Ottův slovník naučný/Ailantus

Ottův slovník naučný
Aila	Ailantus	Aile-Froide

Údaje o textu
Titulek:	Ailantus
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 535–536. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Č. 121. Ailantus (Pajasan).

Ailantus Desfontaine (chybně dle Baillona ailanthus), pajasan, něm. Götterbaum. Strom ze řádu routokvětých a z čel. Simarubaceí, s květy polygamickými, v mohutných latách směstnanými. Obojaké květy mají 5listý kalich, 5listou korunu s plátky nad spodinou žlabovitými, 10 tyčinek a na vypouklém lůžku 5 volných, jednovaječných plodolistů s rozšířenými bliznami. Plod též u nás hojný jest podlouhlá okřídlená nažka, uprostřed jednoho podélného kraje vykrojená a k podzimu hnědočervená. U nás vůbec známý jest A. glandulosa Desf., z Japanu a Číny r. 1751 do Evropy přinesený, jenž pro bujný vzrůst a »tvrdost« velmi dobře se u nás hodí ku pěstování, ač více jednotlivému než ve stromořadích. Dosahuje až 20 m výše, má širokou, ale prořídlou korunu. Jeho silné, tuhé letorosty jsou bíle skvrnité, nesouce listy až 6 dm dlouhé, lichozpeřené (viz vyobr. č. 121.), někdy až ze 33 párů vejčitokopinatých lístků složené. Drobnokvěté laty jsou žlutozelené. V půdě hluboké a písčité daří se A. vydatně, avšak na stanovišti vlhkém, nevolném a chladivém hyne, anebo v zimě až na oddenek zachází. V zahradách známo několik variet, na př. aucubaefolia s listy žlutě skvrnitými; japonica s květy pouze prašnými a rubra s červenějšími plody. Vedlé toho, že na lupení jeho pěstovati možno housenku bource pajasanového (Bombyx Cynthia) pro hedvábí, dává A. i jiný užitek. Ač zápachu jest nepříjemného a ostrým mlékem vyplněn jež na kůži i puchýře vyhání, potřebuje se ho i jako léku proti hlístám anebo proti průjmu a července, přes to, že za jedovatý bývá považován. V Australii roste A. imberbiflora Muell a v Indii A. excelsa a A. malabarica, první proti zimnici, druhý proti bolestem hlavy a žaludku důležitý. Děd.