Ottův slovník naučný/Hanel
| Ottův slovník naučný | ||
| Hanega | Hanel | Haněl |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hanel |
| Autor: | Jan Otakar Pražák, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 842. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
| Související: | Autor:Jan Jaromír Hanel |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Jaromír Hanel |
|
Hanel: 1) H. Melchior, čes. jesuita a lat. spis. (* 1627 v Kroměříži — † 1689 v Olomúci). Vstoupiv r. 1647 do řádu, nabyl tu rozsáhlého vzdělání, zvláště v jazycích starých i nových; jmenovitě v Římě studoval hebrejštinu a naučil se italsky. Jmenován potom představeným italské kongregace v Praze. R. 1661 v Praze vydal Manuale precum ac devotionum italicum. Posléze stal se zpovědníkem biskupa Karla knížete Lichtenštejnského v Olomúci, kde horlivě podporoval chudinu. Ze spisů jeho, ponejvíce překladů, jmenují se: Parabolae vulpium ethicomorales hebraeicae Rabi Barrachiae Micdani (Pr., 1661, překl. z hebr.); Disputationes peripateticae in octo libros physicorum Aristotelis (t., 1662); z ital. přeložil Vita Franc. Cajetani (1668) a ze špan. Vita venerabilis Virginis Mariae de Escobar, Vallisoletanae (1868, 2 d.).
2) H. Antonín, český jesuita a lat. spis. (* 1670 v Praze — † 1732 v Olomúci). Vedle filosofie a theologie byl také doktorem kanon. práva, prvý z českých jesuitů, i učil různým předmětům. Ze spisů jeho známy jsou Libellus affectuum e confessionibus s. Augustini depromptorum a Parerga ethica.
3) H. Adolf, stenograf český (* 1838 v Červeném Potoce u Králík — † 1879 jako berní inspektor ve Stříbře). Hlavní jeho zásluhou byla velmi čilá propaganda pro Gabelsbergerovu soustavu, německou i českou, v nynější podobě „Těsnopisu českého“ (viz Čechy str. 354). H. založil v Králíkách a v Ústí n. O. na poč. let šedesátých spolky těsnopisné a vydával spisy učebné i cvičebně. Jeho Učebné listy vyšly r. 1872 již v 7. vydání; od r. 1867 vydával měsíčník Dopisovatel těsnopisného spolku v Králíkách, od r. 1871 dokonce Těsnopisný týdenník. Těsnop. bibliothéka podávala cvičení ve čtení, čerpaná ze spisů českých; r. 1867 vyšel jeho Ročník českých těsnopiscův, předchůdce pozdějších kalendářů těsnop. Začal též vydávati Mluvnici českou pro Němce. H. sám autografoval velmi sličně všecky své publikace, jež došly velkého rozšíření. Vliv jeho v rozvoj českého těsnopisu byl dosti značný. Životopis H-ův jest v „Těsnop. List.“ roč. VII. č. 10. Srv. dále článek Kovářův Stenografické Pompeje (tam. roč. X.). Pž.
4) H. Jaromír, přední právní historik český (* 9. dubna 1847 v Třebíči), stal se roku 1874 professorem právních dějin v Záhřebě a r. 1881 prof. německého práva a rak. právních dějin v Praze, kde působí na české universitě od samého oddělení jejího od university německé. Napsal tyto rozpravy do časopisu „Právník“: O poručenství starého práva čes. se zřetelem k právu moravskému (r. VIII.); O létech práva staročes. (r. IX.); Věno v právu slovanském (r. X. a XI.); Nejhlavnější zásady děd. práva pol. (r. XI.); Obecná poruka v právu slov. (r. XII.); O vlivu práva něm. v Čechách a na Moravě (r. XII. a XIII.); O vývinu děd. práva v Rusku do r. 1649 (r. XIV.); O pojmu a objemu historie práva rak. (r. XIX.). Na širokých základech budováno jest H-ovo dílo Říšské i právní dějiny německé, kterých vyšly pohříchu jen 3 seš. (1887—90), II. vyd. r. 1896. V Grünhutově „Zeitschrift für das Privat- u. öffentl. Recht der Gegenwart“ (sv. 20.) uveřejnil stať Über Begriff, Aufgabe und Darstellung der österr. Rechtsgeschichte. Kromě toho psal do „Radu“ jihoslov. akademie a vydal v publikaci „Monumenta historico-juridica Slavorum merid.“ r. 1877 Statuta et leges civitatis et insulae Curzulae 1214—1558 (I. části 1. sv.) a r. 1878 Statuta et leges civitatis Spalati (I. části 2. sv.). Jest spolupracovníkem Ottova Slovn. nauč.