Ottův slovník naučný/Legato

Ottův slovník naučný
Legát	Legato	Legatum

Údaje o textu
Titulek:	Legato
Autor:	Josef Boleška
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 789. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Legato

Legato, ligato (ital.), vázaně, v hudbě naznačuje způsob přednesu melodie, při němž jednotlivé tóny přímo do sebe splývají, nejsouce od sebe oddělovány vzduchovými pausami. Jak se l. uskutečňuje, záleží na povaze výkonného podnětu. Hlas lidský dociluje l-ta, pronáší-li řadu rozličných tónů na jediný výdech, při čemž pouze mění stupeň napjetí hlasivek. Na dechových nástrojích analogicky mění se pouze applikatura, pokud se týče, napjetí pysků; avšak, pokud produkuje se řada tónů, o niž běží, třeba, aby nebyl přetržen proud vzduchu vpouštěný do ozvučné roury. Na nástrojích smyčcových nutno passáž vázanou buď přednésti na téže struně a za stejného tahu smyčcem, a je-li nevyhnutelným přechod smyčce s jedné struny na jinou, nutno učiniti tak s náležitou hbitostí. Na nástrojích klávesových sluší střídati klávesy tak, aby předchozí zdvihal se současné se stisknutím následujícího; na klavíru v případě tom budou struny, odpovídající klávesu předchozímu, prosty dusítek až do úderu kladívka, zdvihajícího se stisknutím klávesu následujícího, na nástrojích varhanových (varhanách, harmoniu atd.) zůstává dřívější ventil, svádějící proud vzduchu do píšťal, otevřen, pokud neuvolní se ventil nový. — L. jest nejdůležitějším činitelem hudební frase; v notovém písmě naznačuje se obloučkem nad notovými hlavičkami. ♭