Ottův slovník naučný/Akiba
Ottův slovník naučný | ||
Aki | Akiba | Akidopeirastika |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Akiba |
Autor: | Alois Jirák |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 625. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Akiva |
ben Akiba Josef, učený rabbí z konce I. a poč. II. stol. po Kr., o jehož životě máme více legend než zaručených zpráv. Byl prý až do 40. roku věku svého pastýřem, později studoval a stal se představeným židovských akademií v Lyddě a Jabru. Počet jeho žáků, k nimž patřil též proslulý rabbí Meír, byl prý až 24.000; jimi nabyl značného vlivu, tak že vznikl tradicionální výklad zákona židovského, jenž byl základem mišny (t. j. opakování textu zákona) a tudíž i talmúdu. První z obou součástek kabbály, Séfer Jesírá (kniha stvoření), jejíž autorství se A-bovi již od X. st. připisovalo, uznána byla novějším badáním za práci několika století. Rovněž nepocházejí od A-by snad všechny ostatní jemu připisované spisy. A. má u Židů nejzvučnější jméno, o něm říkají, že »co Mojžíšovi nebylo zjeveno, bylo zjeveno A-bovi«, a že »kdo se odchyluje od A-by, tak jedná, jako by se s životem svým loučil«. Přes to nelze však v A-bovi spatřovati nic jiného, než, jak praví Franck, kasuistu a velmi fanatického zastánce t. zv. ústního zákona. Při povstání falešného mesiáše Bar Kochby proti Hadriánovi římskému přidružil se A. k povstalcům, byl však při dobytí Betharu od Římanů jat a smrtí ukrutnou r. 135 ve 120. roce svého věku utracen. A. vřaděn byl mezi mučenníky židovské a hrob jeho navštěvován byl každoročně jeho ctiteli. Jrk.