Ottův slovník naučný/Hänel
| Ottův slovník naučný | ||
| Haněl | Hänel | Haněnko |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hänel |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 843. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jacobus Gallus |
|
| Související články ve Wikipedii: Gustav Friedrich Hänel (německy), Albert Hänel (německy) |
|
Hänel: 1) H. Jakub, také Händl a Handl, většinou Gallas zvaný, skladatel hudební (* kol 1550 v Krajině — † 1591 v Praze), kapelník v Olomúci, později u cís dvora v Praze, výborný kontrapunktik a církevní skladatel své doby. Z tištěných jeho skladeb se uvádějí: Musicum opus, 5-, 6- a 8hlasné zpěvy (Praha, 1586—1590); Moralia, obsahující 47 zpěvů 5-, 6- a 8hl. (Norimberk, 1596); Harmoniae variae IV. voc. (Praha, 1591); Motetae, quae prostant, omnes (Frankfurt, 1610). Nejznámější ze skladeb jeho je sbor Ecce quomodo mot itur justus, jehož pozdější skladatelé často užívají nebo citují, tak Händel v „Hymně smuteční“ z r. 1737. Značná čás+t partitur H-ových je obsažena ve sbírkách K. Proskeho.
2) H. Gustav Friedrich, právník něm. (* 1792 v Annabergu — † 1858), nazýván na rozdíl od svého příbuzného soujmenovce krátce Friedrich H. Stal se l. 1818 v Lipsku mimoř. prof. práv a zastával později různé vysoké úřední hodnosti. Spracoval 4. díl K. Fr. Curtiova spisu Handbuch des im Königr. Sachsen geltenden Civilrechts (Lipsko, 1819—20, 2 vyd. 1831) a napsal menší monografii Versuch einer kurzen Lehre vom Schadenersatz (t.. 1823).
3) H. Gustav Friedrich, něm. právník (* 1792 v Lipsku — † 1878), nazýván Gustav H. na rozdíl od před. Stav se r. 1821 v Lipsku professorem, vydal se na sedmiletou cestu do Italie, Švýcarska, Francie, Španělska, Portugalska, Anglie a Nizozemí studovat rukopisy řím. práva. Vrátiv se spracoval jako professor (opět v Lipsku) sebrané prameny a vydal je. Hlavnější práce jeho jsou: Varietates scripturae ex Pauli a Visigothis epitomati codicibus (Bonn, 1834); Dissensiones dominorum s. controversiae veterum jur rom interpretum, qui glossatores vocantur (Lip., 1834); Antiqua summaria cod. Theodosiani (t., 1834); Legis rom. Visigotharum particula (t., 1838); Codex Theodosianus (Bonn, 1837—42); Codices Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus (t., 1842—44); Novellae constitutiones imper. Theodosii II, Valentiniani III, Maximi, Majoriani, Severi, Anthemii (t., 1844); Lex Romana Visigotharum (Lipsko, 1847—49); Quellen der röm. Rechtsgeschichte u. deren Sammlungen (t., 1852); Corpus legum ab imper. rom. ante Justinianum latarum (t., 1857—60); Juliam epitome latina Novellarum Justiniani (t. 1873).
4) H. Albert, právník a politik něm. (* 1833 v Lipsku), od r. 1860 univ. professor v Královci a od r. 1863 v Kielu, kde působil pro odtržení Šlesvika a Holštýnska od Dánska. Po annexi obou vévodství od Pruska H. stal se spoluzakladatelem liberální strany, která ho r. 1867 zvolila do říšského sněmu a pruské sněmovny poslanců. Jsa od r. 1874 vicepraesidentem říš. sněmu a od r. 1876 též poslanecké sněmovny, náležel k vůdcům německé pokrokové a později svobodomyslné strany. Mandát do sněmovny posl. ztratil r. 1888, do říš. sněmu r. 1893. Napsal: Beweissystem des Sachsenspiegels (Lipsko, 1858); Decisiones consulum Goslariensium (t., 1862); Garantien der Grossmächte für Schleswig (t., 1864); Recht der Erstgeburt in Schleswig-Holstein (Kiel, 1864); Zur Frage der stehenden Gefälle in Schl.-H. se Seligem (3 č., tam., 1870—73); Studien zum deutschen Staatsrecht (Lipsko, 1873—88, 2 sv.); Deutsches Staatsrecht (sv 1. v Bindingově Syst. Handbuch d. deutschen Rechtswissenschaft, t., 1892); Das Kaiserthum (Kiel, 1892). S Th. Lessem vydal Gesetzgebung d. deutschen Reichs über Konsularwesen und Seeschifffahrt (Berlin, 1875).
5) H. Ernst Julius viz Hähnel.