Ottův slovník naučný/Accidentalia
Ottův slovník naučný | ||
Accidens | Accidentalia | Accidit in puncto, quod non speratur in anno |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Accidentalia |
Autor: | František Kropsbauer, Ferdinand Pantůček, Jiří Tilšer |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 117. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Accidentalia [akc-]: 1) A. negotii slovou dle starší theorie obecné až do pojednání Fittingova (Civilist. Archiv XXXIX.) vedlejší částky nějakého právního jednání, totiž ustanovení, která spočívajíce v libovolném projevu vůle stran nějaké právní jednání uzavírajících, mohou býti opominuta, aniž tím podstata tohoto právního jednání trpí. Ustanovení tato mohou býti obsahu velmi různého, avšak tu společnou mají vlastnost, že nenáležejí k zákonnému pojmu právního jednání (nejsou essentialia negotii), aniž jsou při něm pravidelnými (naturalia negotii), nýbrž jako vedlejší ustanovení k hlavnímu jednání se pojí a za svůj účel mají vyloučiti jednotlivé účinky právní, které by jinak z právního jednání tohoto plynuly. Strany uzavírající nějaké jednání právní, pokud běží o tato ustanovení vedlejší, jsou úplně neobmezeny a žádá se toliko, aby tato ustanovení s pojmem onoho právního jednání v odporu se nenalézala. Jako taková vedlejší ustanovení při právních jednáních se naskytující uvádějí se podmínka, čas a příkaz (conditio, dies, modus). Kr. Pčk. – 2) A. delicti (lat.) jsou okolnosti trestní skutek provázející, kteréž nenáležejí ke skutkové povaze jeho, avšak pro trestnost skutku a vyměření trestu jsou významné. JT.