Ottův slovník naučný/Albizzi

Údaje o textu
Titulek: Albizzi
Autor: Alois Jirák
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 729−730. Dostupné online.
Licence: PD old 70

degli Albizzi, italská rodina z Arezza, vyniknuvší v dějinách republiky florencké v XIV. a XV. stol., kdy stála na straně Guelfův a utkávala se stále s rodinou Medici a Alberti. Z ní pochodí: 1) A. Pietro, vládl od roku 1372–78 jako triumvir, ale byl i se Strozzim a Castiglionchiem svržen od Ghibellinův a odpraven s nimi. Smrť jeho pomstil bratrovec jeho – 2) A. Tomasso (nar. 1347), jenž spravoval republiku od r. 1382 až do své smrti r. 1417. Vláda jeho byla nejskvělejší dobou republiky, neboť okolní města uznala její nadvládu a král neapolský i vév. milánský byli nuceni s ní žíti v míru. A. sám byl ochráncem věd, literatury i umění. – Syn jeho 3) A. Rinaldo dosáhnuv vlády roku 1429, vypudil r. 1433 Cosima de Medici do Padovy, ale svou pýchou a panovačností aristokratické strany přivodil svůj pád; již r. 1434 po návratu Medicejské strany byl i se synem vyhnán z Florencie. – 4) A. Bartolomeo (Albicius Pisanus; nar. v Rivanu, † 1401) z řádu sv. Františka, círk. spisovatel; hlavně pověstným se učinil r. 1389 svým spisem: Liber conformitatum vitae s. Francisci cum vita D. N. Jesu Christi, v němž neobezřetně, ač dobromyslně mluví v takových nadsázkách o sv. Františku, že později protestantům zavdal podnět ku posměchu. – 5) A. Antonio (* ve Florencii 1547 – † 1626 v Kemptenu), nejprve katol. kněz ital., učitel rhetoriky u Johanny, dcery císaře Františka I., vstoupil do služeb kardinála Ondřeje, arcivévody rakouského a po jeho smrti přestoupil k protestantismu. Napsal: Principum christianor. stemmata; Sermones in Mathaeum; De principiis religionis christ.; Exercitationes theologicae. – 6) A. Francesco (* v Ceseně 1593 – † 1684), nejprve advokát, pak kněz nuncius v Neapoli, auditor ve Španělsku, legát v Německu a konečně kardinál. Vynikal jako kanonista i theolog a bojoval proti jansenistům. Od něho pocházejí spisy: De inconstantia in iure admittenda vel non; De iurisdictione, quam habent cardinales in ecclesiis suor. titulor. a j. Jrk.