Ottův slovník naučný/Adeia

Ottův slovník naučný
Adegem	Adeia	Adeimantos

Údaje o textu
Titulek:	Adeia
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 188. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Adeia (řec. ἄδεια), nebázlivost. Kdo chtěl v Athénách podati návrh, aby občanu atimií stiženému byla práva jeho vrácena, nebo aby dlužníku státnímu byl jeho dluh buď úplně prominut neb aby směl ve lhůtách jej splatiti, potřeboval k tomu zvláštního opatření právního, jež slulo a. K tomu účelu bylo v každé prytaneji určeno řádné shromáždění lidu. Kdo chtěl návrh svrchu označený v ekklésii (v. t.) podati, položil, jak se zdá, ratolesť olivovou na oltář na Pyknu (v. Pnyx) a tím postavil se v ochranu boží, moha beztrestně věc přednésti. V ekklésii učinil pak návrh, aby bylo mu dáno dovolení obrátiti se na shromáždění se žádostí, aby poskytnuta mu byla a. pro návrh, který chce co nejdříve podati. Byla-li žádost jeho příznivě vyřízena, musila bulé o té věci vypracovati návrh, probuleuma, a podati jej ve shromáždění lidu. Povolilo-li toto definitivně navrhovateli a-ii, stalo se udělení a-ie zákonem. Návrh sám, pro nějž navrhovatel a-ie potřeboval, byl potom v obyčejné ekklésii projednáván a buď přijat nebo zamítnut. Srv. Gilbert: Handbuch der griech. Staatsalterthümer, I. str. 293—294.