Ottův slovník naučný/Akciová neb akcijní společnost

Ottův slovník naučný
Akcidentály	Akciová neb akcijní společnost	Akcíz

Údaje o textu
Titulek:	Akciová neb akcijní společnost
Autor:	Antonín Randa
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 616–620. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akciová společnost

Akciová neb akcijní společnost. Právní ústrojí. A. s. jest spolčením několika osob ku provozování živnosti tím způsobem, že žádný společník osobně neručí za závazky společnosti, nýbrž každý má v závodě toliko podíl s určitým vkladem (čl. 207. obch. zák.). Provozuje-li a. s. obchodní živnost, jest společností obchodní, jinak společností obecnoprávní (neobchodní). Kdežto dle něm. zák. z r. 1870 a 1884 veškeré a-vé s-i v Německu se posuzují dle zákona obchodního, spadají dle rak. práva pod platnost zákona obchodního (ze 17. pros. 1862) jenom takové a-vé s-i, které provozují obchody (ve smyslu obch. zák.), kdežto a-vé s-i obchodů neprovozující (na př. a. s. divadelní) řídí se zákonem spolkovým ze dne 26. listop. 1852 č. 253. říš. zák. Jako vůbec společnosti obchodní, tak i a. s. není právnickou osobností, ježto i zde není žádného jmění neosobního; neboť jmění a-vé s-i náleží jednotlivým členům po měrně. (čl. 216. obch. zák., kde slovo »podíl« neznamená tolik jako »nárok«, jak vidno zejména z čl. 107., 108., 131.)

K zřízení a-vé s-i jest potřebí: 1. úpisu kapitálu akciového; 2. notářské nebo soudní listiny o smlouvě společenské (stanovy);3. státní koncesse (která však v Německu jest zrušena); 4. zápisu obchodní společnosti do rejstříku (čl. 208., 211. - čl. 249. nemá u nás v Rakousku praktického významu). Týchž náležitostí vyhledává se ke každé změně smlouvy společenské (čl. 214.). K úpisu kapitálu akciového stačí, ale též potřebí jest písemného prohlášení subskribenta (čl. 208.). Na podíly akcionářů, jež vespolek tvoří jmění akciové, vydávají se cenné papíry (akcie), které nejsou toliko důkazem práv akcionářských, nýbrž v obchodě i repraesentují podíly; jimi převádí se právo akcionářské a jen na tyto listiny plní se závazek společnosti oproti akcionářům (čl. 222.). Při akciích jménu svědčících potřebí jest k legitimaci akcionáře před společností kromě převodu akcií ještě zápisu nového akcionáře v knize akcionářské (či. 223.). Tutéž povahu cenného papíru mají kupony na dividendy, kdežto talony, jsouce poukázky na další kupony, mají spíše ráz listiny legitimační. Peněžní suma, na kterou akcie zní, nepředstavuje obligačního nároku na a-vou s. (jak zhusta naše obecenstvo práva neznalé za to má), vždyť akcionář jest spoluvlastníkem společenského jmění; nýbrž listina značí jen nominální peněžitou částku, kterou akcionář upsal a splatiti má a kterou získá sobě účasť v podniku akciovém. Protož bylo by správněji, kdyby se akcie nevydávaly na obnosy rovnající se obnosu vkladu, nýbrž kdyby zněly na určitou kvotu jmění společenského, na př. na tisící podíl jmění společenského, když akciový kapitál rozvržen jest na tisíc akcií. Tím by reelní obchod s akciemi zajisté získal, ažiotáže s akciemi se stížila a obecenstvo by si bylo vědomo, že má nárok pouze na poměrný podíl jmění akciového. Akcie nebo akciové podíly a-vé s-i mohou se vydávati buď na určité jméno, buď majiteli (au porteur) a mají svědčiti na obnos ve stanovách vytknutý. Dle našeho práva není vytknut zákonem minimální obnos, na který akcie zníti mají; vesměru tom vše záleží na koncessi vládní (čl. 209., č. 4., 5.); dle něm. zák. z r. 1884 musí však akcie zníti nejméně na 1000 mark, a jen pro všeužitečné ústavy může rada spolková minimální obnos ten snížiti až na 200 mark. - Pokud nevydávají se akcie, vydávají se promessy neb prozatímné listy (Interimsscheine).

Při a-vé s-i (jako při akciové kommanditě) musí smlouva společenská, ač má-li dojíti státního schválení, obsahovati jistá ustanovení, jež vypočítává podrobně čl. 209. obch. zák. Zákon není tomu na překážku, aby akcionáři mimo závazek peněžního vkladu smlouvou společenskou uloženy byly ještě jiné závazky, na př. při cukrovarech dodávati řepu. Tu vzniká otázka, zdali se akcionář může derelikcí akcie sprostiti této povinnosti. Zajisté může ! Též není na závadu, aby akcionářům jistá zvláštní práva se vyhrazovala, na př. bezplatná doprava na železnici, bezplatný vstup do akciového divadla. čl. 209. v čísle 4. obch. zák. žádá udání základního kapitálu. Akciový kapitál musí býti číselně udán (v penězích). Není-li ve stanovách o rozmnožení kapitálu nic ustanoveno, jest usnesení toho obsahu změnou stanov a jest k tomu konci potřebí státní koncesse, formy notářské neb soudní a zápisu do rejstříku (čl. 214., 249., k tomu čl. 209., odst.4.). Akciím kmenovým aneb akciím nové emisse mohou býti (již ve stanovách, nebo později) uděleny přednosti nebo výhody před ostatními; takovéto výhodnější akcie slují » prioritními akciemi«, jsou to pravé akcie a přednost záleží zejména v tom, že jisté procento čistého výnosu rozdělí se nejprve mezi jejich majitele (prioritní akcionáře). - A. s. může sobě hotové peníze, jichž má potřebí, též půjčkou opatřiti, ano někdy ustanovuje se již ve stanovách (zejm. železnic) poměr akc. kap. a půjčeného kapitálu. Půjčka uzavírá se obyčejně vydáním partiálních obligací s pevným úrokem (Theilschuldverschreibungen). Partiální obligace mohou, ale nemusí býti pojištěny zástavoua nazývají se též prioritními obligacemi a to proto, že majitelé jejich mají přednost před akcionáři. Však z tohoto názvu nelze ještě souditi, že ta která obligace skutečně hypotéky požívá. Při prioritách železných drah přísluší dle §. 48. zák. ze dne 19. května 1874 č. 70. říš. z. majitelům prioritních obligací po zákonu zástavní právo k těm věcem nemovitým, které za jistotu se slibují, a má se tato hypotéka při zřizování knih železničních zároveň s vlastnickým právem a-vé s-i zapsati. Co se týče vydání (emisse), resp. odbytu akcií a prioritních obligací, děje se emisse dosti často prostřednictvím konsorcia nebo syndikátů, které za sprostředkování své, resp. za opatřování subskribentů nebo kupcův akcií jistou odměnu obdrží. Konsorcium firem emissních vystupuje buď jako kommissionář, buĎ převezme jistý počet akcií neb obligací na pevný účet; odměna záleží v případě prvním v jisté provisi, v případě druhém v differenci kursu bursovního a kursu emisse.

Co se týče způsobu výkazu, že akciový kapitál jest upsán, může se soud dle nařízení z r. 1870 spokojiti s potvrzením zakladatelů nebo správní rady, event. též s potvrzením od notáře. Bohužel u nás dosud nejsou ustanoveny přísné tresty pro případ nepravých udání zakladatelů, správní rady atd. Jinak ve Francii a Německu. (Zodpovědnost dle čl. 241. jest v tom směru nedostatečna.) Střádání reservního fondu, z kterého případné ztráty uhraditi možno, rak. zák. přikázáno není, ale ovšem novým něm. zákonem. Zde v úvahu nutno vzíti ještě tyto otázky: a) Možno-li vyložiti akcie k subskripci sub pari, t. j. pod cenu nominální ? Nikoliv, leda cestou výsady, která zejména železničním podnikům bývá udělena zákonem. Tomu svědčí čl. 209., č. 4. a 210., neboť jinak nebyl by akciový kapitál reelně upsán. (Tak i výslovně nový zákon německý.) b) Mohou-li se akcie vydati nad pari, t. j. za vyšší, nežli nominální cenu ? Mohou. Tak i nový německý zákon (čl. 209. a), jenž nařizuje, že to musí býti vytknuto ve stanovách, kde zároveň musí býti označeno, co s přebytkem státi se má. c) Může-li subskribent namítati, že akcie upsal toliko na oko, totiž, že dle zvláštní úmluvy se zakladateli nemá povinnosti spláceti upsané akcie? Nikoliv! Neboť taková úmluva příčí se veřejné mravopočestnosti i zákonu (čl. 222., 223. obch. zák., §. 878. obč. z. - vždyť ten, kdo subskribuje, nemá povinnosti jen k zakladateli, nýbrž i k společnosti). Ku zřízení a-vé s-i v Rakousku posud se vyžaduje státní koncese. Tato jest toliko aktem policejní správy, nemá tedy rázu legislativního aktu a nemůže nahraditi vady nebo nedostatky společenské smlouvy. Toliko výjimkou dává se koncesse ve formě zákona, na př. při železnici. Ostatek nelze odporu čiti systému koncessionálního, který v Americe a Anglii jest neznámý a ve Francii roku 1867, v Německu r. 1869 a v Italii r. 1882 byl zrušen. Stát není povolaným ani způsobilým, aby zkoušel, zdali jsou tu podmínky hospodářského zdaru akciového podniku, orgány jeho nemohou bezpečně vyšetřiti ani solidnost závodu ani solidnost zakladatelů. Dle systému tohoto béře stát (dle domnění obecenstva - ovšem nepravého) udílením koncesse jistou morální zodpovědnost na sebe, které nikdy dostáti nemůže, a zkušenost dokazuje, že i nejpřiměřenější dohlídka nezamezila největších podvodů. Proto i návrh našeho nového zákona akciového toho více nežádá, leč pokud ten který podnik (na př. bankovní, železniční) dle povahy své koncesse vymáhá. Ovšem by se doporučovalo, by zavedeni byli státní úředníci, kteří by kontrolovati měli účty a-vých s-í.

V zákonodárství rakouském seznáváme tu velkou mezeru, že ničeho neobsahuje o závazku zakladatelů proti akcionářům. Dělo se zhusta, že zakladatelé svůj vlastní podnik nebo podnik svých známých a-vé s-i za nepoměrný peníz postoupili a takto velký a nepřiměřený zisk zakladatelský sobě zjednali ve formě více méně skryté. Nebezpečí jest pro akcionáře tím větší, ježto si zakladatelé svůj zisk často tím zabezpečují, že návrhy své stran tohoto apportu výslovně nebo mlčky schváliti dají první valnou hromadou akcionářů, která se z velké části skládá ze zakladatelů samých, z jejich přívrženců nebo z akcionářů nastrčených, nebo věci neznalých. (V Německu a ve Francii jest na porušení hlasův ustanoven trest). Takovým způsobem jsou pak pozdějším akcionářům ruce zavázány. Obecenstvo neznalé a při tom ziskuchtivé obdrží takto někdy celé haldy bezcenných papírů, kterých se zakladatelé v čas sprostí, když po náležité ažiotáži byli se obohatili.

Vlastnictví akciového závodu náleží všem společníkům vespolek (čl. 216. obch. zák.). Svůj vklad zvýšiti akcionář není povinen, ani vklad následkem ztrát zmenšený doplniti (čl. 219.), ani úroky a dividendy, jež v dobré víře obdržel, vrátiti (č. 218.); ani valná hromada nemůže jej usnesením svým donutiti k upsání dalších akcií, na př. akcií nové emisse. A-vou s. zastupuje (jak v poměrech vnitřních, tak i zevnějších) představenstvo (správní rada), která skládati se může z několika členů, kteří nemusí býti akcionáři a mohou míti jisté služné nebo tantiémy. Zřízení jejich jest vždy odvolatelné (čl. 227.). Představenstvo jedná a podepisuje jménem společnosti. Není-li v stanovách nic jiného ustanoveno, potřebí jest souhlasu, resp. podpisu všech členů představenstva (čl. 229.). Představenstvo jest vázáno v poměrech vnitřních instrukcí jemu danou (čl. 231., odst. 1.), kdežto navenek jest jeho moc neobmezená a neobmezitelná (čl. 231., odst. 2.). Právo dohlédací přísluší při a-vé s-i valné hromadě, zejména pokud se týče vedení obchodů, nahlédání v bilanci a jejího zkoušení, určení rozdělení zisku (čl. 224.).

Akcie mohou se vůbec postoupiti. Blíže však sluší rozeznávati, zdali akcie svědčí jménu anebo majiteli. 1. Svědčí-li akcie určitému jménu, jest subskribent k zaplacení celé upsané sumy zavázán. Převodem akcie nesprostí se subskribent povinnosti platební; když by ale původní subskribent akcii postoupivší akcie úplně nebyl splatil, může jej společnost závazku k zaplacení sprostiti a nového nabyvatele na místo jeho přijmouti. 2. Akcie majiteli svědčící lze volně přenášeti. O těchto akciích platí dle čl. 222. a §. 35. úv. zák. následující ustanovení: a) Akcie majiteli svědčící nemohou nikdy dříve vydány býti, dokud nebyly úplně splaceny (čl. 222.). b) Stanovy společnosti mohou ustanoviti, že subskribent splativ 25 % všeho dalšího závazku sproštěn býti může (nebo jak naše praxis vykládá, »vůbec prost jest«), a že se na to, co zaplatil, - ne sice akcie - ale promessy neb prozatímní listy majiteli svědčící vydávati mohou (§. 35., čl. 222., 223. obch. z.). Na nižší sumu než 25 % nesmí závazek subskribentův snížen býti (čl. 222., 223, obch. z.). c) Není-li takového usnesení v stanovách, práv je subskribent do úplné nominální ceny akcie (čl. 222. a contr.). Majitel akcie majiteli svědčící, jenž jest nástupcem subskribenta, není v případě čl. 222. (při akciích majiteli svědčících) osobně k zaplacení nedoplatku zavázán, jej stíhají toliko následky čl. 221. Za zbývajících 75 % není tedy při akciích majiteli svědčících nikdo zavázán. (Liberování akcií.) Kromě toho případu může se liberování akcií státi jen redukcí akciového kapitálu, k čemu potřebí jest zachovati forem při změně stanov a zejména při splácení části akc. kapitálu předepsaných. (čl. 248. obch. z.) d) Nové akcie lze dle obch. zákona vydávatii tehdá, když starší akcie nebyly úplně splaceny (čl. 209., čl. 214. a contr.). Min. naříz. r. 1872 bylo ustanoveno cestou správní za pravidlo, že emisse nových akcií nemá se připustiti, pokud starší akcie nebyly úplně splaceny. O a-vých s-ech pojšiťovacích obsahuje podrobnější předpisy min. nař. z 18. srp. 1880 č. 110. říš. zák.

Rozdělení zisku a ztráty. Pouze dividendy mohou se stanoviti a mezi akcionáře vypláceti, nikoli snad určité úroky, leč by šlo o tzv. úroky stavební (Bauzinsen čl. 217.) po tu dobu v stanovách vyměřenou, které vyhledává příprava společného podniku až do započetí úplného provozování. Tomuto zákazu nepříčí se t. zv. garancie úroků, správněji dividendy se strany osob třetích, na př. státu, hlavně při některých železničních společnostech. Není-li tu čistého výtěžku, musí garant dosazovati. (Od r. 1868-81 bylo v Rakousku kolem 250 millionů dosazeno.) Ze se vypláceti smí toliko dividenda, nikoliv stálý úrok, zakládá se v tom, že by jinak celý kapitál akciový vyplácením stálého úroku zmizeti mohl a že by tudíž věřitelé znenáhla pozbyli jediného platebního fondu; neboť akcionáři jim vůbec nejsou osobně zavázáni (čl. 217., 218.). Protož nesmí se dividenda vyplatiti, pokud původní fond akciový ztrátami je zmenšen; neboť zavedena, když totiž jisté procento (na př. 5 %) na dividendy (chybně úroky zvané), pak jisté procento na tantiémy, na záložní fond, na umrtvení akcií atd. se obrátí, a co zbude, opět jakožto »superdividenda« se rozdělí. Bilance musí se nejdéle v šesti měsících, když se to zvláště povolí, v dvanácti měsících předložiti (čl. 239., §. 35. úvodn. zák.). Jakým způsobem se má účtovati zisk a ztráta, musí býti v stanovách udáno (čl. 209. č. 6.).

A-vou s. zastupuje představenstvo (správní rada), resp. ti členové, kteří dle obchodního rejstříku firmují jménem společnosti (čl. 227., 229., 230. obch. zák.). Moc představenstva vztahuje se ke všem právním jednáním, není tedy obmezena ani na obchody společnosti ani na obchody vůbec. Obmezení vzhledem k třetím osobám nemá platnosti, to platí též o obmezení v ten způsob, že k platnosti jistých ujednávek potřebí svolení valné hromady (čl. 231. odst. 2.).

O valné hromadě a radě dozorčí. Při a-vé s-i nelze patrně práva dohledu kadžému členu poskytnouti, dohled přísluší jen plné (valné) hromadě akcionářů, resp. mimo to orgánu zvláště k tomu konci zřízenému, totiž radě dozorčí, r. Valné hromadě (čl. 224.) akcionářů, která jest ovšem směrodajným orgánem, přísluší právo zkoumati provozování obchodů, zkoušeti bilanci a usnášeti se o rozdělení zisku. Valná hromada ustanovuje vůbec v mezích stanov směr a činnost a-vých s-í; protož náležité zpravení akcionářův o programmu valné hromady, která se odbývati má, je nutné a veledůležité. - Valná hromada svolává se buď pravidelně (řádně) v dobách statutárních a není-li v stanovách jiného ustanovení, každoročně; buď mimořádně, kdykoliv toho prospěch společnosti vyhledává (čl. 225., 239.). Svolání (sezvání) valné hromady přísluší: a) představenstvu (čl. 236.), b) radě dozorčí (čl. 225.), c) osobám jiným, jimž právo to zvláště propůjčeno (čl. 236.). 2. Radě dozorčí (Aufsichtsrath) přísluší stálý dozor ku podniku společnosti (čl. 225.); tato při a-vé s-i však zříditi se nemusí (dle něm. zákona jest dozor či rada i při a-vé s-i nutna). Radě dozorčí náleží, aby roční účty, bilance a návrhy na rozdělení zisku zkoušela a o tom každoročně valné hromadě podala zprávu (čl. 225.). Dozorčí rada vede též spory proti představenstvu, buď ve vlastním jméně, buď jménem společnosti (čl. 226.), a každý akcionář může k takovému sporu přistoupiti jako »intervenient«. 3. Oproti valné hromadě a radě dozorčí jest představenstvo (správní rada) orgánem výkonným čili správním - ve skutečnosti nejmocnějším.

O zrušení a-vé s-i. A. s. zrušuje se dle čl. 242.: 1. uplynutím času v stanovách vytknutého; prodloužení trvání státi se může změnou stanov; 2. ztrátou veškerého majetku; 3. usnesením akcionářů, k čemuž stačí prostá většina hlasův, a to i tehdá, když společnost na určitou dobu byla uzavřena (čl. 242., 209., č. 10.). 4. Nařízením vlády na základě zákona o spolcích ze dne 26. listop. 1852, zejména pro překročení stanov (§. 24. spolk. zák.). Dleobch. zák. může vláda společnost zrušiti, jestli základní fond o polovici se zmenšil (čl. 242.), kteréžto ustanovení v Německu bylo r. 1870 zrušeno. 5. Vyhlášením konkursu (čl. 242.). 6. Spojením veškerých akcií v osobě jedné. 7. Úvahy zvláštní dožaduje umrtvení (amortisace) veškerých akcií k tomu konci dle stanov buď vylosovaných, buď zakoupených, Umrtvení může se vykonati k tomu konci, by do jisté doby akciový podnik po zaplacení veškerých vkladů státu nebo obci bezplatně odevzdán býti mohl. Tak zejména železnice často po uplynutí 90 let spadají na stát. V té případnosti musí pak poslední představenstvo žádati za výmaz z obchodního rejstříku a do té doby trvá společnost. Akcionáři, jejichž akcie byly umrtveny, obdrží někdy listy požitkové (Genuszscheine, actions de jouissance), které jim k superdividendě a k reservnímu fondu (v případě likvidace k čistému přebytku po srážce splaceného akc. vkladu) podstatně týchž práv udělují jako akcie.

Po zrušení společnosti nastane kromě případu konkursu zpeněžení majetku a rozdělení zbytku: likvidace (v. t.) společnosti (čl. 133.). (V případě konkursu obstarává totiž konkursní soud rozvržení konkursní podstaty mezi věřitele společnosti dle předpisů konkursního řádu.) Likvidaci vykonává při a-vé s-i představenstvo, pokud smlouvou neb usnesením valné hromady nic jiného není ustanoveno (čl. 244.). Likvidátory může jmenovati i obchodní soud (čl. 244., 133.).

Historický vývoj. V dějepise práva setkáváme se s různými ústavy, které do jisté míry připomínají nám podstatu a-vé s-i - associaci kapitálu, vymezení osobního ručení a volnou postupitelnost podílů. Nepočítáme sem sice, jak někteří činí, římských společností berních (societ. vectigalium publicorum, aurifodinarum etc.), jejichž zvláštnosti korporačním rázem lze vysvětliti. Neuvádíme jistých privilegovaných živnostenských a obchodních společností středověkých, na př. jihlavské soukenické společnosti (r. 1552), jejichž zvláštnosti úzce souvisely se zřízením cechovním. - Ovšem ale k předchůdcům a-vé s-i náležejí: společenstva horního práva (nákladnictvo, zřízení kuksové), různé alpské a mlynářské spolky středověku, u nás zejména společenstva pravovárečných občanů měst královských, na jihu pak accomenda (kommandita), hlavně pak italské montes čili maonae (sc. montes profani a contr. m. pietatis - zastavárny). Společnosti v XIII. a XIV. stol. montes (= acervi pecuniae) zvané byly původně pro opatření státních půjček zřizovány a výsadami opatřovány. Obnos kapitálu uhrazován byl upisováním stejných zcizitelných podílů (loca montis). K výsadám spolků těch náleželo zejména obmezené ručení. Soustava těchto spolků byla časem na jiné peněžní podniky - zejména bankovní - rozšířena. Nejdůležitější - ač nikoli první společností toho druhu - byla banka janovská (mons S. Georii, 1345-1808), které později udělen byl monopol bankovní, zejména cedulový. Zmáhající se obchodní spojení s Amerikou a Vých. Indií zavdalo v XVII. stol. podnět ke zřizování velkolepých, státem privilegovaných společností obchodních, zejména koloniální obchod a správu kolonií pěstujících. Tak vznikly nejprve hollandská východoindická společnost (1602-1703), pak anglická společnost pro Vých. Indii (1613), franc. Compagnie des Indes orientales (1628), occidentales (1664), franc., Lawem zřízená Comp. d‘Occident (1717), anglická banka (1694) atd. - V Německu a v Rakousku dosti pozdě objevují se privil. akciové spolky: Wiener Orientalische Compagnie (1719), TriesterAssecuranz-Comp. (1766), Hamburger Assecuranz-Comp., Berliner Seeassecuranz (1765), pruská Seehandlung (1772). V XVIII. stol. seznáváme také první zlopověstné zneužívání důvěry obecenstva a-vými s-mi (Lawskou společností Comp. d‘Occid., anglickou společností jihomořskou a jinými), ježto nejprve vydáváním akcií majiteli svědčících obcházely osobní závazek společníkův za dluhy společenské.

Úpadek společností těchto a podobných zavdal v Anaglii podnět k tak zvané »Bubble Act« (1720-1825), kterouž zakázáno bylo zřizovati soukromé a-vé s-i s vymezením osobního, solidárního ručení. Roku 1825 bylo sice pro a-vé s-i obecné právo anglické uvedeno, avšak přes to nepožívaly výhody obmezeného ručení, aniž práva k emissi akcií majiteli svědčících. Také zákon z r. 1844 v tom ničeho nezměnil. Teprve aktou z roku 1856, hlavně kodifikací ze dne 7. srp. 1862 poskytnuta byla v Anglii možnost obmezeného ručení a novellou ze dne 20. srp. 1867 dovoleno všem registrovaným a-vým s-em s obmezeným ručením i vydávání akcií majiteli svědčících (Joint stock companies with limited liability). Zákonem z r. 1862 dopouští se společnostem, ježto nejméně ze sedmi členů se skládají a stanovy vzorem předepsané úředně registrují, trojí forma akciových spolků: a) společnosti se závazkem neobmezeným (comp. unlimited having a capital divided into shares), b) společnosti s obmezeným ručením (com. limited by shares), c) společnosti s obmezeným, avšak obnos akcií přesahujícím ručením (comp. limited by guarantee etc.). Obmezenost ručení (limited) musí z firmy býti patrna. Toliko při bankách poukázky vydávajících (vyjímaje priv. banku pro Anglii) zachováno osobní a solidární ručení společníků. Formy a-vé s-i slouží v Anglii všemožným úkolům.

Ve Francii obmezena jest forma akciových spolků (sociétés anonymes) na obchodní podniky a byla tu nejprve obecným zákonem (Code de commerce, čl. 29.-36. 1808), ovšem jen v základních rysech, upravena. Zřízení spol. záviselo na koncessi (systém koncessionální). Po opětných pokusech prohlásil sice zák. ze dne 24. čce 1867 zásadu volnosti u zřizování akc. spolků, za to však týž pro zamezení nešvárův a podvodů vytknul řadu přísných preventivních norem: minimální počet členů 7, obnos akcií 500 fr. (při kapitálu 200.000 fr. - 100 fr.), průkaz, že upsán jest celý kapitál a že splacena jest čtvrtina upsaného kapitálu; zápověď vydání akcií au porteur, pokud polovice kapitálu není splacena; dvojí zkoumání a odhad t. zv. apports (t. j. vkladů, které nedávají se v hotovosti) valnou hromadou; přísné tresty a pokuty pro nešetření předpisů těchto a j. Od akc. spolků rozeznávati sluší t. zv. sociétés à capital variable, které podobají se našim hospodářským společenstvům (záložnám atd.), při kterých kapitál není číselně určen, nýbrž na počtu členů závislým, a při kterých nevydávají se akcie.

V Německu seznáváme první zákonné upravení poměrův akciových v pruském zákoně o železnicích z 3. listop. 1838 a pak v pruském zák. o akc. spolcích ze dne 9. listop. 1843; v Rakousku týž obor poprvé upraven byl zákonem o spolcích ze dne 26. listopadu 1852, jenž posud platnost svou zachoval pro takové akc. spolky, které neprovozují obchodů.

Nový něm.-rak. obch. zákonník, jenž norimberskou konferencí byl vypracován, nabyl v Německu od r. 1862, v Rakousku od r. 1863 platnosti. Kdežto však dotčené předpisy zákonníka tohoto v Rakousku v nezměněné trvají platnosti, byly v Německu nejprve novellou ze dne 11. čna 1870 (o akciových kommanditách a akc. sp.) a nedávno opětně zák. ze dne 14. čce 1884 důkladně změněny a v zájmu bezpečnosti akcionářův a obecenstva dle vzoru franc. práva přiostřeny. Při tom nečiní se rozdílu, provozuje-li spolek obchody čili nic. Zejména musí se nyní v Německu k opovědi a-vé s-i připojiti 1. výkaz, že kapitál upsán jest, duplikáty subskripčních listin: 2. výkaz o úplatě za převzaté kusy majetkové, na př. továrny (apporty), jakož i o nákladu zakládacím (Gründungsaufwand) s odůvodněnou zprávou zakladatelův a rady dozorčí; 3. seznam veškerých akcionářův a splátek, které obnášeti musí aspoň 25 % nominální sumy. Nepravost udání tresce se vězením a pokutami až do 20.000 marek. Ustanovení toho směru jsou tak přísná, že ozývají se hlasy, že jsou na újmu vzniku a zdravému vývoji akciových podniků. Zdali tomu tak, ukáže budoucnost.

V Uhersku platí od r. 1875 uherský obchodní zák., jenž v oboru tom podstatně podoben jest něm. zákonu z r. 1870. Při upisování akcií má se 10 %, před ustavením 30 % nom. sumy splatiti a za 50 % upsané sumy zůstane upisovatel v trvalém závazku; zakladatelé ručí solidárně za pravdivost udání prospektu, zejména v příčině t. zv. apportův a výhod zakladatelských; prospekt budiž připojen k listinám upisovacím; stanovy obsahovati musí též počet a obnos prioritních obligací současně vydaných. - Ve Švýcarsku upraveny jsou a-vé s-i všeob. obligačním právem (Obligationenrecht) ze dne 14. čna 1881 (platí od roku 1883); i tento zákon napodoben jest po franc.-německém zákonodárství své doby: akcionář splatiti má při upisování 20 % a ručí nejméně za 50 % upsané sumy; závaznost členů správní rady a kontrolní (dozorčí) rady pro zanedbání povinností jim uložených přísněji jest vyměřena. - Ještě přísnější jest nový italský obch. zák. z 31. řijna 1882 (platí od roku 1883), dle kterého subskribent složiti musí 3/10 v hotovosti a ručí (i s cessionářem) za plné splacení upsaných obnosů; prioritní obligace vydávati lze jen do obnosu splaceného akciového kapitálu; reservní fond musí se do 20 % zákl. kapitálu střádati. Podobně nový špan. obch. zák. z r. 1885. Všude jeví se tedy směr legislace, zameziti co možná zneužití formy a-vé s-i nezřízenou spekulací a lehkomyslností zakladatelův a správních jejich orgánů.

Literatura. Kromě četných výkladů na obchodní zákon vůbec dlužno uvésti monografie: Renaud, Recht d. Aktiengesellsch. (2. 1875); Auerbach, Aktienwesen (11873); Löwenfeld, Das Recht der Aktiengesellsch. (1879); Endemann-Primker, Handb. d. Handelsrechtes II. p. 471. sl.; Keyssner, Die Aktiengesellsch. etc. (1873); Precis de droit com. par Lyon-Caenet Renault (1879). Französ. u. engl. Handelsrecht etc. von Späing (1888).

Hospodářská stránka. Není pochybnosti, že skoro jediné pomocí ohromného soustředění kapitálu v rukou akciových spolků provésti lze velkolepé podniky v národohospodářském směru nad míru prospěšné, na př. železnice, banky, pojišťování, kolonisaci, kanalisaci, hornictví atd. Avšak zkušenost též učí, že zneužíváním důvěry obecenstva, nezřízeností spekulace, lehkovážností neb dokonce nesvědomitostí zakladatelů neb správcův akciových podniků právě tato forma společností v národohospodářském a sociálním směru státi se může obecenstvu nad míru zhoubnou. Četné obchodní a bursovní krise jsou nám toho smutným dokladem. Již shora dotčeno ohromných spoust, které v předešlém věku ve Francii a Anglii (Lawskou bankou, podvody jihomořské společnosti a j.) zneužitím formy akciových spolků byly způsobeny. - Vrstevníkům našim známy jsou nezměrné škody, které podobně byly způsobeny r. 1873 v Německu a Rakousku. Jen některá data buďtež zde uvedena: V Prusku bylo roku 1843-1849 povoleno 25, 1850-59 111, 1860-1867 58, v krátké době od r. 1871-1873 928 (!) spolkův akciových! Po bursovní katastrofě (1873) jen zvolna zakládají se v Prusku akc. spolky (průměrem 100 do roka). Akc. spolků bylo v Prusku 1883 1620 s kapitálem as 3200 mill. marek. V Anglii bylo 1883 8850 akc. spolků s kapitálem skoro 5000 mill. zl.

V Rakousku bylo r. 1883 akc. spolků 391 (nepočítaje v to 35 akciových podniků železničních) s nominálním kapitále m 745 mil. zl., na kterýž 647 mill. zl. bylo splaceno. Od akciových spolků vydáno bylo za 328 mill. zl. priorit a zástavních listů (obnos všech jejich dluhů činil 2127 mill.); reserv. fondu měly 72 mill. zl. Zisk prokázalo 327 akc. spolků, ztrátu 48; dividenda obnášela průměrem 6,96 %. Akc. bank bylo 48, stavebních etc. 26, horních 25, mlýnů 5, pivovarů 30, plynáren 18, strojíren 15, papíren 9, textil. 25, lihovarů 5, cukrovarů 71, plav. 5, transp. 7 (bez želez.), pojišťov. 21, jiných průmysl. 25, jinakých 56.

V Rakousku měli jsme r. 1867 149, roku 1868 177 akciových podniků s kapitálem 721, resp. 760 millionů zaplaceného kapitálu. Avšak v krátké čtyřleté době t. zv. nevídaného »národohospodářského rozkvětu« (!) 1869-1873 uděleno bylo 947 koncessí akciových (tedy as pětkrát tolik, kolik spolků akcijních vůbec dosud v Rakousku bylo), a sice poměrně nejvíce koncessí ku podnikům více méně neproduktivním. Povoleno bylo totiž 262 bank (v to počítaje i t. zv. stavební banky a pověstné makléřské či dohodčí banky), 636 industriálních společností a toliko 28 železnic a 21 hornický podnik vesměs s nominálním kapitálem asi 2 milliard, z kterého později ani polovice splacena nebyla. Nelze diviti se tomu, že z těchto 947 koncessovaných akciových podniků celá třetina (totiž 314) vůbec ani ve skutek uvedena nebyla a že ze zbývajících 633 povolených akciových podniků do r. 1877 více než polovice, totiž 354, se splaceným kapitálem 543 millionů (1/2 milliardy) v likvidaci a konkursu se ocitla, při čemž velmi často bývalí zakladatelé drahocenné hrobařské služby konali a na úkor ubohých akcionářů na novo se obohatili.

Hořekujíc tázalo se obecenstvo po květnové kalamitě bursovní (1873): Kam dostalo se to bohatství, kterému jsme se ještě včera těšili, kam ty dvě, tři milliardy, kterými se ještě před měsícem bursy naše honosily ? Naivní to otázka ! To bohatství nikdy tu nebylo, ty milliardy cenných papírů byly jen imaginérní, byly z větí části vskutku jen na papíře ! Ovšem tisíce a tisíce jednotlivců ztratili poslední svůj groš. Na příklad náhlého obratu v kursech bursovních papírův uvádím, že akcie vídeňské Maklerbanky dostoupivše v dubnu kursu 258, klesly v květnu na 52, akcie pražské Unionbanky s kursu 252 na 40 atd., pak rakouské bursovní banky s 230 na 12, vídeňské Wechslerbanky s 285 na 12.

Obecenstvo z části lehkověrné, z části ziskuchtivé kupuje takové akcie v čas, kdy umělou ažiotáží ji k vysoké ceně byly vyhnány. Mnozí ovšem znali neb tušili pravý stav věci, upisovali však a kupovali přes to doufajíce, že akcie neb promessy se ziskem jetě v čas prodají; neboť v prvním roce právě takové podniky platívaly stkvělé dividendy. Ale sklamali se skorem všichni. Akcie nehnuly se z rukou obecenstva, které zůstalo - černým Petrem ! Rozumí se při tom, že ne všechny akciové podniky podobným způsobem byly založeny; avšak po katastrofě květnové klesly i mnohé solidní podniky konnexitou tížících poměrů hospodářských. A nyní tážeme se, může-li takové a podobné podloudníctví a výstřednictví opravou akciového zákonodárství a ostražitostí státní správa pro budoucnost zameziti ?

Odpovídáme: do jisté míry může ! Ale nikdo neoddávej se illusi, že zákony, byť byly sebe dovednějí a přísnějí, mohou zameziti hospodářské výstřednosti, zneužívání důvěry obecenstva, zakládání nesolidních akciových podnikův a využitkování lehkověrných kruhův občanstva smělou, libovolně způsobenou bursovní fluktuací kursů (ažiotáží).

Dějepis novějí poučuje nás, že podobné vředy hospodářské, na které již šlechetný Mirabeau naříkal, vznikají za všech dob a za jakéhokoliv zákonodárství - a šíří se na způsob moru, jako morová duševní choroba; jest nám tu činiti s manií. Připomínám jen anglickou krisi z r. 1696, šejdířství anglické jihomořské společnosti, systém Lawův ve Francii 1720, rozkotání hospodářství s assignáty ve Francii, dále anglické krise z r. 1815, 1825, 1837-39, 1847, 1857, franc. krise z r. 1838, 1857, americké r. 1814, 1837-1839, 1857 etc., v Německu a v Rakousku r. 1873-74. -nd-