Ottův slovník naučný/Allantóis

Údaje o textu
Titulek: Allantóis
Autor: Jan Janošík
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 906. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Alantois

Allantóis (řec.), v embryologii mázdra močová, jest vychlípenina zadního konce roury zažívací před řití. V řadě obratlovců vystupuje nejníže u plazův a povstala snad z vaku močového, známého u obojživelníků; první počátky hledají někteří již u ryb v malé vychlípenině v konci ocasním. U plazův a ptákův a zvláště u ssavců nabývá značné velikosti tvoříc volný váček, jehož stěna bohata na cévy krevní. Vrůstá do prodloužené dutiny pleuroperitoneální mezi amnion a blánu subzonální (viz Amnion). Kladouc se úplně na povrch pod obal vejce (blánu neb skořápku) sprostředkuje výměnu látek k osvěžení krve embrya. I u ssavců jest a. v počátku volný, na cévy bohatý váček, který později mimo monotremata (ptakořitné) a marsupialia (vačnaté) přikládá se k některému místu blány subzonální těsněji a tu tvoří se placenta; tím zprostředkuje se osvěžení krve a výživa embrya (viz Placenta). Hlavní cévy s a-idou běžící jsou dvě arterie umbillicales a dvě veny, které později zanikají, a zpětnou venou pro placentu stává se v. omphalomesenterica. U monotremat a marsupialií placenta se netvoří. U člověka není a. volná a představuje u mladých stadií (3 mm délky) úzký kanálek od zadní části dutiny zažívací vycházející a k místu příští placenty jdoucí ve zvláštním provazci. Na konci se poněkud rozšiřuje a vysílá několik výběžků. Vyvíjejícím se amniem a zavíráním dutiny břišní tlačena jest a. k vaku pupečnímu, tvoříc s jeho stopkou a cevami zmíněnými hlavní součástku provazce pupečního. Po vyvinutí placenty zaniká v části extraabdominální zůstavujíc u některých živočichů jen nepatrné zbytky. Z části intraabdominální tvoří se měchýř močový a svaz jdoucí od měchýře k pupku (urachus). Stěna a-idy tvořena jest hypoblastem a splanchnickou blanou mesoblastu. Obsahuje čirou tekutinu. JJ.