Ottův slovník naučný/Pnyx

Ottův slovník naučný
Pnulka	Pnyx	P. O.

Údaje o textu
Titulek:	Pnyx
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 979. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pnyx (řec. Πνύξ, gen. Πυχνός), pahorek v Athénách, pův. skupina pahorků, později toliko prostřední z nich, oddělený úvozem Koilou od Museia a barathrem od pahorku, na němž nyní hvězdárna, ve starověku snad Nymfaiem zvaného. Na tomto skalném pahorku se sráznými svahy a na povrchu se zřejmými stopami předvěké lidské práce scházíval se od dob Solónových lid athénský k poradám v ekklésii a to na straně proti Propylaiům obrácené, kdež na mohutných polygonálních substrukcích šíří se plošina poloukruhová (odtud hémikyklion zvaná), uzavřená v pozadí svisle hlazenou skalní stěnou. Uprostřed stěny této vytesán jest mohutný hranol, pod ním pak trojí krépidoma. Zde scházívali se Athéňané ke sněmování a na hranole bylo nepochybně připevněno dřevěné pohyblivé řečniště (βήμα), za schůze pak kolem shromáždiště napiato lano. Ve IV. stol. př. Kr. P. znenáhla opouštěna, když sněm zasedati počal v divadle Dionysově a spolu i obyvatelé stěhovali se do částí městských na severním a východním úpatí Akropole. Za pozdních dob starověkých vzýván na Pykně Zeus Hypsistos. Ve středověku význam Pykny zanikl, a když obnoveno bylo badání topografické, hledána P. na místech jiných, jakkoli nápis mezníkový na místě dochovaný svědčil určitě o její poloze. Teprve ke konci XVIII. stol. Chandler, Travels in Greece I, 67 poznal správně místo její, ale náhled ten potkával se s tuhým odporem německých učencův (Ross, Die P. und das Pelargikon in Athen, Brunšvík, 1853; A. Curtius, Att. Stud. I.), ač definitivně byl prokázán Crowem a Clarkem, Papers of the American School at Athens. IV, 205–260. Pšk.