Ottův slovník naučný/Acta Sanctorum
| Ottův slovník naučný | ||
| Acta populi | Acta Sanctorum | Acta Sanctorum (hinduismus) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Acta Sanctorum |
| Autor: | Alois Jirák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 145. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Acta sanctorum |
|
Acta Sanctorum, skutky čili životy Svatých (též nazvané calendaria, martyrologia, menologia, menaea, legenda, passionalia) v širším smyslu jsou seznamy svatých s kratšími neb delšími jejich životopisy. Takové máme v naší literatuře české od H. Karlíka (Životy Svatých 5 dílů vyd. nákl. Dědictví Svatojan. 1845–55), od J. Bílého (Legenda čili čtení o milých. Svatých Božích v Praze 1866 nákl. Bellmanna), od Kuldy (Církevní rok). V užším smyslu jsou to obšírné životopisy svatých podlé dní jejich památce zasvěcených seřaděné a vydané v XVII.–XIX. stol. od jesuitů. První počátek, totiž rozvrh této ohromné sbírky, učinil jesuita antorfský Heribert Rosweyd: vlastní pak spracování začal Jan Bolland, jemuž později za spolupracovníky byli přiděleni z téhož řádu jesuit. Bohumír Henschen a Daniel Papebroch. Po smrti jedněch spolupracovníků na obrovském tomto díle pracovaly vždy nové a nové mladší síly, jimž dáno jméno Bollandistů. A tak pokračováno v něm až do zrušení řádu jesuitského r. 1773. Od té doby již vzrostlo dílo toto na 53 fol. svazky. Než tímto zrušením řádu jesuitského mělo býti další dílo zastaveno, a nebyla již téměř naděje, že by se kdy v něm pokračovalo. Ale mimo nadání pomocí a přispěním císařovny Marie Teresie místo Antorfu vykázán byl r. 1778 netoliko klášter Claudenberg v Brusselu spisovatelům životů Svatých, nýbrž byly jim též zaručeny roční důchody pro ten případ, že by k dalšímu spisovatelství byli neschopni. Postavení jejich však opět brzy se zhoršilo, když císař Josef II., jenž sice s počátku doháněl je k rychlejšímu pokračování (měl ročně vyjíti jeden svazek), pojednou, když nemohli tomuto požadavku za dost učiniti, jim zakázal r. 1788 další vydávání díla. Nicméně novou pomocí praemonstrátského kláštera Tangerlo v Brabantu vyšel nový svazek »tangerlojský« zvaný r. 1794. Po té až do r. 1836 pro nedostatek hmotných prostředků a nepřístupnost literárních pramenů ustalo se od vydávání dalších svazků, ač i franc. akademie i sám Napoleon I. přáli si, aby se v díle pokračovalo. Než teprve r. 1837 působením rektora university levenské de Rama belgická vláda bojíc se. aby tak neučinili, jak se proslýchalo, ochotní k tomu Francouzové, a pobádána národní pýchou, vykázala jesuitům ročních důchodů 6000 franků jakožto příspěvek na pokračování onoho díla, které s touto podporou dostoupilo až na 13. svazek, v němž jsou Svatí až do 31. října. A tak jest naděje, že bude dokončeno toto arcidílo, které jest vydatnou pomůckou pro veškerou theologii, zvláště pak pro dějiny církevní a křesťanskou archaeologii. Proto již papež Alexander VII. řekl, že dosud nikdo nepodnikl díla církvi užitečnějšího, než jaké navrhl Rosweyd. Nové nezměněné vydání prvních 54 foliových svazků podnikl Palme v Paříži (1865–68), u něhož i poslední dva díly velkolepého toho podniku byly vyšly na světlo. Jrk.