Hodějovský z Hodějova, jméno vzácné staročeské rodiny vladycké, jejíž erb byl na modrém štítě zlatý kapr a téhož znamení nad helmem (vyobr. č. 1733.). Od příbuzných sobě vladyk z Čestic lišili se erbem tak, že tito měli stříbrného kapra. Erb ten byl podle pověsti dán mythickému Bernartovi, synu Soběslavovu, při výpravě milanské. H-vští byli odnoží vladyk Čestických, která se usadila na dvoře Hodějově u Volyně. Předek jejich Hněvek vyskytuje se v pamětech jako služebník pp. z Rožemberka a spolupatron kostela čestického v l. 1378—1400. Potomky jeho byli Bernart (neznámého roku purkrabě helfenburský) a Bušek s třemi syny svými. Nepřetržitý vývod začíná Janem starším, jenž r. 1454 Hodějov prodal. Měl dva syny, od nichž pocházely větve A) Vlksická. Jan mladší seděl napřed na Drastech (1457), pak sloužil pánům Hradeckým a konečně koupil r. 1497 Vlksice. Měl tři syny. Nejmladší Mikuláš převzal Vlksice, jež se po jeho smrti († 1523) skrze Markétu z H. († 1537) zase v držení Tetaurův dostaly; druhý bratr Václav zemřel po r. 1549 bezdětek a nejstarší Jindřich měl napřed Křešice a potom dvorec v Klokočově. Jeho zchudlí synové Jan (1534 až 1572) a Jindřich zemřeli bez potomkův a tím větev tato vyhynula. B) Větev Chotěřinská. Smil, druhý syn Janův (1452—81), purkraboval napřed na Strakonicích, pak (1469) na Zvíkově a koupil r. 1474 Chotěřiny s vesnicemi († 1485). Z manž. Alény z Kraselova zůstavil 4 syny: Rousa, Jana, Přecha a Mikuláše. Jan, vypověděn byv z domu, odešel do Uher, Přech ujal Chotěřiny a zemřel r. 1519. Od ostatních byly dvě pošlosti a) Řepická. Rous spravoval napřed Chotěřiny a zavražděn r. 1502. Zůstavil z manž. Anny Korkyňky z Drahkova syny Jana a Smila, z nichž tento r. 1531 bezdětek zemřel. Jan narodil se r. 1496 v Chotěřinách a vzdělání nabyl ve Slezsku a v Sasích. R. 1537 stal se místosudím, ve kterémž úřadě po 18 let zůstával. Prodav Chotěřiny (1542), koupil některé malé statky a r. 1548 polovici Borotína, kterou pro mrzutosti s držitelem druhé polovice r. 1552 prodal. Za to koupil t. r. Řepici, která byla sídlem jeho do smrti. Zde obnovil zámek, rozšířil dvůr a založil pěknou zahradu, tak že patřila Řepice k nejpříjemnějším sídlům v Prachensku (viz »Osvětu« r. 1883). H. byl po několik let středem tehdejšího duševního ruchu. Jsa pán neobyčejně vzdělaný a učený, nejen sbíral paměti k poznání práva českého, nýbrž i pilně čítal básně od vrstevníků latinských skládané. Sám mezi humanisty tehdejšími jsa přední, přece miloval přirozený jazyk po předcích zděděný. Podporovatelem jsa všeho šlechetného, ctíval spisovatele dary a podporami. Sám dal podnět k sepsání Hájkovy kroniky. Jsa velkým milovníkem básnictví, založil r. 1550 stolici básnictví duchovního při vysokém učení pražském (Šeb. Přeštický) a ctěn býval od literárních přátel svých mnohými básněmi příležitostními, jichž většinu tiskem vydal (viz Farrago). Vzdav se r. 1555 místosudství, žil pak v soukromí na Řepici, kde založil velkou knihovnu, bavě se ušlechtilou prací, snůškami vědeckými a dopisováním se svými přáteli (zvláště Kolínem). Náboženství byl katolického z přesvědčení; neb, ač poznal odchylná vyznání, »všech těch rot pokusivše, dal jsem jimi o zem«. Zemřel 11. ún. 1566 a pohřben v kostele řepickém. Ženat byl čtyřikráte (1. Regina z Vratišova † 1531, 2. Anna Žabkovna z Limberka † 23. bř. 1554, 3. Voršila Jeníškovna z Újezda † 1562 a 4. Majdalena z Brloha). Z dětí přečkala jej jediná Aléna (manž. Mikuláš Dým ze Stříteže) a na ní pošlost řepická přestala. b) Chotětická pošlost založena Mikulášem, synem Smilovým, jenž bojoval r. 1488 ve Slezsku, po r. 1495 usadil se na Moravě a r. 1519 koupil Chotětice († již 1544, manž. Markéta z Kostnik). Syny měl tři: Smila, Arkleba a Bernarta. Bernart byl úředníkem králové při dskách zemských (1556—59) a měl syny Jana, Bernarta a Bartoloměje, z nichž Bernart držel zástavně Řepici. Zemřel r. 1622 a jmění jeho propadlo konfiskaci. Arkleb, prostřední syn Mikulášův, držel Markvarec a statky na Moravě, kdež proslul jako řečník a naposled (1563—66) byl komorníkem menšího práva morav. Z manž. Johanky z Osečan měl syna Oldřicha, jenž ujal Řepici od místosudího strýci jeho Smilovi, téhož synovi a jemu odkázanou, odbyv Alénu Dýmovou, která jí do života užívati měla a strýce své. Přečkal syna svého Oldřicha, nadaného mladíka, jenž žil u místosudího na Řepici. Otec pak zemřel na Řepici 10. dub. 1578 a tu pohřben. Bratr Bernart (pak nejstarší) ujal Řepici, kterouž však, jsa v závadách, zastavil strýci Bernartovi. Zemřel za čas vzpoury a odsouzen r. 1622 všeho jmění (manž. Kateřina Kavkovna z Říčan). Bratr jeho Jan (starší) držel statky moravské, bojoval r. 1587 v Polsku a byl v l. 1601—07 hofrychtéřem moravským. Syny měl Oldřicha a Tomáše Dětřicha, z nichž onen měl Markvarec († 1637). Oba ztratili při konfiskaci velkou čásť jmění. Synové Oldřichovi byli Jiří a Smil, kteří byli v cís. službách vojenských. Sestra jejich byla Eva vd. Vencelíkova. Největšího bohatství dosáhlo potomstvo Smila, syna Mikulášova. Smil, vyženiv peníze s Anežkou Mitrovskou z Nemyšle, přikoupil drahně drobných statků k Chotěticům a účasten byl v l. 1541—57 mnohých jednání veřejných († 1567). Kromě dcer Kryzeldy (manž. Jaroslav Stranovský z Sovojevic), Anny (vd. Vlčkovské) a Žofky (manž. Adam Řepa z Neveklova) přečkal jej jediný syn Bernart; nebo druhý syn Bohuslav, jenž nabyl řádného vzdělání a stavem kněžským opovrhnul, zemřel r. 1552 na vojenském tažení u Treviru. (Život tohoto nadaného básníka v ČČM. 1884 str. 173.) Bernart, oženiv se s Johankou z Čestic († 1573), zdědil všechno jmění čestické, po švakrovi Adamovi zdědil Tloskov s velkými statky, přišetřiv pak peněz, sám koupil Milevsko (1581), Maršovice (1589) a jiné drobné statky. Byl milovníkem literatury, jmenovitě měl sbírku starých biblí českých a podporoval učené muže. Také býval v l. 1569—75 účasten jednání veřejných. Zemřel 6. kv. 1595. Dcery měl Elišku (vd. Bechyňovou) a Anežku (manž. Heřman Kavka z Říčan) a syny Jana a Přecha. Jan, jenž měl smysl pro literaturu a knihy lékařské, zemřel brzo po otci (13. kv. 1595) a tak byli dědici rozsáhlých statků Přech se synovcem Smilem, synem Janovým. Při rozdělení dostal Smil Tloskov a Vlksice, před tím koupené. Smil, dostav pečlivého vychování, skládal básně, činně se účastnil vzpoury roku 1620 a krutému trestu unikl jen útěkem. R. 1622 bydlil v Haagu. Přech po příkladu předkův svých jevil lásku k literatuře a pro zásluhy svého rodu přijat jest r. 1604 do stavu panského. On a manželka jeho Dorota Hrzánka z Harasova († 22. list. 1613) byli výteční hospodáři a tak rodu získány Benice (1597), Konopiště (1603) a Týnec n. S. (1607). Opustiv víru předkův, dal se okázale na učení bratrské a usilovně se účastnil (1608—09) tehdejšího hnutí politickonábož. († 4. dub. 1610). Kromě dcer Johanky (manž. Vilém z Roupova) a Markéty (manž. Adam ml. Budovec) přečkalo jej 5 synů, kteří se rozdělili tak, že dostali Bernart Milevsko, Jan Jiří Čestice a Lčovice, Přech Konopiště, Bohuslav Benice s Nedvězím a Adam Týnec n. S. Přech zemřel r. 1617 a ostatní pro účastenství ve vzpouře přišli o vše jmění. Bernart, Bohuslav a Adam vystěhovali se z vlasti. Adam, byv ve službách dánských, velel r. 1628 sedlákům, kteří se vzbouřili v Kouřimsku, Bernart, slouživ Švédům, vrátil se do vlasti a zemřel r. 1646 na Moravě. Bohuslav měl z manželky Rejny z Talmberka jedinou dceru Dorotu Kuničku, která se za Adama z Říčan vdala a jako poslední tohoto vzácného rodu zemřela (J. Jireček o H-ch v pojed. kr. uč. spol. 1884). Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hodějovští z Hodějova 