Gymnasion slulo u Řeků cvičiště jinochů či efébů (viz Efébie), jež rozeznávati jest od tak řečené palaistry, gymnastické školy, v níž chlapci učili se tělocviku. Jest známo, že gymnastika pěstována byla u Řeků s velikou horlivostí a že mladíci z rodin zámožných, vyšedše z chlapeckých palaister, dále v ní se tužili a zároveň k vojenské službě se připravovali. Proto byla g-ia důležitou částí každého města a zřizována nákladem státním neb obecním i v malých a chudých obcích. Města veliká a bohatá mívala jich dokonce několik. Athény na př. opatřeny byly třemi g-ii před branami městskými (Akadémeia, Lykeion, Kynosargés), která pro čerstvý vzduch, stinné sady a hojnost vody hodila se výborně k tělesnému tužení a občerstvení. V době hellénisticko-římské rozmnožen pak počet jejich ještě o čtyři uvnitř města. Nejdůležitější místo v g-iích byla palaistra (zde ve významu zápasiště), jíž třeba bylo k provádění obvyklých tělesných cvičení: běhu, skoku, házení diskem i kopím a zápolení; k tomu přistupovaly koupele, jimiž očišťovali se zápasníci. Časem rozšiřována byla g-ia o místnosti určené k svlékání, k natírání, k házení míčem atd., též zakládány sady k procházkám, zřizovány chodby, sloupení, stadia, sedadla atd. Musili tudíž stavitelé přihlížeti k tomu, aby všecky prostory ty spojili v celek, jenž by vyhovoval praktické potřebě i požadavkům aesthetickým. V úkolu jejich podporovala je chvalitebná štědrost obcí i lidumilných boháčů. I byla g-ia vyzdobována sochami a malbami a vypravována vůbec vším, co pobyt v nich mohlo zpříjemniti. Vedle mladíků docházeli do g-ií i starší občané, buď k přiměřenému cvičení tělesnému, buď k družnému rozhovoru, společenské zábavě a hře, anebo na podívanou, jak tuží se bujará mládež, budoucí naděje vlasti. Umělci konali v nich studia lidského těla a filosofové, procházejíce se se svými posluchači nebo sedíce ve chladných loubích a pod stinnými stromy, rozpřádali výklady o předmětech nejrozmanitějších. G-ia byla posvěcena Hermovi; proto zdobena byla jeho sochami a dle něho často pojmenována. Z řeckých spisovatelů poznáváme jen názvy jednotlivých místností; o tom, jak souvisely vespolek, poučuje nás římský stavitel Vitruvius (V, 11). Také zachovaly se z doby pozdější značnější zbytky g-ií v Efesu, Hierapoli a v Alexandrii tróadské. Na základě těchto zbytků a popisu Vitruviova sestrojili badatelé půdorysy, které však rozcházejí se v některých věcech. To pochopíme snadno, uvážíme-li, že ony zbytky přece jen jsou celkem skrovné, dále že popis Vitruviův není ve všem zcela jasný a konečně že stavitelé vedli si v jednotlivostech podle svého vkusu a místních poměrů, třeba že v celku řídili se plánem stejným. Byly pak hlavní části g-ií tyto: efébeion, rozsáhlá síň ke cvičení jinochů, měchovna (kórykeion), šatna (apodytérion), nátěrna (elaiothesion), kde mazali se zápasníci olejem, pískovna (konistérion), kde posypávali se pískem, aby mohli pevně se popadnouti, míčovna (sfairistérion), lázně studené i teplé s potnicí, chodby (dromoi) a zvláštní druh jejich xystoi, t. j. chodby kryté, vyvýšené, k procházkám po obou stranách a snížené uprostřed; mezi oběma xysty bývaly sady a za nimi stadion. Konečně bývalo celé prostranství obklíčeno sloupeními se sedadly a exedrami (v. t.) pro filosofy a rhétory; sloupení ta byla na straně jižní dvojitá, aby v nich bylo možno ukryti se před deštěm. Srv. Baumeister, Denkm. des klass. Altertums, str. 609; Becker-Göll, Charikles, II, 213. Cfe.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Gymnasion