Ottův slovník naučný/Adventitia

Ottův slovník naučný
Adventisté	Adventitia	Adventivní kořen a pupen

Údaje o textu
Titulek:	Adventitia
Autor:	František Kropsbauer, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 240. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Adventitia (lat.): 1) V řím. právě jmění, kterého nabyly děti způsobem jiným než od otce nebo z jeho jmění; na rozdíl od bona profectitia, kteráž od otce pocházela. Kdežto dle práva starého dítě, dokud otec žil, nebylo vůbec schopno práv majetkových, ustanovil Konstantin, že to, co děcko po matce zdědí, vlastnicky mu má připadnouti; otci že náleží pouze právo užívací. Předpis tento později rozšířen na všechny případy, kde se dítěti dostalo jmění se strany mateřské (bona materni generis). Dále bylo ustanoveno, že to, čeho manželé v manželství nabudou (lucra nuptialia), má sdíleti ustanovení statků mateřských; konečně vymezil Justinián (v l. 6. princ. §. 1. Cod. 6. 61) pojem a-ií, jak na počátku uvedeno. V širším smysle dělíme a. na pravidelná a nepravidelná (regularia et irregularia vel extraordinaria), kterážto se opět rozpadají na bona castrensia a quasicastrensia. Kr.

2) A. dos viz Věno.

3) A. (scil. membrana) zevní blána žil i tepen; viz Cévy.