burggerichte) byly V Kostnici, v Basileji, v Halberstadtu, v Soestu, v Quedlinburce, v Goslaru a j. Tento městský úřad vykonával touž pravomoc, jakou měla jinde městská rada. V jiných m-tech vznikla městská rada z instituce soudců míru, která se vyskýtá v prvých desítiletích XII. stol. v kommunách severní Francie. Laonská institutio pacis z r. 1128 sloužila za vzor m-tům jiným. Přísedící tohoto soudu nazývali se scabini (kmeti). Z německých m-t zřízen byl takový soud od Bedřicha I. ve Vormsu. Skládal se ze 40 členů: 28 měšťanů a 12 ministeriálů církve. Konflikty městských rad s biskupy byly příčinou, že na říšském sněmě v Ravenně v l. 1231–32 vydán byl edikt Bedřicha II., dle něhož městské rady a městští magistři (starostové, Bürgermeister), resp. rektoři mohli býti dosazováni od měšťanstva jen se svolením biskupů. Dle dohodnutí učiněného r. 1233 mezi biskupem vormským a m-tem měl v městské radě předsedati biskup, a byl-li nepřítomen, tedy jeho zástupce, a rada měla se skládati z 15 členů: z 9 měšťanů, jmenovaných od biskupa, a ze 6 ministeriálů. Také rada štrasburská složena byla z biskupových ministeriálů a měšťanů a měla s počátku ráz soudu míru. Jako ve Vormsu došlo i v Basileji ke konfliktům mezi biskupem a městskou radou. Biskup nechtěl trpěti rady na něm nezávislé. Konečně se však s měšťany dohodl. Dříve, než vznikla v biskupských mtech obecní rada, nalézal se městský soud i správa v rukou biskupa a jeho ministeriálů a úředníků. Mohlo by se tudíž mysliti, že městská rada povstala ze sboru biskupových úředníků. Tomu však tak nebylo ani ve Vormsu, ani ve Štrasburce, ani v Basileji. Jediný příklad biskupské úřednické rady podává nám Mohuč, kde se vyvinula sice městská rada biskupská, později však byla potlačena radou zřízenou od měšťanův a uznanou konečně od arcibiskupa. – Veliký byl počet německých m-t královských, biskupských a zeměpanských, v nichž existovaly stálé kmetské sbory (Schöffenkollegien). Toto soudní zřízení rozšířeno bylo všeobecné v m-tech dolního a středního Porýní a v Nizozemí a částečně i ve Vestfálsku a v Sasku. Vynikající postavení, jež bohaté a mocné rody ministeriálů a měšťanů (divites, honestiores, majores) v kmetských sborech sebe samy doplňujících zaujímaly, zabezpečovalo jim veliký vliv na měst. správu, tak že ze sboru soudních kmetů vyvinula se v některých m-tech městská rada. V jiných m-tech však dosazovány byly vedle stálých soudních kmetů zvláštní městské rady volené od měšťanů. V m-tě Kolíně spravovali městské záležitosti s počátku jen kmeti, později však zřízena vedle kmetů samostatná městská rada. Podobně tomu bylo v Magdeburce, kde spravovalo m. napřed 12 kmetů. Rada objevuje se tam teprve r. 1244; vznikla ze shromáždění občanů zv. »burding«. M. arcibiskupa trevírského spravoval s počátku šoltys a kmeti. V jednotlivých případech bylo měšťanstvo od arcibiskupa a kapitoly přibíráno k poradě. Rady měšťanů nebylo však i ještě ani ve XIII. stol.; zřízena byla teprv r. 1303. Také v královských a říšských m-tech, jež spravovali šoltys a kmeti, objevuje se rada ve stol. XIII. Se strany krále nečiní se proti tomu žádný odpor. V Cáchách vyskytují se konšelé vedle kmetův a ministeriálů teprve r. 1272 a 1273. Právě tak pozdě objevují se radní vedle ministeriálův a kmetů ve Frankfurtě. Ve vestfálském říšském m-tě Dortmundě uvádějí se po prvé r. 1241 v jedné listině 18 consules Tremonienses. Později jmenují se jako městský úřad consules et scabini nebo scabini ac consules. Jak z hořejšího viděti, náleží v m-tech XII. stol. nově zřizovaných dosazování městské rady k nezbytným městským svobodám, jež zakladatelé m-t obyvatelstvu povolují. Naproti tomu však dodělávají se m-ta staršího původu vlastních svých rad teprve po dlouhém boji s městskou vrchností, jež všemožným způsobem oddaluje okamžik této vymoženosti. Nemohouc udržeti m-ta v plné závislosti na sobě, spokojuje se městská vrchnost tím, že podržuje ve své moci aspoň soudnictví a ponechává správu v rukou ministeriálův a občanův. Doděláním se vlastní rady nabývá m. pevných základů své svobody. Po tomto prvním boji s vrchností nastává zápas další. M-ta usilují o nabytí vrchnostenských práv, a uvnitř obyvatelstva městského vede se boj o účastenství jednotlivých tříd obyvatelstva v městské správě. Běží o to, má-li městská rada zůstati v rukou starousedlých městských rodin, či má-li v ní míti zastoupeni též řemeslnictvo, které se organisovalo v cechy (v. t.). Po dlouhých bojích domohlo se i řemeslnictvo účastenství v městské radě, nikoli však v stejných rozměrech. Rozeznávati sluší tři druhy městských zřízení: 1. v některých m-tech zasedalo v radě pouze několik řemeslníků (obdrželi několik míst ve zvláštní lavici); 2. v jiných m-tech rozdělena bylo veškeré měšťanstvo na cechy (do cechů vstoupiti musily i rody šlechtické), a městská rada skládala se ze zástupců jednotlivých cechů. Tak tomu bylo na př. ve Špýru, v Augšpurce, v Mohuči a v Curichu; 3. jinde, na př. v Norimberce, vyvinula se vedle dosavadní rady, složené ze starších rodů, ještě zvláštní druhá rada, sestávající z řemeslnictva a kontrolující radu starou. Tou měrou, jakou řemeslnictvo nabývalo ve m-tech vidy většího a většího vlivu, rostl politický význam m-t, která se stále více emancipovala od moci svých vrchností. Příklad m-t lombardských, jež si kostnickým mírem r. 1183 vymohla na Bedřichovi I. obsáhlou nezávislost, působil i na m-ta německá. Jednotlivá m-ta uzavírala za účelem vzájemné ochrany politické spolky. Tak došlo r. 1254 k tak zv. spolku rýnskému, jejž uzavřela m-ta a páni proti bezprávným clům. Před polovicí XIII. stol. spojila se m-ta flanderská pod vedením m-ta Brügge ve spolek nazvaný hanza. Jiná hanza (v. t.), jež vznikla na severu Německa, vládla více než nad 70 m-ty. Spolkový sněm konal se v Lubeku. –
Německých říšských sněmův účastnila se říšská m-ta jednotlivé již od Viléma Hollandského, ve větší míře pak za Ludvíka Bavora. Pravidelné jich účastenství na sněmech počíná se však teprv od r. 1474. Od XVI. stol. tvořila říšská m-ta vedle kurfirštův a knížat zvláštní sbor na říšských sněmích. Velikou ránu zasadilo německým m-tům objevení mořské cesty do Východní Indie a objevení Ameriky. Veškeren zámořský obchod soustředil se od té doby v Hollandsku, ve Španělsku a v Anglii. Ještě více uškodila německým m-tům třicetiletá válka. Mnohá říšská m-ta pozbyla své nezávislosti (říšské bezprostřednosti) a stala se m-ty knížecími. Sama hanza upadala víc a více. Na počátku franc. revoluce bylo již jen 51 říš. m., a i tento malý počet se později silně ztenčil, tak že po zrušení Německé říše zbyla jen 4 m-ta bezprostřední. Z někdejších říšských m-t jsou ještě dnes státy samostatnými m-ta Hamburk, Brémy a Lubek. Velikého rozkvetu dosáhla m-ta v tomto století. Na vývoj jejich mělo největší vliv zdokonalení kommunikačních prostředků, jmenovitě drah, vzmáhání se obchodu a průmyslu a zvlášť péče vlád o umělý vzrůst jednotlivých m-t.
M-ta italská došla sice samosprávy a obsáhlé samostatnosti dříve než m-ta německá, avšak záhy své samostatnosti pozbyla. Základem městského zřízení byla ústava někdejších římských municipií (v. t.). Rychlý rozvoj městské samosprávy podporován byl v Italii především slabostí feudálních pánův a drobností jejich pozemkového majetku. Většina jich dílem z dobré vůle, dílem donucena poměry přistěhovala se do m-t a tvořila čásť městského obyvatelstva. Ke vzrůstu moci m-t přispívaly dále spory mezi císařem a papežem (mezi guelfy a ghibelliny), v nichž obě strany hleděly připoutati k sobě m-ta. Mnohá italská m-ta stala se skutečnými nezávislými státy, jež možno nazvati městskými republikami. Přes jednotlivé úchylky v detailech bylo společnou známkou městského zřízení italského, že vrchní moc v m-tě spočívala v rukou národa. Obyvatelstvo tvořily v lombardských a středoitalských m-tech XII. stol. 4 třídy: 1. vyšší šlechta (capitanei), 2. šlechta nižší (valvassores), 3. střední třída, měšťanstvo (cives), k němuž se počítali intelligenti (právníci, notáři, lékaři) a obchodníci, 4. nižší třída, t. j. řemeslnici (artistae, opifices, minores) a prostý dělný lid (populus, vulgus). Představení jednotlivých tříd obyvatelstva, t. zv. consules, vedli správu m-ta a konali soudnictví. Bedřich I. domáhal se toho, aby konsuly v m-tech lombardských sám mohl jmenovati, musil však po marném boji r. 1183 (mír kostnický) uznati plnou samosprávu lombardských m-t. Důležitější městské záležitosti rozhodovány byly v obecné hromadě měšťanů, zv. parlamentum, k níž svoláváno bylo svobodné obyvatelstvo zvoněním. Vedle sboru konsulů vyskytuje se v některých m-tech rada 100 osob, credenza. Od XIII. stol. vešlo v obyčej svěřovati výkonnou a soudcovskou moc na jeden rok podestovi (od potestas), za něhož voleni bývali členové cizích šlechtických rodů. Podestové zaujali místa dřívějších konsulů, kterých bylo obyčejně několik, nejméně dva. Vedle obecné hromady vyskytovaly se v italských m-tech dva radní sbory: velká a malá rada; počet jejich členů byl v rozličných m-tech rozličný. Také řemeslnictvo snažilo se nabýti účastenství při městské správě, sestupovalo se v cechy a organisovalo se pod konšely neb vlastním podestou jako zvláštní obec vedle šlechtických rodů. Té svobody jako v Německu se však italská m-ta nedodělala. Poměry vyvinuly se naopak. Svobodná m-ta italská upadla v poddanství cizích šlechtických rodů. Byliť podestové dosazováni brzo nikoli na jeden rok, nýbrž na více let, pak dědičně, a konečně se m-ta, v jejichž čele stáli, proměnila v dědičná absolutní knížectví.
Ve Francii jeví se na jihu jiný vývoj než na severu. Jihofrancouzské městské zřízení přiléhá k italskému. Také v jižní Francii jsou consules, radní sbory a parlamentum. Samosprávu městskou obmezuje však stále více mohutnějící státní moc; zástupci jejími jsou bajuli (baillis), vyšší soudci. V biskupských m-tech sev. Francie sestupují se nižší stavové ve svazky (kommuny) namířené proti biskupům a docházejí podpory u krále. Jako úředníci fungují v m-těch: maire (major), několik kmetů (jurati) a bailli. Více o francouzských m-tech viz ve čl. Francie, str. 487 a násl.
V Anglii jsou m-ta dílem keltského, dílem římského původu. V době Anglosasů požívala neobyčejné svobody a samostatnosti, radila se o svých záležitostech ve vlastním shromáždění a stála pod purkrabím. Městské obyvatelstvo organisováno bylo v gildách, korporacích zřízených za účelem vzájemné právní pomoci a krevní msty. Gildy měly své statuty a vlastní představené. Po dobytí Anglie od Normanů byla práva m-t mnoho zkracována; m-ta ocitla se v závislosti na králích, baronech a biskupech. Přes to však nabyla obsáhlých práv politických. Daně nebyly jim ukládány bez jejich svolení; rozvrhování a vymáhání daní bylo jim vůbec odevzdáno. Ve velké chartě bylo však právo účastenství na parlamentu přiznáno jen Londýnu a sedmi jiným m-tům. Později stoupl počet těchto m-t až ke 200, avšak povolávání městských poslanců záviselo na vůli králově. Již okolo polovice XIII. stol. objevuje se pro zástupce m-t název »obec« (communitas totius regni Angliae), Zástupci tito tvořili vedle baronů a praelátů druhý sbor ve sněmě a obdrželi »řečníka«. Hlavní jejich právo bylo povolování daní. Mnohá m-ta vysílala jednoho, jiná 2 zástupce do shromáždění obcí, k němuž přibyli ve XIV. stol. ještě dva zástupci z každého hrabství. Od XVI. stol., zvláště pak od časův Alžbětiných vzrostl se vzmáhajícím se blahobytem vliv m-t. Většina anglických m-t vzmohla se však obyčejně teprv od minulého století obchodem, plavbou a průmyslem. Ještě ke konci XVII. stol. měl Londýn pouze půl millionu obyvatel, a vedle něho byla v Anglii jen dvě m-ta (Bristol a Norwich), jež měla 30.000 a 4 jiná m-ta více než 10.000 obyvatel.
O m-tech českých v. Čechy, str. 512 a násl.
O m-tech ruských v. článek Gorod.
Literatura: Hüllmann, Städtewesen des Mittellalters (Bonn, 1825–29, 4 sv.), Arnold, Verfassungsgeschichte der deutschen Freistädte (Gotha, 1854); Gengler, Deutsche Stadtrechte des Mittelalters (Norimb., 1866); G. Maurer, Geschichte der Städteverrassung in Deutschland (Erlanky, 1869–71, 4 sv.); týž, Einleitung zur Geschichte der Mark-, Hof-, Dorf- u. Stadtverfassung (Mnichov, 1874); Kriegk, Deutsches Bürgerthum im Mittelalter (Frankfurt n. M., 1868); O. Gierke, Das deutsche Genossenschaftsrecht (Berlín, 1869 až 1873, sv. I. a II.); Heusler, Der Ursprung d. deutschen Stadtverfassung (Výmar, 1872), Winter, Urkundl. Beiträge zur Rechtsgesch. d. österr. Städte (Inšpruk, 1877); Brülcke, Die Entwickelung der Reichsstandschaft der Städte (Hamburk, 1881); Lamprecht, Deutsches Städtewesen am Schlusse des Mittelalters (Heidelberk, 1884); Below, Entstehung der deutschen Stadtgemeinde (Düsseldorf, 1888); týž, Ursprung d. deutschen Stadtverfassung (t., 1892); Sohm, Entstehung d. deutschen Städtewesens (Lips., 1890); Kallsen, Die deutschen Städte im Mittelalter (Halle, 1891, 1 sv.); Hegel, Städte u. Gilden d. germ. Völker im Mittelalter (Lips., 1891, 2 sv.); týž, Die Entstehung d. deutschen Städtewesens (t., 1898). Přehled literatury o německých m-tech podal K. Uhlirz, Neuere Literatur über deutsches Stadtewesen (»Mittheilungen d. Inst. f. österr. Geschichtsforschung«, táhne se v několika svazcích od r. 1886). – O m-tech francouzských psali: Béchard, Droit municipal au moyen âge (Paříž, 1861–62), Droit municipal dans les temps modernes (XVI. a XVII. stol.; Pař., 1866); Raynouard, Histoire du droit municipal en France; Demolins, Mouvement communal et municipal au moyen âge; Luchaire, Les communes françaises á l´époque des Capétiens directs; Babeau, La ville sous l´ancien régime; A. Smirnov, Kommuna sredněvěkovoj Franciji. O m-tech italských psali: Hegel, Geschichte der Städteverfassung in Italien (Lips., 1847); d´Haulleville, Histoire des communes lombardes; Ficker, Forschungen zur italienischen Reichs- u. Rechtsgeschichte; Pertile, Storia del diritto italiano; Cipolla, Storia delle signorie italiane; Salzer, Über die Anfänge der Signorie in Oberitalien (dissertace; Berlín, 1899). -dlc.
M-ta horní v. Horní města.
M-ta privilegovaná zvala se v Čechách královská m-ta, která obdržela zvláštní výsadné postavení v ústavě zemské. Až do časů císařovny Marie Terezie byla to hlavně m-ta, jež byla vyňata z pravomoci obou úřadů podkomořských a byla podřízena přímo král. místodržicím, kteří vyslanými kommissaři rady v nich obnovovali. Kromě Starého a Nového m-ta, jež již ve XIV. stol. stála přímo pod králem, domohla se tohoto postavení m-ta: r. 1623 Budějovice, r. 1627 Plzeň a r. 1628 Malá Strana. M-ta Kutná Hora, Cheb, Loket a Karlovy Vary, jsouce vyňata rovněž z moci úřadu podkomořského a podřízena jednak nejv. mincmistrovi, jednak purkrabím hradu Chebu a Lokte, měla též zvláštní postavení v ústavě zemské a mohla u přirovnání s podkomořskými m-ty se také považovati za privilegovaná m-ta. Když r. 1749 při král. repraesentaci a komoře (pozdějším gubernium) zřízeno bylo pro Pražská a ostatní privilegovaná m-ta zvláštní vrchní hospodářské ředitelství (Oekonomie-Oberdirectorium), jemuž náleželo revidovati účty a schvalovati rozpočty téchto privilegovaných m-t, byly tomuto ředitelství podřízeny též Loket a Karlovy Vary a potom ještě r. 1756 Hradčany, r. 1759 i Cheb, r. 1780 Chomútov a po zrušení úřadu mincmistrského r. 1784 Kutná Hora, tak že v tomto století čítalo se celkem jedenáct m-t privilegovaných. Účtárna těchto m-t při guberniu zřízená zrušena byla minister. nařízením ze dne 29. prosince 1848. Kromě toho mluvilo se o privilegovaných m-tech královských, když měla výsady na hlas a místo na sněmích a obdržela způsobilost ke dskám zemským. Takové výsady měla většina svrchu zmíněných přivilegovaných m-t. Konečné i ta m-ta považovala se za zvláště privilegovaná, v nichž nebyli po r. 1547 zřízeni král. rychtářové a která neplatila posudné do král. komory, jako zejména Plzeň, Budějovice a Ústí n. L. JČ.
M-ta věnná v. Věnná města.