Akcíz, jistý druh nepřímých daní, jež vybírá stát nebo samosprávné části jeho z předmětů v tuzemsku vyrobených a spotřebovaných, buď u příležitosti výroby nebo prodeje jich. Slovo accise, které vyskytuje se též ve fran. (accise), v ital. (accisa), v angl. (excise) a ve španělštině (zisia), jest původu nejistého. Výraz a. vyskytuje se ve stol. XIII., a sice nejprve v Němcích (r. 1255 v Ulmu a. z medoviny). Věc sama, kteráž tímto slovem se označuje, jest však původu mnohem staršího. Daně nepřímé, k nimž a. náleží, vznikly později a předpokládají pokročilejší poměry hospodářské nežli daně přímé. Poněvadž v městech počaly se známky hospodářské zralosti jeviti nejdříve, vznikly daně, kteréž jménem a. bývají a bývaly označovány, nejdříve ve městech nebo takových státech, které v podstatě byly rozšířenými městy, na př. v Římě (vectigal), v italských republikách a v městech francouzských. I daně zeměpanské tohoto druhu bývaly původně vybírány toliko v městech, jako na př. španělská alcavala, francouzská gabelle, český i německý ungelt. Poprvé nabyl a. velkého významu pro finance státní v Hollandsku v XVI. a XVII. věku, kdež povstal z poplatků za povolení (accyns) ku prodeji jistých druhů zboží nepříteli. Zbědované finance německých territorií za času třicetileté války a skvělý příklad Hollandska vedly k zavádění a-ů ve státech německých okolo pol. XVII. st. (v Braniborech r. 1641, v Sasku již r. 1615), a r. 1667, 1680 a 1684 vydán byl v Braniborsku »generální řád o daních a spotřebě«, kterým a. učiněn byl jediným druhem daní obyvatelů městských. Podobná daň zavedena byla r. 1686 v Hannoveru. Obor předmětů dani spotřební podrobených během XVIII. stol. stále se rozšiřoval, tak že na př. seznam předmětův a sazeb akcízových pro Berlín a ostatní města braniborská plní v Myliově Novum Corpus Constitutionum Marchicarum 107 str. fol., z nichž každá obsahuje 30–40 předmětů. V Anglii zaveden byl a. dlouhým parlamentem r. 1643 jakožto mimořádný prostředek ku potlačení strany královské. Nepřátelé republiky byli pokořeni, ale a. nebyl odstraněn, nýbrž naopak čím dále tím více rozšiřován a zvyšován, tak že po celé stol. XVIII. a na začátku XIX. stol. státní finance anglické mimo na clech spočívaly hlavně na a-ech. Theorie byla původně (na rozhraní XVII. a XVIII. století) ohledně a-u rozdělena na dva tábory, z nichž jeden v a-u viděl »zlaté doly«, nejhojnější, nejlacinější a pro poddané nejpohodlnější prostředek k naplnění státních pokladen, kdežto druzí dokazovali, že a. má tolik vad, že zajisté do 10 let v celém Německu bude odstraněn. Podobný spor o a. vznikl v XVII. věku v Anglii (srv. Innama, Leser, Sinclair atd.). Strana přívrženců a-u zvítězila a theorie zvykla si podlé výnosnosti jeho posuzovati hospodářskou pokročilost států. Hlavně fysiokraté postavili se na odpor nepřímým daním a horlili zvláště proti a-ům jakožto překážkám obchodu. Ačkoliv náhledy fysiokratů staly se na čas vládnoucími, nebyly a-y – vyjmouc krátký čas v revoluci francouzské – zrušeny, ale ovšem značně zreformovány a valně obmezeny. Reformám těmto padlo namnoze i jméno a. za oběť, tak že ve francouzské terminologii úřední slovo to se od r. 1804 již nevyskytuje, v německé jen zřídka a to často ve smyslu daně z obchodu (na př. a. z nemovitostí v jižních státech německých). I ve vědecké terminologii německé vyskytuje se slovo a. nyní již zřídka, v terminologii české pak po výtce ve významu potravní daně u bran vybírané. Srov. Roscher, Finanzwissenschaft 1885; týž Geschichte der Nationalökonomik in Deutschland 1874; Ricca Salerno, Storia delle dottrine financiarie in Italia; Sinclair, History of the public revenue of the british empire; Clameege, Histoire de l'impôt en France. Č–l.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Spotřební daň