Aigis (αἰγίς), lat. aegis (v mythologii řec.), původně bouřný mrak (od ἀίσσω, řítím se), kterýžto původní význam fysikální přešel pak v představu štítu, sloužícího hromovládnému bohu Zevu (jenž má odtud příjmení aigiochos, aigidovládný) a zhotoveného bohem-umělcem Héfaistem; ale stopy prvotního onoho významu a-idy dlouho se zachovaly. V Iliadě Homérově (kdež a. pokládá se již za štít; srv. P. Stengel: »Noch einmal die Aigis bei Homeros«, Jahrb. f. class. Philologie, sv. 131., str. 80.) předvádí se Zeus, an chápe se třásnaté, třpytné a-idy, halí Idu ve mraky, blýská i hřmí a potřásaje a-idou působí zmatek v řadách bojujících. Jindy zase Apollón obdržev a-idu z rukou Zevových, kráčí vřavou bitevní, mrakem maje zahaleny plece, a dokud a-idu klidně v rukou třímá, boj se tiší, kdykoli však jí zamává ve tvář Danaům, hlasně při tom provolávaje, dávají se na útěk. A-idou Zevovou vládne u Homéra také bojovná bohyně Athéna, jež propůjčila ji jednou také smrtelnému Achilleovi. A-idě jakožto štítu dostává se v popise básnickém ovšem také zevní úpravy štítové, zejména též obvyklého oznaku, hlavy Gorgoniny,. tak jako vůbec děs a hrůza z veškeré podoby a-idy vyzírá. Báchorkou pouze etymologickou jest pověst pozdější (pohomérská), kteráž podkládajíc slovu a. význam »koziny« (od αἴξ = koza), vypravuje, že Zeus v boji s giganty koží oné kozy, jež ho byla na Krétě kdysi mlékem svým kojila, štít svůj potáhl a takto a-idě vznik dal. (Srovn. J. Kvíčala: »Amaltheia a aigis«, Listy filologické I. 34. a n.) O původě a-idy vyskýtaly se ostatně jiné ještě výklady i báje, jmenovitě pokud byla ve službách bohyně Athény; také podoba a-idy valně se pak pozměnila. (O a-idě viz článek Roscherův v jeho Ausf. Lexikon der griech. und röm. Mythol. str. 149. a n.) Po dnes užíváme úsloví »pod něčí aegidou (egidou)«, t. j. záštitou. — V umění řeckém jest a. častěji attributem Athéniným než Zevovým. S a-idou mající podobu kůže zvířecí zobrazen jest Zeus na iónské jedné vase (Monum. dell' Inst. VI., VII., tab. 78) a na oltáři pergamském. Co se Athény týká, jest pozoruhodno, že na památkách uměleckých VI. stol. bohyně velmi zřídka bývá s a-idou zobrazována. Teprve později dostává Athéna a-idu a sice v podobě nákrčníku, který nosí okolo krku (na př. na štítu aiginském a na jedné soše bohyně na Akropoli nalezené); ve středu nákrčníku vroubeného hady byla později umístěna hlava Gorgonina (Gorgoneion); nebo v podobě pláště, který nosí na ramenech (na př. na vasách chalkidských). Počínajíc stol. V. stává se a. stálým attributem bohyně Athény a schází pouze tenkráte, když bohyně účastní se kvasu slavnostního (na př. na číši Sósiově v Berlíně) nebo práce nějaké umělecké (na př. modelace koně trojského: Annali dell' Inst., 1880, tav. K). Na monumentech pocházejících z 1. polovice V. stol. schází na a-idě velmi často Gorgoneion. Na pozdějších monumentech vyskytuje se Athéna s dvojitou a-idou, která se na prsou bohyně křižuje, anebo s a-idou mající podobu šachovnice. Srv. Preller-Robert: Griech. Mythol. I., 1., str. 120—121., 191.; Stark: Berichte d. sächs. Gesellsch. d. Wissensch. 1864, sr. 199. Dnl. Vý.
PD old 70