Ottův slovník naučný/Alruny
| Ottův slovník naučný | ||
| Alquifoux | Alruny | Als |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alruny |
| Autor: | Václav Emanuel Mourek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Alruna |
|
Alruny v mythologii germanské značí ženské bytosti, jež působí potají (got. rûna = tajemství). Rozeznávaly se jich rozličné druhy. (Srov. Jak. Grimm, Mythol. 10254.) — Pak jméno to přeneseno i na ženy pozemské, jimž Germané vůbec přičítali tajemnou dovednost věšteckou. (Grimm, Mythol. 335, 10244.) Konečně pověrečný lid slovem alrûne (nynějším tvarem alraune) označuje kořen rostliny Atropa mandragora (mužíčka), z něhož vyřezává si loutky v podobě lidské a věří o nich, že vlastníku přinášejí štěstí a věští mu budoucnost. (Grimm, Mythol. 10054.) V. M.