Agrikulturní státy nazýváme ty, u nichž zemědělství činí posud celkový jejich ráz hospodářský, majíc převahu nad ostatními živnostmi. Přihlížejíce k postupnému vývoji lidstva v jeho zaměstnání shledáváme, že v první době vlastně každý stát jest agrikulturním. A teprve jakmile byla se zvelebila různá řemesla a nastala továrnická výroba, tu v některých státech, kde k tomuto vývoji podmínky zvláště byly příznivy, dostal průmysl a s ním spojený obchod vrch nad výrobou zemědělskou a dal státům těm v celku ráz průmyslový. Působily však v tento vývoj nejen přirozené podmínky, nýbrž, a to hlavně, vhodná opatření národohospodářské politiky těchto státův, učiněná jednak pro zvelebení výroby, jednak pro zajištění hojného odbytu výrobků průmyslových. Tak byly Francie a Anglie už dříve se staly státy průmyslovými a dovedly toto své předáctví až na naše časy sobě zachovati, kdy Německo politicky zmohutnělé jako nebezpečný jejich sok se svým průmyslem sebevědomě na trhu světovém vystupuje a též Rakousko statně si počíná. Ale i své zemědělství a s ním spojený chov dobytka zvelebují tito státové nyní vydatně, předstihujíce se, aby, pokud možná nebyli závislými na jiných v opatření potravin pro četné své obyvatelstvo. A tak jdou teď i ve státech nedávno ještě převahou agrikulturních aneb už průmyslových ruku v ruce průmysl s pokročilým zemědělstvím, jež se na vzájem doplňují jsouce na sebe odkázány. U kterých států v době přítomné posud ještě jen zemědělská výroba do popředí vystupuje, snad za nedlouho i činnost průmyslová značných dodělá se úspěchův. Viděti to na Uhersku, na velikém Rusku, též na mladistvých státech podunajských a balkánských i na zámořských državách anglických. Nejvíce zdá se nyní rozhodovati o hospodářském rázu jednotlivých států obchod jejich zahraničný. A. s. vyměňují své plodiny za výrobky států průmyslových – tak se obyčejně soudí. Avšak nebývá to vždy. Tak mají Spoj. Obce severoamer. nyní ve světovém obchodě největší podíl na vývozu obilnin, a přece nebude jich nikdo dnes již pokládati za stát pouze agrikulturní. Zdali některý stát je agrikulturním státem, o tom nerozhoduje rozsáhlost jeho orné půdy, nýbrž počet rolnického jeho obyvatelstva, a toto činí ve Spoj. Obcích jen 57 6 % veškerých produktivních obyv., v evropských pak státech pohybuje se od 30 do 80 %. V některých zemích dosahuje obyvatelstvo zabývající se orbou a chovem dobytka snad i ještě vyššího procenta (neníť totiž statistika zaměstnání obyvatelstva všude dosti přesna a určita a proto nelze výkazy o tom, jak by náleželo, mezi sebou srovnávati). Tak bylo dle sčítání lidu z r. 1880 při zemědělství a při lesnictví v Rakousku zaměstnáno 58 82 % veškerého obyvatelstva (v Čechách 45 25, na Moravě 53 34, ve Slezsku 49 78 %); v Německu bylo r. 1882 zaměstnáno při zemědělství, chovu dobytka, lesnictví a rybolovu 42.22 °% veškerého obyvatelstva; ve Francii zabývalo se zemědělstvím dle sčítání z r. 1881 na 48.7 °% obyvatelstva atd. Jakožto přední a. s. v Evropě, kde orba i chov dobytka jsou posud hlavním zaměstnáním obyvatelstva, sluší jmenovati Rusko, Dánsko, Rumunsko, Srbsko a Bulharsko. Hlavním pramenem obživy a základem veškerého národního blahobytu je zemědělství v Rakousko-Uhersku, v Italii, ve Švédsku v Norsku, ve Španělsku, v Portugalsku a v Řecku. Svým racionálním, intensivním hospodářstvím vynikají zvláště Belgie, Nizozemí, Velká Britannie. Francie a Německo, chovem svého dobytka Švýcarsko. Ký.
PD old 70