Ottův slovník naučný/Alkalie

Ottův slovník naučný
Alkaličnost	Alkalie	Alkalimetrie

Údaje o textu
Titulek:	Alkalie
Autor:	Bohuslav Raýman
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 886. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Alkalie či žíraviny jsou v užším slova smysle sloučeniny kyslíku, po případě kyslíku i vodíku s kovy: sodíkem, draslíkem, rubidiem, cesiem, lithiem i ammoniem (pravé a.). V širším smysle slova sem počítáme i podobné sloučeniny vápníku, strontia, barya a magnesia, které nazýváme zeminami čili žíravinami zemitými. V organické chemii slovou a. sloučeniny dle vzoru ammoniaku složené. Arabové jménem tím vyznačovali vodný výslaz popela bylin pobřežných (tedy předem uhličitan sodnatý); později vůbec i výslaz popela bylin vnitrozemských, i pálený kámen vinný (uhličitan draselnatý) a. jsou jmenovány. Od a-ií se požadovaly vlastnosti: musí šumiti s kyselinami, je neutralisovati a měniti barvy některé bylinné. Boyle shledal, že jest rozdíl mezi a-mi, které šumí s kyselinami, a a-mi, které žíravým vápnem z nich získáme; i rozeznávali se pak a. mírné (kyselinu uhličitou držící) a a. žíravé. – Davy vyňal z některých žíravin kovy působením proudu galvanického. Pravé a. rozpouštějí se snadno ve vodě, leptají pokožku zvířecí i pletiva bylinná, chutnají »kausticky«, barví zpět na modro barvivo lakmusové, kyselinami zčervenalé, barví na hnědo barvivo žluté, kurkumové a chrysofanové, i všelijak mění barvu velmi mnohých výslazů bylinných. Jejich uhličitany jeví do jisté míry taktéž vlastnosti žíravin samých. Rn.