Ottův slovník naučný/Gymnasium
| Ottův slovník naučný | ||
| Gymnasion | Gymnasium | Gymnastika |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Gymnasium |
| Autor: | František Drtina |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 651–663. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gymnázium |
|
Gymnasium v době nové jest ústav vzdělávací, jehož účelem je na základě studií historických, spoléhajících hlavně na jazyky a literatury klassické (latinu a řečtinu), i věd přírodních, s nimi souběžně pěstovaných, podávati vzdělání vyšší a zvláště připravovati pro odborné studium universitní. Účelem výchovy gymnasijní jest vypěstovati pravou lidskost (humanitu) ve shodě s tradicemi historickými i požadavky doby přítomné. G. stojí tak uprostřed mezi obecnou školou, jež omezuje se na vědomosti nutné a dovednosti v životě potřebné, a mezi universitou, jejíž úkolem je studium odborně vědecké, připravující a uschopňující k vůdčím povoláním ve společnosti současné. Proto vzdělání g-iem poskytované, nezabíhajíc v jednostranné odbornictví, musí se povznášeti nad nezbytnou míru nutného a potřebného, musí v chovanci vychovávati člověka celého, buditi v něm nadšení pro dobro, krásno a pravdu, osvěcovati jeho rozum, ušlechťovati srdce, síliti vůli, hlavně pak vyvíjeti učňovu samočinnost a soudnost. Ne tak množství vědomostí poskytovaných, jako celková povaha myšlení, cítění a chtění má býti trvalým pro život majetkem, jejž učeň z g-ia si odnáší.
Vedle g-ia užívalo se a namnoze dosud užívá názvů jiných pro školy střední právě popsané, na př. lycea, paedagogia (často označuje ústavy do gymnasia připravující, tedy asi něm. současná progymnasia neb též ústavy přípravné při universitách zřízené, jako na př. v Giessenu), školy latinské (Lateinische Schulen). G-iím rakouským a německým odpovídají ve Francii lycea (ústavy státní lycées) a kolleje (ústavy obcemi vydržované collèges), v Anglii public schools nebo grammar schools, v Belgii athénées. Slovem gymnase označuje se ve francouzském školství tělocvična.
Dějiny. V nejstarších dobách středověku křesťanského nebylo vlastně žádného veřejného školství. Vychování dalo se úplně v rodině: mladý šlechtic vstoupil za panoše do domu nějakého rytíře, hoch stavu řemeslného za učenníka k mistru nějakému, tam se oběma dostávalo další výchovy i vzdělání. Toliko stav kněžský, jenž zaujímal vůdčí postavení, záhy požíval vychování veřejného, jehož úkolem bylo podávati souhrn kultury současné. První veřejné ústavy vyučovací zřizovány proto při klášteřích a biskupstvích. Takto nejstaršími předchůdci nynějších g-ií byly na úsvitě doby křesťanské ve střední Evropě (VI. a VII. stol. po Kr.) školy klášterní, které zvláště výchovu k životu mnišskému (vita religiosa) měly na péči. Teprve později připouštěni do škol klášterních i žáci světští, šlechtici, kteří nezamýšleli životu mnišskému se věnovati, ale tvořili vidy zvláštní oddělení (schola externa). Vyučování udíleno tu úplně zdarma a předním účelem jeho bylo důkladně si osvojiti jazyk latinský. Ostatní předměty ustupovaly do pozadí. Čítáni byli zprvu latinští klassikové, později však nabyli převahy otcové církevní. Dbáno pečlivě o to, aby latinsky se mluvilo i psalo. Tak na školách těch vznikla latina středověká, od klassické odchylná, ale dýšící svým zvláštním životem a duchem a nespokojující se pouhou nápodobou vzorů klassických. Methoda vyučovací byla velmi jednoduchá: učitelé předříkávali nebo diktovali, žáci psali a psanému učili se otrocky nazpaměť. — louha po vzděláni však zmáhala se v říši Francké i v kruzích laických, zvláště za doby Pipinovců, i zřizovány vedle škol klášterních i školy světské. Zvláště Karel Veliký povolal z Italie a Britannie muže učené (hlavně Alkuina), aby organisovali školství vyšší. Ve Francii zvláště Corbie, Fontenelle, St. Martin de Tours, v Němcích Fulda, Reichenau, Sv. Havel vynikly jakožto sídla vyšších studií; zejména pak pověstná byla škola Palatinská, určená zvláště pro syny vysoké šlechty a organisovaná jmenovaným Alkuinem. V VIII. stol. pak přistoupily ke školám klášterním školy kathedrální, zřizované při jednotlivých sídlech biskupských, jež znenáhla všechno vyšší vzdělání sjednotily a soustředily. Původcem jich jest biskup Chrodegang z Met (742—766). Školy ty z části poskytovaly vzdělání nižšího, grammatického (trivia s vyloučením rhétoriky a dialektiky), z části i vyššího (vedle rhétoriky a dialektiky též základy quadrivia), a jsou v tomto zřízení a rozdělení svém vlastní předzvěstí příštích g-ií a universit. Škol těch nespravoval biskup sám, nýbrž jeden z kanovníků (nazývaný magister scolarium nebo didascalus, později také scolasticus nebo scolaster), jemuž později byl k ruce přidán zvláštní správce (rector scholarum). Školy kathedrální byly původně určeny ku vzdělání kněžstva světského, o jehož dorost bylo právě biskupům pečovati, avšak záhy byli do nich přijímáni též laikové, zvláště z kruhů šlechtických. Kvetly až do stol. XII., pak nastal jejich úpadek. — Ve XIII. a XIV. stol. vznikaly university. Když školy dosavadní nepostačovaly požadavkům, které tyto činily, a zvláště také proto, že příslušníci stavu městského neměli k nim přístupu, zakládala ve XIV. stol. větší města, když bohatství rozkvětem obchodu v nich vzrostlo, zvláštní školy městské (Stadt- nebo Rathschulen, též někdy Scrifscholen nazývané). Učení jich omezovalo se celkem na program trivia, pročež se i triviálními zvaly. Byly takto nižším stupněm vlastních škol latinských a připravovaly nynější školy měšťanské. Města poskytovala budovu školní a větší čásť nákladu; ostatek kryl se z vybíraného školního platu. Dozor paedagogický i nad nimi míval zmíněný scolaster. Když byly zřizovány university, byla to hlavně nižší fakulta (facultas artium), jež podávala asi to přípravné vzdělání ke studiu universitnímu (na třech fakultách vyšších), kterého se nabývá dnes ve vyšších třídách gymnasijních. Na všech školách těchto byla v popředí latina středověká jakožto jednotná řeč církevní. Latinsky dobře mluviti a psáti bylo konečným cílem učebním, řečtině vyučováno ojediněle, pokud toho vyžadovaly styky s křesťanským východem. Úplný kursus vzdělání středověkého obsahoval trivium (artes sermocinales: grammatika, rhétorika, dialektika) a quadrivium (artes reales: arithmetika, geometrie, musika a astronomie).
Celé školství středověké vstupuje v XVI. stol. v období nové a mění se mohutným vlivem hnutí humanistického. Úkolem vzdělání latinského není již osvojiti si latinu církevní, nýbrž mluvu klassickou, a vlastní produktivní činností literární vytvořiti nápodobou památek zachovaných díla důstojná Vergila a Cicerona. K těmto cílům připravuje za doby té škola latinská. Reformace, která původně ke všelikému obnovování klassického starověku nepřátelsky se stavěla (Erasmus sám pravil: Ubi Lutherianismus, ibi litterarum est interitus), posléze sama vstoupila ve služby humanismu a v Melanchthonovi dala světu vlastního organisatora školství vyššího, jak na počátku doby nové existovalo v zemích protestantských. Melanchthon usiloval o obnovení nepředpojaté práce vědecké, k níž ve škole měl býti návod podáván, což státi se mohlo dle něho toliko návratem ke vzdělanosti řeckořímské. Vedle studií literárních všímal si bedlivě i studia filosofického a věd přírodních. Školy nejen organisoval, nýbrž i všechny takřka učebnice pro ně sepsal, tak že právem zasloužil si čestného názvu praeceptor Germaniae. Učitelé tehdejší byli většinou žáci Melanchthonovi a zásady jeho uváděli ve skutek. Jeho návodem zakládají města nové školy neb existující přeměňují a organisují v jeho smyslu. Pro školy latinské užívá se již v době té názvů lycea nebo paedagogia. Zvláště pak vynikají v době té školy zemské nebo knížecí (Landes- nebo Fürstenschulen: Míšeň, Schulpforta, Grimma a j.). Od počátku XVI. stol. ústav, který podával úplný kursus latiny a řečtiny, zval se g-iem; jestliže pak i základy universit. studia obsahoval, slul g. illustre neb academicum. V zevnějšku podržen namnoze způsob dřívějších škol klášterních. Žáci bydlili odděleně v celách, nosili stejnokroj, pracovali a jedli společně, tresty byly metla, uvěznění, půst, předměty pak učebními byly latina, řečtina, hebrejština, z autorů byli čítáni Cicero, Vergil, Terenc, Isókrates. Xenophón, Plutarch, Hésiod, Theognis. Plán učební, který Melanchthon r. 1528 pro Sasko ustavil, stal se brzo všeobecně platným v celém Německu. Vzdělání latinské podáváno ve třech odděleních, z nichž každé obsahovalo více ročníků. Důležitý pokrok na poli reform školských znamenalo virtemberské zřízení školské z r. 1559, které zření má již k jednotné a souhlasné úpravě školské od školy obecné až po universitu. Z dalších reformatorů protest. škol latinských vynikli Jan Sturm, jenž zřídil g. ve Štrasburku o 10 třídách, z nichž prvých 7 jest věnováno osvojení si správné mluvy (latinitas pura), ostatní 3 zjednání si dovednosti slohové (latinitas ornata). Latině se učí denně 4 hodiny. Bylať nejvyšším cílem vší práce školské, sapiens atque eloquens pietas. Řečtině učí se teprve od 4. třídy hodinu denně.
V zemích katol. ujali se organisace vyššího školství vůbec jesuité. Již záhy poznali, že školy jsou prostředkem nejúčelnějším, jímž na současný svět mohli působiti. Koncil Tridentský důrazně ukazoval k významu škol vyšších, pro vzdělání kléru určených, a z řad jesuitů samých vyšel paedag. theoretik zvučného jména Ludvík Vives. Řád sám zmocnil se záhy v zemích romanských, jihoněmeckých a rakouských výchovy veřejné, zvláště škol vyšších. Všechna g-ia jesuitská byla zřízena dle jednotného plánu organisačního, jejž r. 1599 na základě zkušeností od založení řádu (1540) nabytých vydal pátý řádový generál Claudio Aquaviva pod názvem Ratio atque institutio studiorum a jenž na ústavech řádových ještě v našem stol. měl nezměněnou platnost. Ústavy jesuitské dělily se dle tohoto plánu ve dvě oddělení: školy nižší a vyšší. Nižší (Studia inferiora), s g-iem asi souhlasné, mely 5 tříd (Rudimenta, Grammatica, Syntaxis, Humanitas, Rhetorica) a směřovaly jednotné k dokonalému si osvojení latiny jakožto společného jazyka církevního; řečtině učeno sice již od počátku, ale čtvrt hodiny denně, a mimo náboženství předměty ostatní (zahrnované jednotným názvem eruditio) existovaly toliko na papíře. Školy vyšší (Studia superiora) obsahovaly 2—3letý kurs filosofický a po něm následující 4letý theologický. Učiteli byli veskrze členové řádu, z nich každý učil obyčejně všem předmětům a s žáky postupuje, mohl na ně míti značný vliv; nejvyšší správu měl generál v Římě. Celé území dělilo se na provincie, kde provinciálové visitacemi vykonávali dozor školský. Jednotlivé ústavy spravovali rektorové, podřízení provinciálům a jmenovaní vždy toliko na 3 léta. Jim k ruce byli přiděleni jeden nebo dva praefecti studiorum. Žáci byli buď vlastní chovanci řádu, kteří do něho chtěli vstoupiti, nebo ti, kdo za plat do ústavů vstupovali (internisté), nebo externisté (kteří mimo ústav bydlili). V zemích českých byly té doby školy partikulární, g-iím obdobné, podřízené pražské universitě, jež jim dle zvláštního privilegia ustanovovala plány učební i učitele. R. 1556 zřízeno v Praze první Collegium jesuitské v tehdejším klášteře dominik. u sv. Klementa a nazýváno Academia Clementina (provinciálem byl P. Canisius). Marně universita hájila zmíněného svého privileje — r. 1622 i všechny statky universitní přešly v ruce jesuitů, kteří pak z Prahy sířili se na Moravu, do Slezska, Polska, Pruska, všude kolleje s organisací výše vzpomenutou zakládajíce. Vedle jesuitů zřizoval ve stol. XVI. a XVII. g-ia též řád benediktinský (první r. 1617 v Salcpurku), v sev. Německu těž františkánský, v našich zemích pak zvláště piaristé, kteří v oboru školství s jesuity v XVIII. stol. vítězně konkurrovali.
Další vývoj školství gymnasijního byl způsoben dalekosáhlým obratem, jenž udál se v myšlénkové povaze evropského lidstva v XVII. století rozvojem věd přírodních. Pokud již dříve naproti scholastice voláno bylo po rozšíření a prohloubeni vědomostí přírodních, bylo tomu vyhovováno jen v tom smyslu, že z klassiků starověkých znalost přírody byla čerpána způsobem intensivnějším. Poměry však se změnily, když výzkumy novými, indukcí a experimentem zjednanými, všechny theorie autorů starověkých byly zatlačeny. Na místo theologie, jež dosud byla vědou vůdčí, vstoupily vědy exaktní (mathematika a fysika). S vývojem přírodních věd současně vzrůstá myšlénka národnostní, rozkvět jazyků a literatur domácích naproti dosud vševládné latině a vznik státu moderního (v Anglii a Francii); novými pak objevy geografickými byl duševní obzor evropského lidstva podstatně rozšířen. Obecně se ujímá přesvědčení, že starověk není již ideálem nedostižným, nýbrž v mnohých věcech že doba nová pokrok nad něj znamená. Toto kulturní ovzduší působí i na theorii i na praxi paedagogickou té doby. Bacon brojí proti monopolu latiny, Descartes popírá význam latiny pro samostatnou, produktivnou práci vědeckou, Ratich a Komenský žádají pak důrazně, by na školách jazyky mateřské byly pěstovány, by se přihlíželo k realiím, dbalo názornosti, by nebyla jednostranně obtěžována paměť mládeže, ale posilována soudnost, by se stejnoměrně pečovalo též o výchovu tělesnou a dbalo opatření zdravotních na školách. Jazyky mateřské přijímány znenáhla na g-iích mezi předměty učebné, k nim pak družil se záhy jazyk francouzský jakožto jazyk vznešených kruhů a diplomacie. Z potřeby vyšších kruhů společenských vznikají ústavy nazývané rytířskými akademiemi (Ritterakademien), určené zvláště pro syny šlechtické, jimž ideálem výchovy není již vzdělanost antická, nýbrž schopnost státi se dokonalým dvořanem (galant homme). Na g-iích ve shodě s popsanou povahou doby znenáhla zavádějí se větší měrou studia mathematická a fysikální, ač jest jim bojovati se značnou neochotou u rozhodujících činitelů; mimo to trpí i nedostatkem schopných učitelů. I jiné předměty učební s počátku aspoň jako fakultativní se zavádějí. Pietismus, vycházející z křesťanské zásady účinné lásky k bližnímu, usiloval o vychování a navádění mládeže k pravé zbožnosti. Jakožto vzorný ústav, jenž starší předměty učebné s novými v jednotný, organický celek sloučiti usiloval, uvésti dlužno Franckovo Paedagogium v Halle. Vedle latiny a řečtiny učilo se na ústavě tom i jazyku německému, franc., mathematice, přírodním vědám, geografii a dějepisu. Zvláště již přihlíženo bedlivě k tomu, aby vědomosti potřebné k různým praktickým zaměstnáním ve škole se podávaly, a tak znenáhla neuvědoměle připravovány školy reální, později vzniklé. Zvláště pak po stránce methodického postupu v jednotlivých předmětech učebních mají novoty Franckem zavedené význam přímo epochální. Rovněž platné zásluhy si získal o vzdělání schopného učitelstva. Zřízení Franckových škol hallských bylo v jednotlivých zemích německých zaváděno a napodobeno.
Doba německého pietismu byla vystřídána obdobím osvícenství, jež bylo produktem jednostranného racionalismu na sklonku minulého století. Filosofie Leibnizova ve spracování Wolffově rozšířila se všeobecně, šíříc důvěřivé přesvědčení o mohutnosti lidského rozumu, a vychovatelské theorie Rousseauovy byly namnoze vtěleny ve vůdčí zásady německého filanthropismu. Racionalistický ráz minulého století obrážel se i ve školství vyšším a zvláště v reformách tehdy zaváděných. Bedřich II. v Prusku s ministrem Zedlitzem snažil se opraviti g-ia v duchu „opatrně osvětného a snášelivého liberalismu“, pečoval o řádnější výchovu učitelstva gymn. a založil za tím účelem „Institutum paedagogicum“. Povšechné zásady vyučování gymn. z té doby jsou obsaženy v nařízení kabinetním z r. 1779. Více času věnováno tu řečtině, pěstována franc. řeč i literatura, a zvláště filosofie ve shodě s duchem času pojata v plán učební (zejména učeno logice dle Wolffa a rhétorice dle Quintiliana). Všechno učení má vésti k samostatnému myšlení a samočinnosti, jednostranné pěstování paměti se zavrhuje, za to výchova mravní má býti intensivní a vésti k humanitě, snášelivosti, lásce vlastenecké, sebezapření a spravedlnosti. Organisace g-ií pruských z té doby nebyla nikterak jednotná, nýbrž direktorům ponechána značná volnost, a v ní spatřována záruka úspěšného vývoje a rozkvětu školství. V Bavorsku podobným směrem o opravu školství staral se J. A. Ickstatt (1702—76), jenž g-ia bavorská, když byl zrušen řád jesuitský, organisoval jednotně, kteráž organisace celkem do dneška je zachována. Po zvláštním kursu elementárním následuje 4třídní škola lat., k níž pojí se vlastní 5třídní g., poskytující přípravu pro studia universitní. Tato jsou zahájena kursem filosofickým, jenž existoval v Ingolstadtě a Mnichově.
Podobná reforma školství gymn. udála se v té době i v zemích rakouských za vlády Marie Terezie a Josefa II. Původcem jejím byl Nizozemčan Gerhard van Swieten (1700—73), jenž jako průpravu k odborným studiím theologickým, právnickým a medicínským zřídil 2letý kursus filosofický, na němž přednášeno již německy, a to v 1. roce úvod do filosofie, logika, metafysika, mathematika, v 2. roce přírodopis, fysika, éthika. S řádem jesuitským vstoupili ve vítěznou konkurrenci zvláště v zemích koruny České piaristé. Od r. 1753 byla všechna g-ia podrobena dozoru státnímu, vykonávanému politickými orgány krajskými a zemskými, od r. 1775 pak zaveden na g-iích nový plán učební (sestavený od piaristy G. Marxa), v němž sice na latinu stále jako na střed všech učebních předmětů hlavní důraz se klade a za cíl vyučování se stanoví osvojiti si plynnou mluvu latinskou a slohovou dovednost, ale vedle toho se požaduje pilnější pěstování němčiny jako jazyka mateřského a dějepisu, jakož i všem realiím přesně dle učebnic nově sestavených a vydaných má býti vyučováno. Řečtina je ve třídách humanitních předmětem nepovinným. Na místo dosavadních g-ií řádových vstoupily ústavy podrobené dozoru státnímu. Vychovávací povaha školy jevila se v různých jednotlivostech: proti rozpustilosti bylo zakročováno s neobyčejnou přísností, odměny a tresty určeny v podrobnostech. Působnost učitelova byla přesně vytčena předepsanými učebnicemi, samostatnost jeho omezována mnohonásobnou kontrolou, již vykonávali především jednotliví krajští hejtmani (kteří byli tehdy vlastními řediteli g-ií) a gymn. inspektor jakožto referent zemský. Nejvyšším úřadem školským byla studijní kommisse dvorská (Studienhofcommission) ve Vídni. G. bylo 5třídní, 3 nižší třídy zvány grammatikálními, 2 vyšší humanitními. Za Josefa II. řečtina opět stala se předmětem řádným, jinak však vytčen g-iím úkol převahou praktický, vychovávati schopné úředníky, lékaře a kněze. Vyučování gymnasijní, dosud bezplatné, dálo se nyní za školní plat a stalo se nemajetným nepřístupným. Uvolnění částečné nadešlo za Leopolda II.
Podobalo se, že dosavadní vývoj, rozkvět jazyků a literatur moderních, zmáhající se zřetel k praktické potřebnosti předmětů učebních přivodí úpadek studii klassických. Ale nestalo se tak, nýbrž hnutím novohumanistickým, jehož první počátky již v pol. XVIII. stol. se objevují, studiím těm byl dán nový podklad a vytčen jiný směr. Klassickým jazykům přestalo se učiti za účelem praktickým, neusilováno již o napodobující činnost literární, zvláště v latině, nýbrž účelem výchovy klassické bylo tříbiti smysl a vkus literárními památkami starověku a založiti na jejich obsahu pravé vzdělání humanitní. Zvláště studium řecké literatury vystupuje v popředí. V ní idea člověka byla projevena ve vší dokonalosti — toť názor převládající. Směr tento v Německu projevil se založením nové university v Gotinkách a aestheticko-literárním zřetelem, jenž v klassické filologii nabyl převahy a působil blahodárně i v rozvoj národních jazyků a literatur. Celé toto hnutí nejusilovněji bylo pěstováno na universitě jenské. Filologické semináře, jež na universitách byly zakládány, připravovaly schopné v tomto směru učitelstvo. Současně s tímto obsažným, ideovým oživením klassicismu vzmáhá se i snaha vykázati disciplinám moderním příslušné místo ve studiu gymn. Mathematika, dějepis a zeměpis, řeči moderní počínají se usilovněji pěstovati. Vlastními theoretiky hnutí novohumanistického byli ve Francii Rollin, Fénelon, v Německu hlavně Gessner, Ernesti, Heyne, B. Aug. Wolf. G. má vštěpovati chovancům svým pravou „náboženskomravní humanitu“, společnou všem stavům a povoláním, která má býti takto základem dalšího vzdělání odborného. Hnutí novohumanistické značně povzneslo školství gymn. ve stř. Evropě, ano nynější jeho utváření celkem podmínilo. V Prusku r. 1787 zřízeno vrchní kollegium školské (Oberschulkollegium), jímž školství vyšší vyňato z dozoru církevního a z něhož r. 1817 vyvinulo se ministerstvo kultu a vyučování. R. 1810 ustanovena pro gymn. učitelství, které do té doby bylo jen průchodním stadiem mladým duchovním, zvláštní zkouška, a zjednána tak stavu učitelskému samostatnost. Zkouška ta byla pak nové upravena r. 1831. R. 1788 položen v Prusku první základ ke zkoušce maturitní, která tvořila ukončení studií gymn., ale závaznou podmínkou pro vstup na universitu stala se teprve r. 1834. Normální plán učební Süvernem vypracovaný pro g-ia pruská byl vydán r. 1816 a stanovil za hlavní předměty učení gymn. latinu, řečtinu a mathematiku. Plán ten byl směrem novohumanistickým dále zdokonalován a doplňován v l. 1818—58, kdy nejvyšším správcem a organisátorem g-ií pruských byl J. Schulze. Latině zajištěno vůdčí postavení mezi předměty učebními, řečtině vykázáno více hodin učebních. R. 1825 zavedena též filosofická propaedeutika a pomocí její filosofie Heglova na g-ia pruská. Celý kursus gymn. trval 9 roků a přiděleno v něm úhrnně latině 86 hodin, řečtině 41, němč. 29, franč. 12, mathematice 33, přírodovědě 16, dějepisu a zeměpisu 24, náboženství 11, filosofii 4. Revoluce z roku 1848 a následující reakce zůstavila i v g-iích pruských své stopy; zvláště úsilně objevila se snaha vypěstiti v mládeži ducha křesťanského. Stesky na přetížení žactva přivodily omezení látky učebné, jež stalo se r. 1856 hlavně tím, že zrušeno vyučování filosofické propaedeutice a přiděleno němčině; frančině a přírodopisu pak ubráno hodin. Roku 1882 zavedeny nové plány učební, jichž původcem byl jako v Rakousku Bonitz, r. 1887 změněn i zkušební řád kandidátů učitelství gymn., nová pak úprava g-ií pruských pochodí z r. 1892 jakožto důsledek známé prosincové konference školské (r. 1890). Vyučování jazykům klassickým vytčen podstatně změněný cíl: porozumění klassickým spisům a výcvik logický; učení grammatické a cvičení písemná mají smysl toliko jako vhodné prostředky k tomuto účelu. Jazyk něm. a dějepis posunuty více v střed vyučování: oběma vtištěna určitá tendence buditi cit vlastenecký a národní a zjednávati porozumění o společenském a hospodářském vývoji až do r. 1888, při čemž se zvláštním důrazem má býti ukazováno k zásluhám, „jichž si Hohenzollernové dobyli o povznesení stavu rolnického, měšťanského a dělnického“. Ve vyučování nábož. bylo omezeno vše, co paměť toliko zaměstnává, na míru nejnutnější, aby tím více éthická stránka předmětu v popředí vystoupila. Zeměpisu vykázáno postavení samostatné, v nižších třídách více s přírodovědou, ve středních s dějepisem souvislé. Z moderních jazyků je frančina předmětem povinným (od 3. třídy počínajíc), angličina nepovinným. Učení mathematické bylo podstatně zjednodušeno, přírodopisu vykázáno místo ve čtyřech ročnících nižších (v zimě vždy zoologie, v létě botanika), od páté pak třídy probírá se fysika a chemie, s níž i mineralogie je sloučena. Se somatologií člověka spojeny jsou i základy zdravovědy. Filosofické propaedeutice neučí se na g-iích pruských jako předmětu zvláštnímu; kde jsou schopní učitelé, má se jí učiti v souvislosti s určitým konkrétním podkladem (na př. při jednotlivých dialozích Platónských). Kreslení učiněno na g-iích prus. povinným od 2.—5. třídy (2 hod. týdně), tělocvik ve všech třídách (3 hod. t.). Theorie zpěvu je rovněž pro všechny žáky závazná (ve dvou nejnižších třídách), od cvičení praktických může ředitel osvobozovati. Po 6. roce zavedena zkouška závěrečná (Abschlussprüfung), opravňující k jednoroční službě voj., zkouška maturitní byla pak podstatně zjednodušena a omezena na učebné předměty dvou nejvyšších ročníků; z věd přírodních se vůbec nezkouší. Ústní zkouška maturitní může býti zcela nebo z části prominuta.
Německé státy střední a jižní v historickém vývoji svých g-ií vykazují mnohé stránky odchylné, a dnešní jejich organisace je vývojem tím podmíněna. V Sasku ve smyslu novohumanistickém působil v reformu škol středních hlavně B. Hermann. Zřetel jeho byl obrácen hlavně k řecké literatuře, dbal příliš stránky formální, ačkoli Köchly důrazně požadoval, aby disciplinám moderním příslušné místo na g-iích saských bylo vykázáno. Tímto jednostranným směrem byla g-ia saská spravována do r. 1846, kdy zaveden nový, jednotný plán učební, který r. 1891 byl podstatně změněn. Ve Virtembersku narážel novohumanismus na značné obtíže. V Bavorsku vypracoval r. 1808 Niethammer nový organisační plán g-ií, vlastní však podklad nynějšímu zřízení g-ií bavorských položil G. Thiersch plánem učebním z r. 1829. Ustavil školy latinské (Lateinschulen) o 6 třídách jako ústavy samostatné, které žáku mají zjednati úplnou formální dovednost v jazycích klassických a k nimž se pojí vlastní g-ia o 4 třídách, která mají učně uváděti v hlubší znalost starověkých literatur. O jazyky klassické mají se pak opírati logika a filosofie, němčina a dějepis. Plán ten byl po několika létech zase odložen, ba jednu dobu vrátila se g-ia bavorská na krátko ke staré methodě jesuitské. Dnešní plány učební pocházejí z r. 1891.
V zemích rakouských stala se za císaře Františka reforma g-ií naléhavým požadavkem, i ozývaly se hlasy (Rottenhannovo dobrozdání), aby se přihlíželo k organisaci škol středních v Německu a Anglii. Zřízena studijní kommisse revisní (Studien-Revisionscommission), z jejíchž pětiletých porad vzešel konečně nový plán učební, vydaný r. 1805, jehož předním původcem byl F. J. Lang. G-ia v místech universitních (akademická) nebo kde byly ústavy filosofické (lycea) čítala nyní 6 tříd (4 grammatikální: parva, principie, grammatika, syntaxis a 2 humanitní: poesie a rhétorika), ostatní byla toliko 5třídní. Na všech g-iích zavedena soustava učitelů odborných. Latina zůstala ve všech třídách hlavním předmětem, kolem něhož ostatní se soustředily. Již ve 4. semestru počínalo se latinsky mluviti, v 5. a 6. sem. probírána prosódie a metrika, ve třídách humanitních stilistika (institutio ad eloquentiam). Rychle opatřeny nové učebnice, a pro učitelstvo — které namnoze odborného vzdělání nemělo — vydány obsáhlé a podrobné instrukce. Spolu byla studia filosofická reformována. Filosofické ústavy při g-iích (lycea) omezeny na předměty nejnutnější a na dobu dvouletou, kdežto při universitách studiím těm vykázána 3 léta a umožněn postup z oněch na tyto. Filosofii, mathematice a fysice vyučováno na nich latinsky. Místa učitelská obsazována za této doby konkursem. Při písemné jeho části bylo kandidátům odpovídati k šesti otázkám v době 12 hodin pod dozorem. Zkouška taková měla platnost jen pro vypsané místo, kandidát, jemuž se ho nedostalo, musil na jiném místě nové zkoušce se podrobovati. Nový plán učební z r. 1819 znamená krok nazpět. Všechna g-ia rozšířena na šestitřídní, latině i řečtině hodin přidáno, za to realie omezeny, ano přírodopisu a fysice vůbec se neučilo, toliko lectiones latinae měly obsahovati zcela populární články z těchto oborů. Na místo učitelů odborných zavedeni zase učitelé třídní, kteří všem předmětům ve třídě mimo náboženství učili a se svými žáky postupovali. R. 1824 na ústavech filosofických redukována doba studia na dvě léta (první ročník slul „logika“, druhý „fysika“), a stanoven přesný rozdíl mezi předměty povinnými a nepovinnými. Reformy g-ií, jež působením novohumanismu v Německu se staly, zůstaly v zemích rakouských namnoze nepovšimnuty. Znenáhla však i u nás počaly se ozývati hlasy po nápravě toužící a vydáno konečně císařské rozhodnutí z r. 1838, jímž stanoveno, by nejprve podniknuta byla reforma studii filosofických a po ní teprve reforma g-ií. R. 1840 zvláštní anketa ředitelů ústavů filosof., g-ií a škol obecných stanovila povšechný ráz zamýšlené reformy: g. má způsobovati všestranný a harmonický vývoj všech duševních schopností, vzdělávati mravně-náboženský charakter a při tom dbáti požadavků života praktického. Požadováno proto, aby se na nich více času věnovalo jazyku mateřskému, geometrii, přírodopisu a fysice. Vyučovacím jazykem budiž němčina (jiných jazyků mateřských vlády tehdy neznaly). Druhá kommisse pro reformu studií filos. dožadovala se těsnejšího sloučení jich s učebným postupem na g-iích. Žurnalistika horlivě volání po reformě podporovala. Feuchtersleben první (ve svém „Entwurf der Grundzüge d. öffentlichen Unterrichtswesens“) učinil z rozmanitých podaných návrhů logický důsledek požaduje, aby úkolem g-ií bylo všeobecné vzdělání s použitím starých řečí klassických a jich literatur. Spolu navrhoval, aby g-ia pojala v sebe jako podstatnou část kurs filosofický a byla osmitř{dná, dělíce se na oddělení nižší a vyšší. Vlastní reforma studií gymn. po různých těchto nábězích pochází od dvou mužů, kteří s dokonalým rozhledem vědeckým spojovali vzácný talent organisační, F. Exnera a H. Bonitze. Požadavky klassického vzdělání humanitního a nároky utěšeného rozvoje věd přírodních našly oprávněné zastoupení a usmíření v organisačním plánu, jejž pomocí mnohých znalců školství sestavili a r. 1849 uveřejnili pod názvem Entwurf d. Organisation d. Gymn. u. Realschulen in Oesterr. Reformou tou splynuly dosavadní ústavy filosofické s g-ii, která čítají od té doby 8 tříd a dělí se na oddělení nižší a vyšší. Mohou býti zřízena i g-ia nižší jakožto ústavy samostatné, podávající soustavný celek vzdělání. Těžiště studia gymn. položeno ve vzájemné se pronikání a soustředění vzdělání filolog.-historického s vědami mathem.-přirodními. Takto v Rakousku první pozoruhodný pokus se udál o usmíření humanismu a realismu v učení středoškolském. I mezi soustavou učitelů odborných a třídních nalezena šťastně jakási synthese. Místa učitelská neobsazovala se již konkursem, nýbrž na základě schopnosti učitelské, prokázané zvláštní zkouškou. V klass. jazycích přestává býti cílem vyučovacím praktická dovednost ve slově a písmě, a usiluje se především čtením spisovatelů klass. o to, aby žák vnikl v ducha starověké kultury a tím i pravé humanity. Z toho důvodu i vyučování řečtině rozmnoženo, a dispense od něho (do té doby zvl. u privatistů přípustné) odstraněny. Zeměpis sloučen s dějepisem, mathematice a vědám přírodním věnováno více času a píle; všem těmto předmětům počalo se vyučovati dvojitě, na g-ii nižším v kursu propaedeutickém, na vyšším methodou vědeckou. Nejvyšší třídě gymn. přikázáno propaedeutické studium základů psychologie a logiky. Náboženství nepojato v plán organisační, nýbrž svěřeno péči episkopátů. Celému postupu vyučování vtištěna tendence vychovávací. Závěrkem studia gymn. stanovena zkouška maturitní, podrobená dozoru a kontrole státní. Organisační plán doplněn podrobnými instrukcemi pro ten který předmět učební. Celé dílo reformní provedeno ministrem Lvem Thunem. Spolu založil Bonitz časopis gymn. („Zeitschrift für d. österr. Gymnasien“) jakožto společný orgán, v němž by učitelstvo zkušenosti své ukládalo a dalšímu pokroku dráhu razilo. Nový plán učební definitivně schválen a v život uveden nařízením ze dne 16. pros. 1854.
Na g-iích byla vyučovací řečí němčina, toliko v zemích jižních došla italština jakéhosi povšimnutí. Avšak touha po rovnoprávnosti počala se ozývati. Již Exner ve svém dobrozdání r. 1844 navrhoval, aby se na g-iích popřálo místa a pěstění i jazykům slovanským, ba „aby se některému lehčímu předmětu též po česku vyučovalo“. Po roce 1848 učilo se nějakou dobu na př. na akad. g-ii v Praze některým, po r. 1850 všem předmětům po česku, záhy však nastal r. 1853 obrat neblahý, němčina stala se zase výhradní řečí vyučovací a teprve v posledních létech ministerstva Thunova (1859 8. srp.) dovoleno, aby na g-iích soukromých a obecních učilo se též jazyky jinými, ale vždy s bedlivým zřetělem, aby žáci z g-ia vystupující němčiny slovem i písmem byli dokonale mocni. Když byl zaveden život ústavní, rozmnožována g-ia, a to nejen nákladem státu, nýbrž i měst a obcí. Národnosti neněmecké reklamovaly s horlivostí stále rostoucí rovnoprávnost národní též na školách středních. Vláda spokojovala se v létech 1860—65 zaváděním utrakvismu (některým předmětům vyučovalo se něm., některým jazykem domácím) a teprve když škodnost zařízení tohoto se prokázala, zřizována g-ia státní s výlučnou vyučovací řečí neněmeckou. V Čechách zákonem zem. ze dne 18. led. 1866 stal se na g-iích druhý jazyk zemský povinným, avšak krátce na to zákon ten derogován, prohlášena úplná jazyková rovnoprávnost a nedopuštěno, aby některý z kmenů národních v říši obývajících nucen byl učiti se jazyku jiného kmene. Správa g-ií byla ve Vídni úplně zcentralisována, toliko Haliči popřána značná míra samostatnosti. G-ia řádová, nemajíce zkoušených učitelů, jsou znenáhla přeměňována v ústavy státní, zemské neb obecní. Nové plány učební a instrukce vydány r. 1884 i doplňovány postupně novými nařízeními a normami r. 1887, 1891 a 1892, jimiž cíle i látky učebné v jazycích klassických se zjednodušují a obsahové stránce čtení autorů starověkých před pouhou formální přednost se dává, počet domácích prací písemných se omezuje, ve vyučování dějepisu a realií podstatné změny ne zavádějí, a rovněž zřetel se obrací k tělesné výchově mládeže a hrám školním.
Organisace g-ií rakouských. V Rakousku úplné g. skládá se z oddělení nižšího a vyššího po 4 ročnících. Zřizována jsou též g-ia nižší jakožto ústavy samostatné. V létech pak šedesátých vznikala g-ia realná, na př. v Táboře; tato jsou vlastně nižší g-ia s povinným kreslením, na kterých však žáci vstupující do 3. třídy, zamýšlejí-li se věnovati studiím reálným, jsou povinni místo řečtiny učiti se některému jazyku modernímu (u nás frančině). G-ia bývají vydržována státem, zeměmi, obcemi nebo jinými korporacemi. Správa vyučovací uděluje ústavům nestátním právo veřejnosti, jímž jsou oprávněna vydávati pravoplatná vysvědčení. Studující ústavů nepožívajících práva veřejnosti jsou povinni podrobovati se zkouškám na některém ústavě veřejném.
Plán učební. Předměty učební na g-iích jsou buď řádné čili povinné (závazné, obligátní) nebo mimořádné čili nepovinné (neobligátní). K oněm náleží náboženství, latina, řečtina, jazyk vyučovací (mateřský), zeměpis a dějepis, mathematika, přírodopis, přírodozpyt (fysika) a filosof. propaedeutika, na některých g-iích též kreslení a tělocvik. Nepovinnými předměty jsou řeči moderní (na př. u nás němčina, frančina, někde i angličina a italština), krasopis, většinou i kreslení, těsnopis, zpěv, někde i tělocvik a na g-iích polských dějiny zemské. Až na filosof. propaedeutiku jest ve všech předmětech řádných proveden princip dvojitosti: na nižším g-ii vyučuje se v nich elementárně a propaedeuticky, na g-ii vyšším vědecky a pragmaticky. Princip ten novými ministerskými výnosy byl sesílen; na jeho základě pravé celé g. dělí se organicky na oddělení nižší a vyšší. Cíle, k nimž vyučování gymn. v oddělení nižším a vyšším má dospěti, jsou takto stanoveny: V náboženství katol., pro něž jsou zvláštní předpisy, podávají se v nižším g-ii základy věro- a mravouky, liturgika (nauka o círk. obřadech), dějiny zjevení Božího ve Starém i Novém zákoně, ve vyš. g-ii apologetika. věrouka, mravouka a dějiny církve katol. V latině v nižším g-ii grammatická znalost lat. jazyka, dovednost v překládání snadného lat. spisovatele (Cornelius Nepos, Caesar de bell. gall.); ve vyš. g-ii znalost hlavních zjevů římské literatury a římsk. života státního. Má se vypěstovati smysl pro stilistickou formu lat. mluvy a tím pro krásu jazykovou vůbec. V řečtině v niž. g-ii grammatická znalost tvarosloví attického nářečí a základních věcí syntaxe; ve vyš. g-ii důkladné čtení nejdůležitějších zjevů literatury řecké. Nařízeními minist. (ze dne 1. čce 1887 a 30. září 1891) omezeno v klass. jazycích učivo grammatické na míru nejnutnější. Čtení a obsahu má býti věnována hlavní péče, a proto omezeny práce písemné, zavedeno i písemné překládání z jazyků klass. do mateřštiny a dán podnět k soustavnému pěstění čtení soukromého. V jazyku vyučovacím (mateřském) v nižš. g-ii znalost tvarosloví a syntaxe, jistota v písemném užívání řeči i pěstění smyslu pro krásno slovesné; ve vyš. g-ii dovednost a slohová správnost v písemném i ústním užívání jazyka, historická znalost předních zjevů národní literatury a vzdělání aesthetické na tom založené. Ve studiu jazyka mateřského a literatury národní má býti nalézáno též přirozené pojítko všech předmětů učebních. Pro jazyky moderní, u nás zvláště frančinu, na reálných g-iích je stanovena jakožto cíl znalost tvarosloví a nejdůležitějších pravidel syntaktických i dovednost v překládání. V dějepise a zeměpise v nižš. g-ii nauka o podobě a pohybu země, povrchu jejím dle národností a států se zvláštním zřetelem k mocnářství Rakousko-Uherskému, znalost předních osobností a událostí dějinných na podkladě biograficko-chronologickém se zvl. zřetelem k dějinám rakousko-uherským; ve vyš. g-ii znalost hlavních událostí dějinných v pragmatické souvislosti se zvláštním zřetelem k vývoji kulturnímu. Podrobněji mají býti vykládány zvláště dějiny řecko-římské a rakousko-uherské. V mathematice v nižš. g-ii jistota v počítání číselném se zřetelem praktickým, znalost tvarů geometrických, předních jejich vlastností a vztahů, opírající se o názor, důkladná znalost a praktická zručnost v element. mathematice. V přírodopise v nižš. g-ii znalost předních zjevů světa organického i neorganického a schopnost na základě různých nebo shodných znaků tříditi je v systematické řády; ve vyš. g-ii znalost tvarů a vlastností předních nerostů s příležitostnými zmínkami o tvaru a vývoji země, system. přehled živočišstva a rostlinstva, zakládající se na morfologii, anatomii a fysiologii, nejnutnější nauky o těle lidském a výkonech jeho s poznámkami o zdravotnictví. Ve fysice v nižš. g-ii znalost nejjednodušších a nejvýznamnějších zjevů přírodních na základě pozorování a pokusu, praktická applikace těchto vědomostí; s tím se má spojovati fysikální zeměpis a elementární učení astronomické; ve vyš. g-ii se vědomosti z nižšího doplňují a prohlubují výpočty, pokud k tomu i dosavadní mathematické vědomosti žáků postačují. Ve filosofické propaedeutice (v 7. tř. logika, v 8. tř. psychologie): Vědomosti o světě vnějším buďte doplňovány empirickým pozorováním života duševního, spolu pak budiž zjednávána souvislá znalost hlavních pochodů myšlénkových jakožto zakončení dosavadního a příprava následujícího, přísnějšího učení vědeckého. Vyučování mathematice a realiím na nižš. g-ii bylo nově upraveno minist. nařízením ze dne 24. kv. 1892, hlavně za tím účelem, aby se přetížení žactva vyvarovalo a samočinná soudnost jejich více se vyvíjela. Rozdělení těchto řádných předmětů učebních co do počtu hodin týdenních v jednotlivých třídách vykazuje se takto:
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | ||
| Náboženství | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 16 |
| Latina | 8 | 8 | 6 | 6 | 6 | 6 | 5 | 5 | 50 |
| Řečtina | — | — | 5 | 4 | 5 | 5 | 4 | 5 | 28 |
| Jazyk vyučovací | 4 | 4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 26 |
| Zeměpis a dějepis | 3 | 4 | 3 | 4 | 3 | 4 | 3 | 3 | 27 |
| Mathematika | 3 | 3 | 3 | 3 | 4 | 3 | 3 | 2 | 24 |
| Přírodopis | 2 | 2 | 21 | — | 2 | 2 | — | — | 10 |
| Silozpyt | — | — | 22 | 3 | — | — | 3 | 3 | 11 |
| Filos. propaedeutika | — | — | — | — | — | — | 2 | 2 | 4 |
| Úhrnem | 22 | 23 | 24 | 25 | 25 | 25 | 25 | 25 | 196 |
1) 2. sem. — 2) 1. sem.
Pomůcky učební (učebnice, mapy atd.) musí býti ministerstvem po zavedení approbačního řízení schváleny, aby se jich smělo užívati; toliko knihám pomocným, jež si opatřiti ponecháno žákům, není třeba schválení ministerského. Učebnice mají předepsanou látku učební v té míře obsahovati, aby žákům nebylo třeba poznámkami ve škole je doplňovati. Na každém ústavě jsou sbírky (zvl. fysikální, přírodopisná, země- a dějepisná, kreslířská atd.), mimo to knihovny professorská a žákovská, jež zakládány a doplňovány jsou příspěvky státu, výtěžkem tax přijímacích a příspěvků žákovských. — Rok školní trvá po 10 měsíců (v našich zemích od 16. září do 15. čce) a dělí se na dvě stejná pololetí (semestry v 1. pol. února).
Žákům, kteří na g-iích chtějí studovati, jest se vykázati listem křestným nebo rodným, že dovršili nebo do 31. pros téhož roku dovrší desátý rok věku svého, a vysvědčením frekventačním z obecné školy, i podrobiti se zkoušce přijímací z náboženství (z učiva prvních 4 ročníků pětitřídné obecné školy), jazyka mateřského (žádá se hbitost ve čtení a psaní, dovednost rozbírati mluvnicky rozvinuté věty jednoduché, znalost hlavních pravidel pravopisných), z počtů (žádá se znalost a hbitost v základních čtyřech pochodech početních s čísly celistvými). Z náboženství zkouší se toliko ústně, z jazyka mateřského a počtů ústně i písemně; při dobrém výsledku části písemné může se ústní zkouška promíjeti. V jedné třídě má býti nejvýše 50 žáků; při větším počtu zřizovati jest oddělení parallelní. Za vyučování platí se školné v obnosu 20 (v hlavních městech) nebo 15 zl. (v městech venkovských) pololetně, od něhož žáci chudí a nemajetní jsou k návrhu sboru prof. zemskou školní radou zcela nebo z poloviny osvobozováni, mají-li prospěch aspoň první třídy, mravné chování aspoň uspokojivé a pilnost náležitou. Řádem disciplinárním jsou regulovány povinnosti žactva, stanoveny tresty i upraveno výchovné působení g-ií. Řády discipl. různí se dle místních okolností a jsou schvalovány zemskými úřady školními. Každá třída jest opatřena třídní knihou, ve kterou zapisují se absence žáků v předmětech řádných i způsob jejich omluvy a pozorování, jež jednotliví učitelé zvláště o mravném chování a pilnosti žactva činí. Aby prospěch žáků v předmětech učebních ve stálé evidenci byl chován, jsou zavedeny od r. 1887 třídní katalogy, do nichž učitelé odborní denně zapisují známky z jednotlivých zkoušek (ústních i písemních]. Z každého předmětu má býti žák aspoň 4—5krát za semestr zkoušen. O žácích neprospívajících posílá se jednou za semestr rodičům nebo jich zástupcům zpráva písemní (censura). Známky tyto i poznámky ve třídních knihách jsou bezpečným podkladem klassifikace semestrální mravnosti, píle a prospěchu každého žáka, o níž se žákům vydávají vysvědčení, která mimo známky jednotlivé jsou vyznačena povšechnou třídou (vysvědčení první třídy s vyznamenáním, první, druhé, třetí třídy). Stupnice známek jest pro mravné chování: chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné, nezákonné; pro pilnost: vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá, nepatrná; pro prospěch: výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný, nedostatečný, zcela nedostatečný. Od lokace žáků, dříve obvyklé, bylo od r. 1886 upuštěno. Na konci roku školního podrobují se žáci všichni neb aspoň někteří postupné zkoušce písemné i ústní za intervence ředitelovy. Zkouška ta důležita je zvláště u žáků, o jichž prospěchu nelze pronésti soudu definitivního. Žákům, kteří v jediném předmětě neobstáli, povoluje se dle uznání sboru učitelského opravná zkouška po prázdninách. Výsledek celé klassifikace v každém semestru jest zaznamenán ve hlavních katalozích, které po každé klassifikaci zároveň s protokollem klassifikačním předkládají se zemské školní radě.
Závěrkem studií gymn. jest zkouška maturitní, skládající se z části písemné a ústní. Zkouška písemná koná se před koncem roku škol. a záleží v těchto součástech: překlad z latiny (2 hod.), do latiny (3 hod.), z řečtiny (3 hod.), zkouška písemná v jazyku mateřském (5 hod.), práce mathem. (4 hod.). Na ústavech českých mohou se žáci přihlašovati též k maturitní zkoušce z jazyka německého, i dává se jim též práce písemná (3 hod.). Themata prací těch stanoví zemský inspektor školní dle návrhů příslušných učitelů. Ten (anebo zástupce ministrem kultu a vyučování jmenovaný) předsedá i zkušební kommissi při ústní zkoušce maturitní, jež na konci roku škol. se koná z latiny, řečtiny, jazyka mateřského, dějepisu a zeměpisu, mathematiky a fysiky. Zkouška z dějepisu, zeměpisu a z fysiky promíjí se abiturientům, kteří vykáží se za posl. 4 semestry průměrnou výbornou nebo chvalitebnou známkou z těchto předmětů. O zkoušce vydává se vysvědčení maturitní, jež obsahuje nástin gymn. studií kandidátových, povšechný soud o jeho mravném chování za tu dobu, známky z jednotlivých předmětů, jak se o nich kommisse zkušební usnesla, a konečný soud o dospělosti (ev. s vyznamenáním) nebo nedospělosti zkoušencově k návštěvě university. Shledáno-li vědění v jednom předmětě nedostatečným, může se povoliti zkouška opravná po prázdninách. Zkoušenec nedospělý reprobuje se na rok, neobstojí-li pak opět, může býti reprobován na dobu neurčitou.
Naproti žákům veřejným nazývají se privatisty ti žáci, kteří doma nebo na některém soukromém g-ii v předmětech gymn. studují, ale na konci semestru zkoušce na g-iích veřejných se podrobují. Jakožto privatistky mohou býti i dívky na veřejných g-iích zapsány a podrobovati se zkoušce maturitní, aniž však jim tato dosud uděluje právo k návštěvě university. Žáci, kteří na žádném veřejném g-ii nejsou zapsáni, zovou se žáky soukromými čili externisty a mohou býti k maturitní zkoušce připuštěni, jsou-li starší 18 let a zapraví-li taxu zkušební (18 zl.).
Úřad učitelský na g-ii jest podmíněn zkouškou učitelské způsobilosti, regulovanou nařízením minist. ze dne 7. ún. 1884, kterým zároveň pro g-ia i reálky společné kommisse zkušební byly ustaveny. Ku zkoušce jsou připuštěni, kdo aspoň 4 léta jako řádní posluchači na některé universitě byli zapsáni a z těch aspoň tři na fakultě filosofické studovali, obírajíce se jednak odborem, z něhož zkoušku podstupují, mimo to však také filosofií a paedagogikou, studiem řeči vyučovací a na ústavech neněmeckých též němčiny. Gymn. předměty učební rozpadají se pro učitelskou zkoušku na těchto 6 skupin: 1. klassická filologie jako předmět hlavní ve spojení s jazykem vyučovacím jako předmětem vedlejším; 2. jazyk vyučovací (př. hlavní) s klassickou filologií jako předm. vedlejším; 3. zeměpis a dějepis jako předměty hlavní; 4. mathematika a fysika jako předm. hl.; 5. přírodopis jako předm. hlavní s mathematikou a fysikou jako předm. vedl.; 6. filosofie ve spojení buď s řečtinou jako předm. hl. a latinou jako předm. vedl. anebo ve spojení s mathematikou jako předm. hl. a fysikou jako předm. vedlejším. Není připuštěno, aby se kandidát hlásil napřed ke zkoušce pro g. nižší, chtěje ji později pro g. vyšší doplniti, ale kommisse zkušební má právo dle výsledků zkoušek klausurních a ústních kandidáta toliko pro nižší g. approbovati. Zkouška sama skládá se ze tří částí: 1. z domácí práce písemní, zvláštní pro každý hlavni předmět, a jedné obsahu paedag.-didaktického. Pro každou práci domácí je kandidátovi stanovena lhůta tří měsíců, která múze býti prodloužena, žádá-li kandidát za to před jejím uplynutím; approbované práce domácí pozbývají platnosti, nepřihlásí-li se kandidát do dvou let po schválení, by ve zkoušce pokračoval; 2. z písemné práce klausurní, pro niž jest ustanoveno v předmětu hlavním 10, v předmětu vedlejším 5 hodin; 3. ze zkoušky ústní. O zkoušce vydává se vysvědčení, v němž celý průběh její má býti vylíčen.
Kandidát v plném dosahu approbovaný koná pak rok zkušební na některém veřejném g-ii, aby sobě zjednal vzdělání praktické. Je svěřen dozoru jednoho z professorů svého oboru, hospituje při vyučování v hodinách jeho i jiných, v druhém pak semestru může mu býti v jednom předmětě a jedné třídě svěřeno samostatné vyučování nepřesahující 6 hodin týdně. Vyučování uděluje se na g-ii vesměs učiteli odbornými. Ti jsou buď učitelé skuteční (jimž po tříletém provisoriu uděluje se titul „professorů“), nebo učitelé provisorní (zastupují učitele skutečné v jiném úřadě zaměstnané, jako okr. inspektory školní neb professory službou úřadům školským přidělené, mají plat učitelů skutečných, ale bez nároků na definitivní potvrzení a pětileté přídavky), nebo učitelé výpomocní (čili náměstní, supplenti), kteří jsou přijímáni toliko na dobu potřeby, zvláště pro vyučování ve třídách parallelních, neb učitelé vedlejší, kteří vyučují předmětům nepovinným. Počet učitelů skutečných není stanoven dle měřítka jednotného; pro ustálené, delší dobu trvající parallelky zřizují se též místa skutečná extra statum. Jeden z učitelů skutečných jest ředitelem ústavu a náleží mu též vyučování činně se účastniti. Učitelé řečí jsou povinni vyučovati týdně maximálně 17 hodin, učitelé ostatních předmětů 20 a kreslení 24 hodiny. Uprázdněná místa skutečných učitelů jsou obsazována na ústavech státních na základě vypsaného konkursu ministerstvem vyučování podle návrhu zemské školní rady; ředitel je jmenován přímo císařem. Učitele náměstné a vedlejší jmenuje po návrhu ředitelstva zemská školní rada. Ředitel určuje v každé třídě jednoho z učitelů, z pravidla toho, jenž je tam nejvíce zaměstnán, za učitele třídního (ordinarius) a ten je pak zprostředkujícím orgánem mezi různými učiteli v téže třídě zaměstnanými a v první řadě dbá o kázeň třídy. V jeho rukou je hlavně výchovná působnost školy soustředěna. Nejvyšší pak správa ústavu náleží řediteli, jenž jest jeho zástupcem na venek vůbec, učitelům nejbližším představeným, výkonným orgánem zákonů školních i nařízení školských úřadů. Ředitel obstarává veškerou korrespondenci, přijímá i propouští žáky a je v první řadě za ústav zodpovědný po stránce vědecké i mravní. Za jeho předsednictví sestupují se učitelé k poradám čili konferencím (čtrnáctidenním, řádným čili měsíčným a mimořádným). Na každém g-ii musí býti chována tato akta: protokoll jednací, dějiny gymnasia, kniha normalií, protokol o konferencích, katalogy hlavní a třídní, knihy třídní a úplné, stále doplňované inventáře učebních pomůcek. Na konci každého škol. roku podává ředitel zem. školní radě podrobnou výroční zprávu o vnějším i vnitřním stavu školy a rediguje tištěnou zprávu výroční (program), skládající se vždy z vědecké rozpravy, některým členem sboru učitelského sepsané, a ze zpráv školních. G-ia jednotlivých zemí jsou podřízena zemským školním radám, vlastními orgány dozorčími jsou pak zemští inspektorové školní (různí pro obory humanitní a reální). Ředitelé g-ií jsou řaděni v 7. třídu služební, professoři ve třídu 9., ale mohou býti po 15leté službě povyšováni do tř. 8. Platy skutečných učitelů na stát. g-iích vykazují se takto: plat základní 1000 zl. (ve Vídni 1200 zl.), přídavky pětileté po 200 zl. (nejvýše 5) a přídavek aktivitní, jenž se různí dle tříd služebních a počtu obyvatelstva, obnášeje nejméně 200 zl., nejvýše 700 zl. V poslední době udílejí se učitelům gymn. jako všem stát. úředníkům přídavky služební a drahotní. Ředitel dostává mimo to zvláštní přídavek funkční (na vyš. g-iích 300, ve Vídni 400 zl., na nižš. 200 zl.) a má nárok na samostatný byt v budově ústavu nebo přiměřené příbytečné. Učitelé náměstní (supplenti) mají roční remunerace 700 zl. a nárok na jeden pětiletý přídavek 200 zl. Pro vyměřování výslužného skut. učitelům platí normy stanovené pro státní úředníky vůbec. Poněvadž však tři léta v činnosti učitelské na stát. ústavech čítají se za čtyři, nastává nárok na plnou pensi již po 30. roce služebním. Vdovám po ředitelích dostává se pense 400 zl., po skut. učitelích 350 zl.
Organisace g-ií cizozemských. V Uhrách jsou g-ia zřízena ve shodě s organisačním plánem Thunovým, ale od r. 1867 vyvíjela se namnoze odchylně od poměrů rakouských. Na ústavech státních upuštěno od rozdělení ústavu na oddělení nižší a vyšší i od dvoustupňového postupu v učení; existují namnoze též ústavy s menším počtem tříd (nejméně se 4 tř.). Na všech jest maďarština jazykem vyučovacím. V plánu učebním stala se od r. 1890 řečtina předmětem povinným jen pro žáky, kteří se hodlají věnovati stavu duchovnímu nebo professuře. Ostatní žáci, nepřihlásí-li se do řečtiny dobrovolně, jsou povinni zabývati se podrobněji studiem literatury maď. a klassiků řeckých v překladech maď., dějin kulturních a kreslení. Ostatně již od r. 1883 byli abiturienti škol reálných připouštěni na universitu, složili-li zkoušku z latiny. Řečtině učí se od 5. tř. Plán učební (z r. 1879):
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | ||
| Náboženství | 2 | 2 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 11 |
| Jazyk maďarský | 6 | 5 | 4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 30 |
| " latinský | 6 | 7 | 6 | 6 | 6 | 6 | 6 | 5 | 48 |
| " řecký | — | — | — | — | 5 | 5 | 5 | 4 | 19 |
| " německý | — | — | 4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 19 |
| Dějepis | — | — | — | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 15 |
| Zeměpis | 3 | 3 | 4 | 2 | — | — | — | — | 12 |
| Přírodopis | — | — | — | 3 | 3 | 3 | — | — | 9 |
| Fysika | — | — | — | — | — | — | 5 | 5 | 10 |
| Mathematika | 4 | 4 | 3 | 3 | 4 | 4 | 4 | 3 | 29 |
| Geometrie a kreslení | 3 | 3 | 3 | 3 | — | — | — | — | 12 |
| Filos. propaedeutika | — | — | — | — | — | — | — | 3 | 3 |
| Tělocvik | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 16 |
| Úhrnem | 26 | 26 | 28 | 29 | 30 | 30 | 32 | 32 | 233 |
Osnova učební podrobena r. 1853 revisi a doplněna methodickými instrukcemi. Školní rok trvá od 1. září do konce června a dělí se na tři období (trimestry): 1. od 1. září do 23. pros., 2. od 2. led. do květné neděle, 3. od středy po velikonocích do 30. čna. Řádné porady (konference) konají se jednou v trimestru (v měsících říjnu, únoru a květnu), a to nejprve učitelů v jednotlivých třídách zaměstnaných, pak sboru celého. Žáci dvou nejvyšších tříd gymn. smějí s dovolením ředitelovým a pod dozorem některého z professorů zakládati mezi sebou spolky vzdělávací, zpěvácké, hudební a podpůrné, ovšem jen maďarské. Klassifikace zvláštní konají se na konci období vánočního a velikonočního a o výsledku jich podávají se rodičům zvláštní zprávy písemné, na konci roku škol. jsou závěrečné zkoušky veřejné. Rok školní zakončuje se 30. čna slavností školskou, při níž se rozdávají vysvědčení a udílejí ceny. Každý professor jest povinen napsati zprávu o svém působení v uplynulém roce. Závěrkem studií gymn. jest zkouška maturitní. Učitelé gymn. (spolu s reálními) nabývají vzdělání přípravného v seminářích učitelských při universitách v Pešti a Kološi, jakož i pro odbory filologicko-historické při právnické akademii v {{Prostrkaně|Prešpurku((. Navštěvují při tom po 4 léta přednášky na fakultách filosofických neb na polytechnice. Podrobují se po uplynutí zákonitého čtyřletí státní zkoušce, jež jest regulována statutem ze dne 5. března 1882. Approbace lze nabyti pro tyto skupiny: 1. klassickou filologii, 2. jazyk a literaturu maďarskou s latinskou, 3. jazyk a literaturu německou s latinskou, 4. dějepis a řecký jazyk s literaturou, 5. dějepis a latinský jazyk s literaturou, 6. mathematiku a fysiku, 7. přírodopis a chemii. Zkouška sama děje se postupně ve třech obdobích: 1. zkouška základní po absolvování 4 univ. semestrů, v níž kandidátovi je prokázati, že zná látku učební svého odboru, maď. grammatiku a mimo to, že rozumí jednomu z moderních jazyků (němč., franč., angl. neb ital.); 2. zkouška odborná po 8 semestrech studií, v níž osvědči, že ve zvolených odborech stojí na vědecké výší své doby a dovede samostatně vědecky pracovati; 3. zkouška paedagogická po pátém roce. Na maď. g-iích obnáší plat řád. professorů na venkově 1200 zl. a 200 zl. příbytečného, v hlavním městě 1300 zl., 300 zl. příbytečného a 200 zl. přídavku místního; ředitel dostává mimo to na venkově 300 zl., v hlav. městě 400 zl. funkčního přídavku. Všichni mají až do 25. roku služebního nárok na 5 kvinkvenálek po 100 zl. Supplenti dostávají ročně 800 zl. G-ia jsou podřízena dozoru a vrchní správě vrchního ředitele příslušného okresu školského, jichž je 9.
V Německu liší se v jednotlivostech organisace g-ií dle zemí. Vedle g-ií cílem a postupem učebním s rakouskými celkem shodných existují v jednotlivých státech německých g-ia reálná (na nichž je místo řečtiny frančina a angl.), vyšší reálky (9třídní bez jazyků klassických, ale s franč. a angl.) a vyšší školy měšťanské (neboli reálky šestitřídní, kde toliko jeden z jazyků moderních). G-ia německá jsou 9—10třídní a třídy se čítají v pořádku obráceném, nejnižší Sexta, dále Quinta, Quarta, na to dvoudílné Unter- a Ober-Tertia atd. Ve většině států něm. zavedeny jsou od let 90tých nové plány učební.
G-ia bavorská (plán učební z r. 1891):
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| (1) VI |
(2) V |
(3) IV |
(4) UIII |
(5) OIII |
(6) UII |
(7) OII |
(8) UI |
(9) OI | ||
| Náboženství | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 18 |
| Jazyk německý | 5 | 4 | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 3 | 4 | 27 |
| " latinský | 8 | 8 | 8 | 8 | 8 | 7 | 7 | 6 | 6 | 66 |
| " řecký | — | — | — | 6 | 6 | 6 | 6 | 6 | 6 | 36 |
| " francouzský | — | — | — | — | — | 3 | 3 | 2 | 2 | 10 |
| Dějepis | — | — | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 3 | 3 | 16 |
| Zeměpis | 2 | 2 | 2 | 2 | 1 | — | — | — | — | 9 |
| Mathematika | 3 | 3 | 3 | 2 | 4 | 4 | } 5 | 5 | 4 | 33 |
| Fys. a math. geogr. | — | — | — | — | — | — | ||||
| Přírodopis | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | — | — | — | — | 5 |
| Krasopis | 2 | 1 | 1 | — | — | — | — | — | — | 4 |
| Kreslení | — | 2 | 2 | — | — | — | — | — | — | 4 |
| Tělocvik | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 18 |
| Úhrnem | 25 | 25 | 26 | 27 | 28 | 28 | 29 | 29 | 29 | 246 |
Nepovinné předměty: hebrejština, angličina, italština, stenografie pro 4 vyšší třídy, kreslení pro 6 vyšších tříd, hudba a zpěv pro všechny.
G-ia virtemberská (plán učební z r. 1891):
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| (1) | (2) VI |
(3) V |
(4) IV |
(5) UIII |
(6) OIII |
(7) UII |
(8) OII |
(9) UI |
(10) OI | ||
| Náboženství | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 21 |
| Jazyk německý | 8 | 3 | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 3 | 3 | 30 |
| " latinský | — | 10 | 10 | 10 | 10 | 10 | 8 | 8 | 8 | 7 | 81 |
| " řecký | — | — | — | — | 7 | 7 | 7 | 7 | 6 | 6 | 40 |
| " francouzský | — | — | — | 4 | 2 | 2 | 3 | 3 | 2 | 2 | 18 |
| Dějepis a zeměpis | — | 1 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 4 | 2 | 2 | 24 |
| Mathematika | 6 | 4 | 4 | 3 | 3 | 3 | 4 | 4 | 4 | 4 | 39 |
| Přírodopis | 2 | 2 | 2 | 2 | — | — | — | — | — | — | 8 |
| Fysika | — | — | — | — | — | — | 2 | 2 | 2 | 2 | 8 |
| Filos. propaedeutika | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 2 | 2 |
| Krasopis | 3 | 2 | 1 | 1 | — | — | — | — | — | — | 7 |
| Kreslení | — | — | — | 3 | 2 | 2 | — | — | — | — | 7 |
| Tělocvik | — | — | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 16 |
| Úhrnem | 22 | 24 | 27 | 32 | 33 | 33 | 33 | 34 | 31 | 32 | 301 |
Mimořádné předměty jsou dle možnosti: zpěv (povinný od VI.— VIII. 1 hod. týdně), kreslení, hebrejština, angličina, italština.
G-ia saská (plán učební z r. 1891):
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| (1) VI |
(2) V |
(3) IV |
(4) UIII |
(5) OIII |
(6) UII |
(7) OII |
(8) UI |
(9) OI | ||
| Náboženství | 3 | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 20 |
| Jazyk německý | 4 | 3 | 3 | 2 | 2 | 2 | 3 | 3 | 3 | 25 |
| " latinský | 9 | 9 | 8 | 8 | 8 | 8 | 7 | 7—8 | 7—8 | 71—73 |
| " řecký | — | — | — | 7 | 7 | 7 | 7 | 6—7 | 6—7 | 40—42 |
| " francouz. | — | — | 5 | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 18 |
| Dějepis | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | } 3 | 3 | 3 | 29 |
| Zeměpis | 1 | 2 | 2 | 21 | 2 | — | ||||
| Mathematika | 3 | 4 | 3 | 3 | 4 | 4 | 4 | 4 | 4 | 33 |
| Přírodopis | 2 | 2 | 2 | 22 | — | — | — | — | — | 7 |
| Fysika | — | — | — | — | — | 2 | 2 | 2 | 2 | 8 |
| Krasopis | 2 | 1 | — | — | — | — | — | — | — | 3 |
| Kreslení | — | 2 | 2 | — | — | — | — | — | — | 4 |
| Tělocvik | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 18 |
| Úhrnem | 28 | 30 | 31 | 31 | 31 | 31 | 32 | 31—33 | 31—33 | 276—280 |
1) 1. sem. — 2) 2. sem.
Mimořádné předměty jsou: angličina, hebrejština, kreslení (ve tř. 4.—9.), stenografie.
G-ia pruská (plán učební z r. 1891):
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| (1) VI |
(2) V |
(3) IV |
(4) UIII |
(5) OIII |
(6) UII |
(7) OII |
(8) UI |
(9) OI | ||
| Náboženství | 3 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 19 |
| Jazyk německý | 4 | 3 | 3 | 2 | 2 | 3 | 3 | 3 | 3 | 26 |
| " latinský | 8 | 8 | 7 | 7 | 7 | 7 | 6 | 6 | 6 | 62 |
| " řecký | — | — | — | 6 | 6 | 6 | 6 | 6 | 6 | 36 |
| " francouz. | — | — | 4 | 3 | 3 | 3 | 2 | 2 | 2 | 19 |
| Dějepis a zeměpis | 2 | 2 { | 2 | 2 | 2 | 2 | } 3 | 3 | 3 | 26 |
| 2 | 1 | 1 | 1 | |||||||
| Mathematika | 4 | 4 | 4 | 3 | 3 | 4 | 4 | 4 | 4 | 34 |
| Přírodopis | 2 | 2 | 2 | 2 | — | — | — | — | — | 8 |
| Fysika, základy chemie a mineralogie | — | — | — | — | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 10 |
| Krasopis | 2 | 2 | — | — | — | — | — | — | — | 4 |
| Kreslení | — | 2 | 2 | 2 | 2 | — | — | — | — | 8 |
| Tělocvik | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 27 |
| Zpěv | 2 | 2 | — | — | — | — | — | — | — | 4 |
| Úhrnem | 30 | 30 | 31 | 33 | 33 | 33 | 31 | 31 | 31 | 283 |
Po třídě 6. (UII.) jest zavedena zvláštní zkouška (Abschlussprüfung). Mimoř. předměty jsou: angličina a hebrejština, kreslení (ve tř. 6. až 9.), sborový zpěv.
Od plánů učebních, jež jsme naznačili, liší se ještě plány g-ií badenských (ze dne 2. říj. 1869 s některými změnami z r. 1883: podržela se filosofická propaedeutika s 1 hod. v nejvyšších dvou třídách) a hesských (ze dne 14. dub. 1877 s někt. změnami z r. 1884).
V Italii nazývá se g-iem nižší střední škola pětitřídní. Současná organisace střed. školství vyvíjela se od r. 1859. Humanitní ústavy středoškolské v Italii dělí se na g-ia pětitřídní a k nim se připojující lycea trojtřídní, bývalé filosofické ústavy u nás. Obé existují někde samostatně. Na g-iích má největší počet hodin latina a italština (stejně), v lyceu nejvíce času věnuje se dějepisu a soustavně vyučuje se i filosofii (psychologie, logika, éthika, děj. filosofie). Přírodopis obsahuje též základy anatomie a fysiologie rostlin i zvířat a v nejvyšším ročníku fysikální zeměpis. Učební plán:
| Gymnasium | Lyceum | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet hodin týdenních ve třídách | ||||||||||
| I | II | III | IV | V | Úhr. | I | II | III | Úhr. | |
| Jazyk italský | 8 | 8 | 7 | 6 | 6 | 35 | 5 | 4 | 3 | 12 |
| " latinský | 9 | 8 | 8 | 5 | 5 | 35 | 4 | 4 | 4 | 12 |
| " řecký | — | — | — | 5 | 5 | 10 | 4 | 3 | 3 | 10 |
| Zeměpis | 3 | 4 | 1 | — | — | 8 | — | — | — | — |
| Dějepis | — | — | 4 | 4 | 4 | 12 | 6 | 4½ | 4½ | 15 |
| Arithm. a geometr. | 2 | 2 | 2 | 3 | 3 | 12 | 4 | 3 | 4 | 11 |
| Přírodopis | — | — | — | 21 | 22 | 4 | 23 | 24 | 25 | 6 |
| Fysika a chemie | — | — | — | — | — | — | — | 4 | 4 | 8 |
| Filosofie | — | — | — | — | — | — | 2 | 3 | 3 | 8 |
| Úhrnem | 22 | 22 | 22 | 25 | 25 | 116 | 27 | 27½ | 27½ | 82 |
1) Botanika. — 2) Zoologie. — 3) Anat. a fys. rostlin a zvířat. — 4) Mineralogie. — 5) Fys. zeměpis.
Tělocvik je povinný (2 hod.), o náboženství není vůbec postaráno, rovněž mimořádných předmětů ani krasopisu není. I dívky mohou veřejně studovati. Školní rok trvá od počátku října do konce července. Absolutorium z g-ia (na základě zvláštní zkoušky) postačí ku přijetí do lycea. Na konci lycea maturita (absolutorio). Ředitel g-ia nazývá se direttore, správce lycea preside. Na konci roku udílení cen. Jen na lyceích jsou učitelé odborní.
V Rusku g-ia řídí se řádem sestaveným od kommisse, jež r. 1866 svolána byla ministrem osvěty D. A. Tolstým (schválen 30. čce 1871). G-ia, původně 7třídní (ale s 2 ročními odděleními v 7. třídě), jsou od r. 1875 8třídní a opatřena přípravkami. Učebná osnova byla od té doby několikrát měněna, zvláště r. 1890 zavedeny podstatné změny ve vyučování klass. jazyků, při čemž hlavni zřetel obrácen k obsahové stránce spisů klass. Moderní jazyky (franč. a němčina) jsou nepovinné, a učiti se jim smějí toliko žáci, kteří prospívají v předmětech řádných. Plán učební z r. 1890:
| Počet hodin týdenních ve třídách | Úhrn. | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| V přípravce | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | |||
| Náboženství | 4 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 16 | |
| Ruský jazyk se staroslovanským, slovesností a logikou | 6 | 5 | 4 | 4 | 3 | 3 | 3 | 3 | 4 | 29 | |
| Jazyk latinský | — | 6 | 6 | 5 | 5 | 5 | 5 | 5 | 5 | 42 | |
| " řecký | — | — | — | 4 | 5 | 6 | 6 | 6 | 6 | 33 | |
| Dějepis | — | — | — | 2 | 2 | 3 | 2 | 2 | 2 | 13 | |
| Zeměpis | — | 2 | 2 | 2 | 2 | — | — | — | — | 8 | |
| Mathematika | 6 | 4 | 4 | 3 | 4 | 4 | 4 | 3 | 3 | 29 | |
| Fysika | — | — | — | — | — | — | 2 | 3 | 2 | 7 | |
| Krasopis a kreslení | 6 | 4 | 4 | 2 | — | — | — | — | — | 10 | |
| Úhrnem | 22 | 23 | 22 | 24 | 23 | 23 | 24 | 24 | 24 | 187 | |
| K tomu nepovinně: | |||||||||||
| Jazyk francouzský | — | — | 3 | 2 | 3 | 3 | 2 | 3 | 3 | 19 | |
| " německý | — | — | 3 | 3 | 3 | 3 | 3 | 2 | 2 | 19 | |
Školní rok trvá od 16. srp. do 1. čna. Některá g-ia jsou spojena s internáty. Správa g-ia svěřena řediteli a inspektorovi, jenž jest prvému podřízen. Třídní honoruje se za mimořádné práce 160 rubly. Jsou i ženská g-ia státní nebo soukromá.
Ve Švýcarsku německém buď jsou zvláštní g-ia nebo studia gymnasijní i reální jsou sloučena v jedno ve školách kantonálních (Kantonalschulen), v krajinách franc. jsou zřízeny kolleje (collèges cantonaux neb communaux), v krajích italských g-ia s lyceem. Plán učební liší se namnoze dle kantonů. Uvádíme učební plán školy kantonální v Šaffhúzách:
| H1 | S2 | R3 | H | S | R | H | S | R | H | S | R | H | S | R | H | S | R | H | S | R | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet hodin týdenních ve třídách | |||||||||||||||||||||
| I. | II. | III. | IV. | V. | VI. | Úhrn. | |||||||||||||||
| Náboženství | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 12 | — |
| Jazyk německý | — | 4 | — | — | 3 | — | — | 3 | 1 | 3 | — | 4 | 3 | — | 4 | 4 | — | 4 | 10 | 10 | 13 |
| " latinský | 6 | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 5 | — | — | 5 | — | — | 34 | — | — |
| " řecký | — | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 6 | — | — | 30 | — | — |
| " francouzský | 4 | — | 6 | 3 | — | 4 | 3 | — | 4 | 3 | — | 4 | 2 | — | 3 | 2 | — | 4 | 17 | — | 25 |
| " anglický | — | — | — | — | — | 3 | — | — | 3 | — | — | 2 | (2) | — | 1 | (2) | — | — | (4) | — | 9 |
| " italský | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | (3) | — | — | (2) | — | — | (5)* | — |
| " hebrejský | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 4 | — | — |
| Dějepis | — | 3 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | 3 | — | 3 | 3 | 11 | 3 |
| Zeměpis | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 6 | — |
| Mathematika | 3 | 1 | 4 | 3 | — | 5 | 3 | — | 5 | 3 | — | 5 | 3 | — | 7 | 3 | — | 8 | 18 | 1 | 34 |
| Přírodní vědy | — | 2 | — | — | 3 | — | — | 2 | — | — | 6 | — | 1 | 4 | 2 | 3 | 1 | 9 | 4 | 18 | 11 |
| Filosofie | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 2 | — | — | 2 | — |
| Krasopis | — | 2 | — | — | — | 1 | — | — | 1 | — | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 2 | 2 |
| Kreslení | 2 | — | 3 | 2 | — | 3 | 2 | — | 2 | (2) | — | 2 | — | — | 2 | — | — | — | 6 | — | 12 |
| Zpěv | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | — | — | — | — | — | — | 8 | — |
| Tělocvik | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | 2 | — | — | — | — | — | 10 | — |
| Úhrnem | 15 | 20 | 13 | 20 | 16 | 16 | 20 | 15 | 16 | 21 | 14 | 17 | 22 | 10 | 19 | 28 | 5 | 28 | 126 | 80 | 109 |
| 35 / 33 | 36 / 32 | 35 / 31 | 35 / 31 | 32 / 29 | 33 / 33 | 206 / 189 | |||||||||||||||
1) Oddělení humanitní. — 2) Společné hodiny. — 3) Oddělení reálné. — *) Závorkami jsou označeny hodiny nepovinné (v počtu úhrnném nejsou čítány).
V Hollandsku jsou g-ia upravena zákonem ze dne 28. dub. 1876. Města s více než 20.000 obyv. jsou povinna zříditi g., na jehož náklad však 50 % z pravidla přispívá stát. Celkem jest 29 g-ií (11 vydržují obce o méně než 20.000 obyv.). Vrchní správu g-ií koná sbor kuratorů, volený městskou radou. Jeden z professorů řídí ústav jakožto rektor, jiný jest jmenován jeho náměstkem (conrector). Školní rok počíná se 1. září a pro každých 25 žáků zřizuje se dle zákona parallelka. Mimo mateřštinu a jazyky klassické učí se na nich zároveň frančině, němčině a angličině. Z jazyků klass. nejvíce píle a času věnovalo se řečtině, ale dnes i v Hollandsku více se přihlíží k obsahu spisů klassických. G. holl. má 6 tříd, z nichž 2 nejvyšší jsou tak upraveny, že všichni žáci mají stejnou osnovu učebnou, ale někteří (v oddělení A) vice času věnují jazykům klassickým a dějepisu, jiní (v oddělení B) vědám přírodním. Plán učební:
| Počet hodin týden. ve třídách | Úhrn. | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| I | II | III | IV | V | VI | ||||||
| Odd. A | Všich. žáci | Odd. B | Odd. A | Všich. žáci | Odd. B | ||||||
| Jazyk řecký | — { | 81 | } 6 | 7 | 2 | 4 | — | 3 | 4 | — | asi 32 |
| 52 | |||||||||||
| " latinský | 8 | 6 | 6 | 6 | 3 | 5 | — | 4 | 4 | — | 42 |
| " hollandský | 3 | 2 | 2 | 2 | — | 2 | — | — | 1 | — | 12 |
| " francouzský | 4 | 2 | 2 | 2 | — | 1 | — | — | 1 | — | 12 |
| " německý | — | 33 | 2 | 2 | — | 2 | — | — | 1 | — | asi 9 |
| " anglický | — | — | 3 | 3 | — | 2 | — | — | 1 | — | 9 |
| Dějepis | 4 | 3 | 3 | 3 | 1 | 1 | — | 1 | 2 | — | 18 |
| Zeměpis | 3 | 2 | 1 | — | — | — | — | — | 1 | — | 7 |
| Fysika | — | — | — | — | — | 2 | 1 | — | 2 | 1 | 6 |
| Chemie | — | — | — | — | — | — | 1 | — | — | 1 | 2 |
| Přírodopis | 2 | 2 | — | — | — | — | 2 | — | — | 2 | 8 |
| Úhrnem | 28 | 28 | 28 | 28 | 27 / 28 | 27 / 26 | |||||
1) Do 1. ledna — 2) Po 1. lednu. — 3) Po 1. lednu.
Při zkoušce do 1. třídy žádá se též znalost dějin a zeměpisu, na konci každé třídy podrobují se žáci zkoušce postupné, a studia gymn. zakončují se zkouškou maturitní.
V Belgii ústavy státní našim g-iím podobné zovou se athenaea, ústavy obecní a městské kolleje (collèges). Athenaea mají oddělení humanitní a reální. Prvé skládá se ze 7 tříd: přípravky, 6., 5., 4., 3. tř., poesie (2.) a rhétoriky (1.). Latině se ve všech třídách učí úhrnným počtem 64 hodin týdně, řečtině se počíná učiti teprve v 5. třídě a učí se jí ve třech nejvyšších tř. úhrnem 17 hodin týdně. Athenaea jsou v každém hlavním městě provinciálním jakož i v Doorniku, celkem 10. Jako franc. lycea, i belgická athenaea jsou spojena většinou s internáty. Ředitelem athenaea jest praefekt s velmi rozsáhlou pravomocí a zodpovědností.
V Dánsku, Švédsku a Norsku jsou jednotné školy střední s oddělením humanitním a reálním.
Ve Francii g-iím našim rovnají se státní lycea (v. t.) neb s nimi co do plánu učebního shodné collèges (v. t.) vydržované obcemi, v Anglii Public Schools (v. t.), též Grammar Schools a Colleges (v. t.) nazývané, ve Španělsku institutos de segunda enseñanza, jež se dělí na ústavy humanitní a reální.
Literatura. O. Denk, Geschichte des gallo-fränkischen Unterrichts- und Bildungswesens von den ältesten Zeiten bis auf Karl den Grossen (1892); Fr. A. Specht, Gesch. des Unterrichtswesens in Deutschland von den ält. Zeiten bis zur Mitte des XIII. Jahrh. (1885); Kämmel, Gesch. des deutsch. Schulwesens im Uebergang vom Mittelalter zur Neuzeit (1882); Fr. Paulsen, Gesch. des gelehrten Unterrichts auf den deut. Schulen u. Univers. vom Ausgang des Mittelalters bis zur Gegenwart (1885, 2. vyd. čásť I., 1895); H. Schiller, Lehrb. der Gesch. der Pädagogik (3. vyd. 1894); Th. Ziegler, Gesch. der Pädagogik (I. díl sborníku Handb. d. Erziehungs- u. Unterrichtslehre für höhere Schulen, vydal A. Baumeister, 1895); Entwurf der Organisation der Gymnasien u. Realschulen in Oest. (Vídeň, 1849); Verordnungsblatt für d. Dienstbereich des Ministeriums für Cultus u. Unterricht (vychází od r. 1849); Er. Wolf a Edm. v. Marenzeller, Normalien für die Gymn. u. Realsch. in Oest., I. díl: Gymnasien (1885); Instructionen f. d. Unterricht an den Gymn. in Oest. (3. vyd., Vídeň, 1891); Weisungen zur Filhrung des Lehramtes an d. Gymn. in Oest. (2. vyd., Vídeň, 1895); Ad. Ficker a Er. Wolf, Die Volks- u. Mittelschulen Oest.-Ungarns; R. v. Wilhelm, Das öster Volks- u. Mittelschulwesen in den Hauptmomenten seiner Entwickelung seit 1812 (Praha, 1874); J. Rappold, Unser Gymn. Erwägungen u. Vorschläge zu Methode u. Lehrplan (1881); K. T. Kummer, Stimmen über den österr. Gymn.-Lehrplan vom 26. Mai 1884 (1886); L. Wiese, Das höhere Schulwesen in Preussen (3 sv., 1864—73); týž, Verordnungen und Gesetze f. d. höh. Schulen in Preussen (2. vyd., 1875); C. Rethwisch, Deutschlands höh. Schulwesen im XIX. Jahrh. (1893); S. Frankfurter, Die Mittelschulreform in Preussen u. d. österr. Mittelschulwesen (1893); G. Uhlig, Die Stundenpläne für Gymnasien… (3. vyd., 1891, dodatky 1892). — Časopisy: Blätter für das Bayer. Gymnasialschulwesen (Mnichov); Zeitschrift f. d. Gymnasialwesen (Berlín); Zeitschr. für die österr. Gymnasien (Vídeň); Revue internationale de l’enseignement (Paříž); Revue de l’enseignement secondaire et de l’enseignement supérieur (Paříž); Eco dell’ associazione nazionale fra gl’insegnanti delle scuole secondarie (Turín); Lindnerovo Paedagogium, měsíčník pro zájmy vychovatelské (1879 a n.); Krok, časopis věnovaný veškerým potřebám střed. školstva (Praha). Dna.