Ottův slovník naučný/Agrikulturní či hospodářská chemie

Ottův slovník naučný
Agrikultura	Agrikulturní či hospodářská chemie	Agrikulturní státy

Údaje o textu
Titulek:	Agrikulturní či hospodářská chemie
Autor:	Bohuslav Raýman
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 470. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Agrochemie

Agrikulturní či hospodářská chemie jest onen oddíl chemie, jenž zkoumá lučebné vzájemné působení atmosféry, vegetace a půdy rolné, výměnu látek ohledně ku polnímu hospodářství, v širším pak smysle stará se o vše to, co při hospodářství vůbec chemicky jest činitelem závažným. Za tou příčinou zabíhá do chemie fysiologické (krmení i látky vyměšené od domácích zvířat užitečných, chemické změny v bylinstvu atd.), do chemické geologie, i do chemie srážek atmosférických, probírá učení o hnojivech atd. Jakožto zvláštní nauka počíná zajisté výzkumy Saussureovými, složenými u veledíle: »Recherches chimiques sur la vegetation«, kdež na podkladu zbudovaném velikými fysiology předešlého století (Hallera, Ingenhousa a j.) studiem o atmosféře v první vědecký článek hospodářská a. ch. jest sestaven. Všestranný anglický chemik Davy i této části chemie věnoval síly své, ale přední místo patří rozhodně Liebigovi a Boussingaultovi. Liebig rozluštil důležitý problém o skutečné výživě rostlin i racionálném hnojení na ní založeném; Boussingault, učenec i praktický hospodář, jest původcem znamenitých pokynů v příčině vyčerpání půdy i nutné restituce. V příčině detailů viz Půda, Hnojiva, Hospodářství polní, Srážky atmosférické, Analysy hospodářské a j. Význam chemie hospodářské jest u všech národů kulturních pochopen, i jest ona předním předmětem škol hospodářských, v ní pracují stanice hospodářské výzkumné, jejichž počet stále se šíří. Stanice ty vydávají roční zprávy i periodické časopisy, v nichž pokroky nauky této se ukládají. U nás nejpilnější pracovníci její jsou Farský, Stoklasa, Magerstein. Rn.