Ottův slovník naučný/Alkaličnost

Ottův slovník naučný
Alkalické vody	Alkaličnost	Alkalie

Údaje o textu
Titulek:	Alkaličnost
Autor:	Jan Vincenc Diviš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 886. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Alkaličnost neb alkalita, v cukrovarství podíl žíravin (alkalií) ve stu dílech šťávy řepové; hlavně bývá žíravé vápno příčinou a-i a po jeho odstranění kyselinou uhličitou propůjčují čpavek a draslo šťávám reakce žíravé (alkalické). Varem lze vypuditi velikou čásť ammoniaku vzniklého rozkladem sloučenin dusíkatých, ale draslo provází zplodiny cukrovarské až k melasse, ve které dle Gunninga slučuje se s cukrem na saccharát draselnatý, který jest příčinou, že značný podíl cukru z melassy vyhraniti nemůže. Ačkoliv tedy jistý podíl a-i chrání cukerné šťávy, bílé kléry a siroby před zvrhnutím (invertováním), přece nadbytek alkalií má v zápětí mnohé svízele při těžení cukru. Mimo vzpomenuté již vlastnosti melassotvorné jsou alkalie příčinou tvrdého vaření na zrno a slabé krystallisace zadních produktů. Proto v cukrovaru zkoušejí se pravidelně každý den veškeré šťávy na jejich a. Pro dělníky sestavil G. Hodek jednoduchý přístroj k rychlému stanovení a-i; podobný účel má též alkalimetr, jejž sestrojili Kappus a Šimek v Praze. Stanovení a-i má svůj základ v alkalimetrii pomocí normálné kyseliny, při čemž změna barvy lakmusu, fenolftaleinu nebo jiného indikikátoru naznačuje konečnou reakci. D. Č.