Ottův slovník naučný/Aéronautika vojenská
| Ottův slovník naučný | ||
| Aéronautika | Aéronautika vojenská | Aéronef |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Aéronautika vojenská |
| Autor: | Ladislav Hajniš |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 283–285. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Aéronautika vojenská (franc. aérostation militaire, angl. military ballooning, něm. militärische Aëronautik) jest vzduchoplavba upotřebená k účelům válečným. Jest to odbor, ve kterém vzduchoplavba nejhlouběji vnikla do života praktického a kde o zdokonalení všech pomůcek aéronautických pracují mužové vskutku odborně vzdělaní. A. v. užívá k účelům svým balonů a pěstuje tedy výhradně let statický (viz Aéronautika). Becker, který psal v XVII. stol. vypráví arci také o letadle jakéhosi Heutschena, jehož prý užito ku rekognoskování ve vojště francouzském, ale velice pochybná tato zpráva nepadá zde na váhu. (Viz Zeitschr. für Luftschifffahrt, 1. 99.) Účely, k nimž ve vojenství balonů se užívá, jsou následující:
1. Rekognoskování. Balon vznášející se ve větší výši nad zemí poskytuje výhodné povýšené stanovisko, s něhož možno přehlédnouti krajinu a rozestavení i pohyby nepřátelských sil nebo nahlédnouti do nitra pevnostíVelmi dobře osvědčilo se též pozorování s balonu ke korrekci dělostřeleckého ohně, není-li cíl střelby z batterie viditelný. Pravidelně užívá se k těmto účelům balonů upoutaných (ballons captifs), jen výjimečně (v amer. válce odštěpenecké) provedeno rekognoskování také s balonu volného; práce vzduchoplavecké školy v Meudoně řízením franc. důstojníků Renarda a Krebsa směřují však k dosažení takové řiditelnosti Balonů, aby jich pak mohlo býti užito s prospěchem k volnému letu pozorovacímu. Podobné cíle sleduje, jak se zdá, i vláda ruská. Největší vadou pozorovacích balonů upoutaných jest silné jich kolísání při větru, čímž rekognoskování za jistých dob stává se docela nemožným. Z různých pokusů směřujících k odstranění těchto vad zasluhuje zmínky návrh, dle něhož upoutaný balon má býti spojen s drakem. S balonem této konstrukce jejž sestrojil Douglas Archibald, provedeny v červnu 1887 v Anglii zdařilé pokusy. Co do bezpečnosti pozorovacích balonů před střelbou nepřátelskou nelze z poměrně nepatrné posavadní praxe válečné odvoditi platného úsudku; pokusy, jež něm. vojsko provedlo r. 1887 v Kunersdorfě, ukázaly, že balon vznášející se ve výši 100–250 m může na vzdálenost 5 km střelbou z děl dosti brzy býti učiněn k službě neschopným. K naplňování užívá se po pravidle vodíku, který se vyrábí pomocí železných pilin z kyseliny sírové. Jistá zásoba vodíku jest pak vždy pohotově v železných uzavřených trubicích, ve kterých vodík silně jest komprimován. Nosnost pozorovacích balonů bývá vypočtena na jednu až na tři osoby. Rozumí se samo sebou, že s balonu takového může býti i krajina fotografována a tím nahrazen po případě nedostatek map. Pozorovací balony a vojenské sbory vzduchoplavecké zavedeny jsou nyní u všech armád evropských velmocí, ano i Čína opatřila si r. 1887 dva balony pozorovací; pouze Rakousko nemá vojenského sboru aéronautického (viz o tom »Mittheilungen des k. k. techn. admin. Militärcomités« 1887, 2. a 3. sešit). V Německu náleží sbor vzduchoplavecký k pluku železničnímu. Pro dopravu pozorovacích balonů jsou zřízeny zvláštní vozy, jichž konstrukce u různých vojsk jest ovšem rozličná. Je-li vratidlo, na které lano balonů se navíjí, ruční, nalézá se s lanem, balonem i loďkou na jednom voze; je-li však vratidlo pohybováno strojem parním, nalézá se tento s parním kotlem na voze jednom, na jiném pak balon, loďka a příslušenství. Další vůz nese pak přístroj na výrobu vodíku, k čemuž konečně přistupují ještě vozy se zásobou železných pilin a kyseliny sírové. V laně ukryto bývá vedení telefonické, aby se pozorovatel v baloně mohl dorozuměti s důstojníkem u vozu vratidlového.
2. Signalování. v tomto případě slouží upoutaný balon k tomu, aby optický signál nějaký vynesl do značné výše, kdež pak na velkou vzdálenost je viditelný. Tímto způsobem je rychlé dorozumění na velkou vzdálenost možné i tam, kde nemůže býti užito telegrafu elektrického. Mužstvo oblezené pevnosti může na př. tímto způsobem korrespondovati přes hlavu nepřítele se vzdáleným sborem vlastního vojska. Zvláště výhodným je tento způsob, užívá-li se signálů nočních. Balon pro účely ty sestrojený vystavil roku 1885 Eric Bruce na »výstavě vynálezů« (Invention Exhibition) v South Kensingtoně. Byl to malý upoutaný balon vodíkový, v jehož laně umístěno bylo elektrické vedení, jímž napájelo se 6 žárových lamp umístěných v nitru balonu. Střídavým přerušováním a uzavíráním elektrického proudu vyvozují se krátké a delší záblesky světla, z nichž jako z bodů a čárek při Morseově abecedě je sestavena řada značek (písmen, číslic, sIov), jichž význam arci jest znám pouze důstojníkům zasvěceným. Žárové lampy mohou býti umístěny i vně balonu, a sice pod ním. V říjnu 1885 konali Mangin a Royer zdařilé pokusy s podobným balonem v Paříži; r. 1886 pak provedeny pokusy s malým signálovým balonem na anglickém cvičišti v Aldershotu; ač padal sníh, bylo přece možno čísti signály na vzdálenost 1½ km. R. 1887 zkoušen Bruceův balon také u Antorfa, kde čteny signály na vzdálenost 3 km. Není tedy pochyby, že při vhodné volbě intensity signálových světel a při dostatečném vystoupení balonu bude možno takto vyměňovati zprávy rychle a bezpečně na vzdálenosti velmi značné.
3. Osvětlení bojiště. Již r. 1852 navrhoval franc. setník dělostřelecký de Brettes ve spise »Les artifices éclairantes et la lumière électrique«, aby balonem bylo vyneseno »elektrické slunce«, jímž by bojiště bylo v noci osvětleno, a tím zejména zákopnické práce nepřítele rušeny. V době, kdy de Brettes psal, bylo elektrické světlo ještě příliš málo vyvinuto, a dobrá tato myšlénka nemohla tedy ovšem dojíti uskutečnění. Dnes však, kdy elektrotechnika vyvinula se v odbor technický velmi dokonalý, a kdy již skoro ve všech armádách povozné apparáty k vyvíjení elektrického proudu za účelem osvětlení (»osvětlovací vozy«) jsou zavedeny, nesetkává se již uskutečnění myšlénky de Brettesovy s vážnými obtížemi, i byly na př. praktické pokusy v tomto směru již r. 1884 provedeny něm. sborem vzduchoplaveckým. Ovšem že takovéto osvětlení balonové má cenu jen tam, kde elektrických lamp umístěných na přenosných stožárech upotřebeno býti nemůže.
4. Doprava. Pokud balony, nejsouce dokonale řiditelny, v letu svém nesou se směrem větru, nebude možno užívati jich v rozsáhlejší míře k dopravě osob, dopisů, potravin a pod., vždy pak zůstanou, jak se zdá, balony vyloučeny z řady prostředků k dopravě hromadné. Tam však, kde nejedná se o dostižení určitého cíle, nýbrž pouze o přeletění neprostupných jinak překážek ve směru do jisté míry libovolném, mohou balony ve válce konati služby velmi platné, jak dosvědčuje zdařilé použití balonů dopravních v létech 1870–71 v Paříži. Jednalo se tu jednak o dopravu osob, jednak o výměnu zpráv, tedy o dopravu dopisů a holubů poštovních. Jak známo, opustil touto cestou Gambetta obleženou metropoli, astronom Janssen pak rovněž v baloně unikl z Paříže, aby v Africe mohl pozorovati zatmění slunce. Také balony určené pouze pro dopravu dopisů byly vždy provázeny aspoň jedním vzduchoplavcem, protože tímto způsobem přece bylo možno zameziti předčasné sklesnutí balonu a pojistiti sestup na místech vhodných. Poštovních holubů, balonem z Paříže odnesených, užito pak pro dopravu dopisů do Paříže, za kterým účelem dopisy způsobem fotografickým byly na míru drobnohlednou zmenšeny, načež pak v Paříži zase způsobem optickým byly zvětšeny. Podobně dopraveny do Paříže též drobnohledné snímky časopisů. Z toho patrno, že pomocí balonů dopravních může obležená pevnost neb obklíčené vojsko zjednati si spojení s krajem nezabraným. Doprava zpětná, z kraje do pevnosti, mohla by se arci uskutečniti jen pomocí balonů řiditelných.
5. Jakožto zbraň útočná (viz aérobomba). Od časů Montgolfierových až po dnešní den podávány opět a opět návrhy, aby balonů bylo užito k vynesení zápalných střel, které pak s výše balonové měly spadnouti na nepřítele. Zde onde byly též zkusmo uskutečněny, ale s nezdarem. Mohlť by zajisté neřiditelný, volně větrem unášený balon jen za okolností zvláště příznivých býti vhodným nositelem záhubné střely, která má zastihnouti určitý cíl. Pouštění střel pak bez určitého cíle, pouze za účelem zanésti zhoubu na území nepřátelské vůbec, nesnáší se s moderními zásadami vedení války a s právem mezinárodním. Tím není však řečeno, že by malé řiditelné balony nemohly hráti někdy ve vzduchu podobnou úlohu, jakou hrají nyní torpéda hnacím strojkem opatřená ve vodě.
Dějiny. Již Lana roku 1670 poukazoval k tomu, že po uskutečnění vzduchoplavby »žádné zdi a hradby nezachránily by města, které by, nemohouc ani odporovati, mohlo býti pokořeno hrstkou smělých útočníků spouštějících s oblak na zem ohnivý déšť«. Mělť tedy na mysli balony jakožto zbraň útočnou. Také Guzman (r. 1709) upozorňoval na důležitost vzduchoplavby pro válečnictví, zejména pro spojení obležené pevnosti s nezabraným krajem (balony dopravní). Bratři Montgolfierové pak (r. 1783) doporučovali upotřebení balonů jimi vynalezených »k zásobení obležených měst a k rekognoskování postavení nepřátelského vojska. Myšlénky tyto došly uskutečnění nejprve pokusem francouzského generála Chancela, který v květnu r. 1793 z obležené pevnosti pustil neobsazený balon s vojenskou korrespondencí. Pokus ten se však nezdařil, neboť balon spadl v ležení nepřátelském. Avšak již 2. dubna 1794 usnesl se výbor obecného blaha k návrhu Guytona de Morveau, že má ve vojsku republiky býti zřízen sbor vzduchoplavecký (aérostiers militairs, viz aérostier). Mimo jiné i expedice egyptská byla provázena vzduchoplaveckým oddílem, ale zdá se, že přístroj na výrobu vodíku byl porouchán, tak že užito v Egyptě pouze způsobu Montgolfierova, zdali však jen na podiv a postrach mameluků nebo k účelům praktickým, není určitě známo. Ve válce dánskoanglické konány v létech 1807 až 1811 v Kodani pokusy s řiditelným balonem, který k účelům vojenským byl sestrojen dánským kapitánem Koldingem. Nedocíleno však výsledků. Když roku 1812 Napoleon vtrhl do Ruska, nabízel se jakýsi cizí dobrodruh Leppig (Lepík? Lepič?) ku stavbě řiditelné vojenské vzducholodi, které mělo býti užito ku zničení francouzské armády; i zde skončily však pokusy nezdarem. Roku 1814 užito balonů franc. vojskem k rekognoskování z obleženého Antorfa. Návrhy, jež v létech čtyřicátých činil evropským vládám plukovník Jabłonowski, který nabízel se ku stavbě řiditelných vzducholodí vojenských, zůstaly na papíře. Za to pohnutý rok 1848 spatřil originální užití balonů ve skutečnosti: povstalci italští šířili totiž své protirakouské proklamace pustivše je přivázané k malým balonům do vzduchu. R. 1849 učinilo rak. vojsko v Italii k návrhu bratří Uchatiusů pokus spustiti do obležených Benátek pumy pomocí balonů. Pokus ten s však nezdařil. Jediná z puštěných pum spadla do pevnosti, kde beze škody se roztrhla, ostatní spadly do lagun. Ve válce krymské byl při vojsku francouz. zase oddíl vzduchoplavecký a také Rusové užili v Sevastopoli balonů pozorovacích. R. 1854 uzavřel rak. generál Hess s francouzským vzduchoplavcem Godardem jménem Rakouska smlouvu, dle které Godard měl v eventuální válce konati Rakousku aéronautické služby, pokud by válka nečelila proti Francii. V nejbližší válce (r. 1859) stálo však vskutku francouzské vojsko po boku armády ital. proti Rakousku, a Godard s Nadarem nalézali se jako vojenští vzduchoplavci při sborech franc.; Godard jmenován pak »cís. aéronautem francouzským«. Dosti rozsáhlého upotřebení došly balony v americké válce odštěpenecké při vojsku Severních států; rovněž v bojích mezi Brasilií a Paraguayem (1866–67) užito balonů s prospěchem ve vojsku brasilském. Ve válce pruskorakouské r. 1866 učiněn na straně rakouské k návrhu inženýra Mayrhofera rovněž pokus o upotřebení balonů pozorovacích, ale práce přípravné tak se opozdily, že teprve v červenci mohlo býti přikročeno ke zkouškám, tak že k upotřebení balonu Mayrhoferem sestrojeného v poli ani nedošlo. Ve válce mezi Německem a Francií (1870–71) užito balonů na obou stranách; kdežto však Francouzové pomocí balonů udržovali se zdarem spojení mezi obleženou Paříží a nezabranými kraji Francie, setkalo s upotřebení balonů ve vojsku německém – ač na kvap povoláni na výpomoc vzduchoplavci angličtí – s úplným nezdarem. Výsledky, jichž dodělali se francouzští aéronauté v létech 1870–71, staly se mocnou pobídkou k čilejšímu pěstování vojenské aéronautiky. Materiál vzduchoplavecký byl značně zdokonalen a použitím všech pokroků moderní techniky přizpůsoben potřebám vojenským. Aéronautické dílny vojenské zřízeny v Paříži, ve Woolwichi, v Berlíně a v Ochtě u Petrohradu. Avšak i soukromé závody súčastňují se těchto prací; tak dodala pařížská firma Yonova vzduchoplavecké výstroje pro vojsko italské a ruské. V poslední době byly balony vypraveny Anglií k Chartumu, pohříchu příliš pozdě, aby byly mohly přispěti k zachránění Gordona; vojsko franc. užilo balonů v Tonkině; Italie pak vypravila oddíl svého sboru vzduchoplaveckého do Habeše.
Literatura. Zprávy spolku arch. a inž. v král. českém, roč. V.; Tissandier, Voyages dans les airs (1885), a téhož En ballon ! (Paříž 1871); Hagen, Geschichte der militärischen Aëronautik (Zeitschr. des deutschen Vereines zur Förderung d. Luftschifffahrt, roč. I., II.), Moedebeck, Handbuch der Luftschifffahrt (Leipzig 1886). Hjš.