Legendre [leža͡ndr] Adrien Marie, slavný mathem. franc. (* 18. září 1752 v Paříži — † 10. ledna 1833 t.), byl professorem mathem. na vojenské škole, pak na škole normální v Paříži, před tím r. 1783 jmenován členem pařížské akademie věd. Účastnil se kommisse pro stanovení nových měr a r. 1799 byl jedním z kommissařů, kteří prozkoumali výsledky měření poledníka. R. 1808 stal se čestným doživotním představeným university pařížské a r. 1815 čestným členem kommisse veřejného vyučování; r. 1816 byl s Poissonem examinátorem na polytechnice, načež žil v soukromí, pěstuje vědu svou s plnou silou ducha až do svého skonání. R. 1824 ztratil 72letý L. své výslužné 3000 fr. proto, že hlasoval při volbě do akademie věd proti vládnímu kandidátovi. L. vědeckými výzkumy přispěl v nejrůznějších oborech k rozkvětu vědy mathematické. Zbudoval theorii elliptických integrálů (on nazýval je elliptickými funkcemi), z nichž tři nejjednoduššího tvaru označují se dle L-a literami E, F, Π a slují postupně elliptickýmí integrály prvního, druhého a třetího druhu. (Viz F. J. Studnička, Základové vyšší mathematiky, II., O počtu integrálním. V Praze, 1871.) Integrál elliptický prvního tvaru E došel praktického užiti Moselyem v jeho „The mechanical principles of engineering and architecture“ (Londýn, 1843, § 182.). První pojednání vydal L. o elliptických integrálech s názvem Mémoire sur les intégrations par d’arcs d’ellipse (Paříž, 1786) a své veškeré výzkumy v souvislosti publikoval ve svém velikém díle Exercices de calcul intégrál (t., 1811—16; 3 sv.). Nové vydání tohoto díla vyšlo r. 1827 (2 sv.) a r. 1832 (3 sv.) s titulem Traité des fonctions elliptiques et des intégrales Eulériennes. R. 1806 L. uveřejnil Nouvelles méthodes pour la détermination des orbites des comètes, kde vyslovena po prvé methoda nejmenších čtverců, t. j. věta: Plyne-li z pozorování více rovnic než neznámých, které se mají stanoviti, jsou pravé a nejpohodlnější hodnoty neznámých, pro které součet čtverců chyb jest minimum. Priorita tohoto počtu L-ovi se někdy upírá, ježto prý je vynalezl Gauss r. 1795 jako student v Gotinkách; obecně však se uznává, že L. neodvisle na něm učinil týž vynález. Jinak má Gauss zásluhy o vědecké spracování této methody, kterou uveřejnil o 3 léta později než L. ve svém díle „Theoria motus corporum coelestium“. (Viz Čtverec.) L. pojednal o dvou integrálech, jichž hodnoty a vlastnosti ustanovil po prvé Euler a které nazval L. Eulerovými integrály tvaru prvního a druhého. (Viz F. J. Studnička, Základové vyšší mathem., II., O počtu integrálním. Praha, 1871.) Svými Eléments de géométrie (Paříž, 1794; něm. překlad Crelleův, 6. vyd. v Berl., 1873) proslul L. jako Euklid nového věku; zahájilť tu řadu svých znamenitých prací o theorii rovnoběžek. Z části v četných vydáních své učebnice, z části ve zvláštních pojednáních (Nouvelle théorie des parallèles avec un appendice contenant la manière de perfectionner la théorie des parallèles; Paříž, 1803) snaží se dojíti se všech stran k řešení těžkého tohoto úkolu a užívá veškerých sil svého ducha i vědění na to, by dal důkaz Euklidova postulátu nepodléhající námitkám. Tyto práce L-ovy zvyšovaly svého času zájem o theorii rovnoběžek; v dvacítipětiletí, před prvním dílem Lobačevského, není roku, aby nebylo vyšlo aspoň jedno pojednání o theorii rovnoběžek. Známo jest asi třicet pojednání v jazyku francouzském a německém jen v l. 1803—1827. Nauce o číslech udělil L. ráz soustavný. Napsav jednotlivá pojednání o neurčité analytice, vystoupil s důkladným a obšírným spisem jednajícím o theorii čísel, čímž položil rozsáhlý a pevný základ pro badání v tomto oboru; 1. a 2. vyd. spisu zmíněného vyšlo s názvem Essai sur la théorie des nombres (Paříž, 1799, 1813; 3. vyd. z 1830 nazváno Théorie des nombres; něm. Maser, Lipsko, 1886, 2 sv.; 2. vyd. 1893). Tu vyložil L. nejen dosavadní cizí, nýbrž i své vlastní četné výzkumy na tomto poli; spis tento byl a jest dosud jedním z těch, k nimž se obrátiti jest každému, kdo jen poněkud chce hlouběji vniknouti do nauky o číslech. — Maclaurin dospěl cestou geometrickou ku znamenité větě, že dva stejnorodé homofokální ellipsoidy působí na bod v některé hlavní ose položený silami zapadajícími do téže přímky a úměrnými hmotám ellipsoidů. Laplace a L. tento výsledek rozšířili dvěma různými methodami analytickými na případ libovolného bodu. AP.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Adrien-Marie Legendre