Ottův slovník naučný/Aquaehaustus

Ottův slovník naučný
Aquae et ignis interdictio	Aquaehaustus	Aquae pluviae arcendae actio

Údaje o textu
Titulek:	Aquaehaustus
Autor:	Ferdinand Pantůček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 557. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aquaehaustus (servitus aquae hauriendae) jest právo z cizího pozemku, ať již z pramene, studné, potoku nebo řeky vodu čerpati. Rak. obč. zák. uvádí služebnost tuto mezi služebnostmi polními (v §. 477.). Dle rak. i dle řím. práva jest s ní spojeno opravnění choditi ku prameni (jus itineris), ze kterého se voda bráti má (§. 496. občan. zák.). O vzniku služebnosti této i o jejím pominutí, platí všeobecné předpisy při služebnostech vůbec a při aquaeductus zvlášť uvedené. Zaniká-li služebnost čerpati vodu, pomíjí tím také pro oprávněného právo cesty, ve služebnosti této spočívající. Dle řím. práva dáno k ochraně držby služebnosti této interdictum de fonte, které předpokládá výkon její v roku posledním, nebo jde-li pouze o aqua aestiva nebo hiberna, výkon o posledních dvou půlletích, ve kterých tento byl možným; musil býti však předsevzat bezelstně, bez užití násilí a zřejmě a nikoliv jako precarium, při čemž výkon předchůdcův i nástupci prospívá. Vedlé této žaloby naskýtá se v pramenech římských také interdictum de fonte reficiendo, o znovuzřízení pramene, které má za účel zabezpečiti právo majitele této služebnosti, pramen čistiti i znova zřizovati. Pčk.