Ottův slovník naučný/Hodina

Údaje o textu
Titulek: Hodina
Autor: Gustav Gruss, Václav Šediva
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 431. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hodina

Hodina jest 24. díl dne (viz Den). Den přirozený končil a začínal západem slunce, h-ny se čítaly od 1 do 24. Takto čítané h-ny (t. j. od západu slunce) sluly h-ny staročeské. Způsob čítání hodin od západu slunce od 1 do 24 hodin přešel k nám z Italie, h-ny takto čítané slovou proto také h-ny vlašské. U Němců začínal den o půl noci a dělil se ve dvakráte 12 hodin; h-ny ty slovou německé, občanské, malé. Vedle českých a německých hodin rozeznávaly se u starých národů h-ny přirozené, babylonské, planetní. Doba od východu do západu slunce dělila se ve 12 stejných částí, jež sluly h-ny přirozené nebo babylonské, poněvadž jich užívali Babyloňané, od nichž přešly k Řekům. H-ny ty mají nestejnou délku, v Praze příkladně nejkratší 40 minut pro nejkratší den (7 hod. 59 min.) a nejdelší 82 minut pro nejdelší den (16 hodin 23 minut). H. hvězdná jest 24. díl dne hvězdného. Viz Čas a Den. Gs.

H. čekání v právnictví znamená, že na účastníky sporu, při němž jde o poměr soukromého práva občanského, zavolané soudem ku stání na určitý den a k určité hodině položenému, čekáno býti musí po celou ku stání určenou hodinu a že je teprve po uplynutí celé té hodiny následky nedostavení se stihnouti mohou. Výhoda h-ny čekání přísluší však jen účastníkům sporu samým a jejich zástupcům, a to jen ve případech, kdy dle zákona nedostavení se účastníků sporu má pro ně v zápětí určité jim škodné následky. Šd.