Ottův slovník naučný/Haněl
| Ottův slovník naučný | ||
| Hanel | Haněl | Hänel |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Haněl |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 842–843. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Související: | Autor:Jan Miloslav Haněl |
 Heslo ve Wikipedii: Jan Miloslav Haněl |
|
Haněl: 1) H. Jan Miloslav, buditel a spisovatel českomoravský (* 1808 v Křeseticích u Kutné Hory — † 1883 v Třebíči). Nižší gymnasium studoval privátně pod vedením exjesuity Fr. Mikšíka, vyšší v Jičíně, filosofii a medicínu odbyl v Praze, kde r. 1835 stal se doktorem. Obíraje se již od studií gymn. horlivě českými knihami a národností — v čemž byl mu rádcem jeho strýc, Alois Haněl, děkan hořický, a společníkem J. S. Tomíček, — psával v Praze některé drobnosti do Šafaříkova „Světozora“, Tylových „Květů“, „Koledy“ brněnské a přeložil také Bouillyho „Povídky pro moji dceru“. Daleko důležitější byla však jeho činnost buditelská a národně politická v Třebíči i okolí, kdež usadil se jako lékař r. 1835. Založil knihovnu, povzbuzoval ke čtení, pořádal poučné přednášky, založil Besedu, slovem budil všude národní uvědomění a vzdělanost, nelekaje se vyhrůžek, zvl. r. 1848. A v témže směru působil i politicky. Správa města a také mandát poslanecký hlavně jeho přičiněním přešly do rukou českých. V uznání těchto zásluh zvolen H. posléze sám za poslance do sněmu a paměť jeho roku 1895 uctěna a oživena pamětní deskou v Třebíči. Viz „Světozor“ 1872 str. 87 a „Zlatá Pr.“ 1895, str. 454.
2) H. Ladislav (* 1850 v Třebíči). Absolvovav v Jindř. Hradci nižší gymnasium, věnoval se uměleckému zámečnictví, byl zaměstnán prakticky v Praze, ve Vídni, v Rosenheimu v Bavořích, v Curichu, Genevě, Marchienne au Pont v Belgii a v Paříži, kde navštěvoval přednášky v konservatoři umění a řemesel, pak studoval ve Vídni na umělecko-průmyslové škole a po odbytém tříletí usadil se jako umělecký zámečník v Hradci Král., kde r. 1883 svěřeno mu bylo řízení odborné školy pro umělecké zámečnictví. Řízením jeho vzkvétal ústav tou měrou, že se řadí mezi nejlepší svého druhu v Rakousku i v Německu. H. sám vykonal řadu odborných prací, po většině vlastní komposice, jimž dostalo se zaslouženého uznání, stejně jako pracem jeho školy, na př. na jubilejní výstavě v Praze. Uveřejnil též úvahy a kratší články odborné a přispívá v oboru českého názvosloví do Ottova něm.-českého slovníka.