Ottův slovník naučný/Čechy/Hornictví
| Ottův slovník naučný/Čechy | ||
| Národnost | Hornictví | Lesní hospodářství |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hornictví |
| Autor: | Václav Červinka |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 125–127. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
I. Hornictví.
V zemi české, na minerální poklady tak bohatě požehnané, provozuje se hornictví od pradávna. Sotva nalézti lze v Evropě druhou zemi, která by v hornictví na počátku nynější kultury tak vynikala jako Čechy Hornictví vůbec, jakož i horní právo dospělo v Čechách záhy k značnému vývoji, a známo jest, že starší české horní řády byly základem německému hornímu zákonodárství. České doly byly znamenité, dolovalo se v nich po staletí; nebyly omezeny hranicí pouze snad jediného okresu, nýbrž nalézaly se na velmi mnohých a rozličných místech v celé zemi. Dolovalo se a dosud ještě se doluje na zlato, stříbro, cín, měď, olovo, železo, arsenik, antimon, mangan, zinek, rtuť, síru, tuhu, skalici modrou i zelenou, kamenec, kamenné i hnědé uhlí, kobalt, nikl, vismut, uran a molybdén. Jediné kamenná sůl v Čechách schází. Pokud historicky jest známo, dobývalo se v Čechách železo na 289, jiné kovy na 118, hnědé uhlí na 284, kamenné uhlí na 195, grafit a různé mineralie na 66 místech. Celkem tedy 952 místa hornická.
Dějiny českého hornictví jsou s dějinami země České těsně spojeny. Jisto, že bohatství země učinilo ji po celé Evropě známou a bylo i často příčinou politických zmatků a rozbrojů. Nejstarší známá hornictví v Čechách týkající se listina pochází z r. 1045 od knížete Břetislava. Z dob dřívějších máme jen pověsti a zprávy zaznamenané nespolehlivými kronikáři. Ovšem němí svědci, jako haldy či odvaly, jamové provaliny (kotliny), odsypy nebo sejpy s určitostí poukazují na dávnověké hornictví. Byli-li Slované do Čech přišedší hornictví již znalí, nebo dostalo-li se k nim teprve od sousedův, o tom zpráv nemáme, avšak podlé starých názvů mohlo by se souditi, že i u nás hornictví na mnohých místech samostatně se vyvíjeti počalo, k čemuž na př. poukazují názvy sejpy (z toho něm. Seifen), kutati (ze slova kutiti), kuks vlastně k u s a j. Že znali zlato a stříbro, o tom zmiňují se staří kronikáři. Známo také, že knížata česká odváděla poplatky ve stříbře. Rovněž i české mince raženy ode dávna; první pocházejí z dob Boleslavů (denáry). Nejdříve se dobývaly drahé kovy, zlato a stříbro, původně nejvíce ryžováním, ale brzy již nalézáme hist. zprávy o dobývání a vyrábění železa.
Dějiny hornictví v Čechách můžeme rozděliti na pět dob. Doba prvá jedná o předhistorických pověstech a sahá až na počátek XIII. stol.; doba druhá počíná XIII. stol. a končí se r. 1421, ve kterém byly opuštěny a zpustošeny doly kutnohorské, jílovské a německobrodské; doba třetí počíná králem Jiřím a končí se 30letou válkou; doba čtvrtá sahá až po XIX. stol. a doba pátá obsahuje nynější století.
Doba první. Nejstarší pověsti týkající se hornictví českého spadají v nejdávnější dobu dějin našich. Známy jsou pověsti o Libušině proroctví o Březohorách, Jílovém, Jáchymově, Kutné Hoře, o Horymírovi, o zlatých a stříbrných koních na různých místech nalezených, o železe v Nižboru odkrytém a j., dle nichž, avšak ještě mnohem více dle četných rozsypů v údolích řek Votavy, Labe, Vltavy (u Písku, Sušice, Katovic, Staré a Mladé Boleslavi a j.) lze určitě souditi na ryžování, t. j. na promývání zlato-a stříbronosných písků, tak jako dle hald či odvalů, jámových provalin na hornické dobývání podzemní. Hornictví v Čechách bylo zajisté již tehdáž velikolepé a provozovalo je na tisíce lidu, jakož nasvědčuje i pověst, že rozsáhlými hornickými pracemi orba trpěla, že i hlad se dostavil a proto provozování hornictví zakazováno bylo.
Doba druhá jest nejskvělejší historickou dobou hornictví v zemích koruny české. Ryžování neboli jílování (odtud Jílové) hojně se pěstovalo; za Jana Lucemburského se uvádějí následující místa: Pomuky, Chotěšov, Všechlapy, Záblat, Kamberk, Sedlčany, Leštnice, Bělčice, Újezd, Zahořany a Zákoutí, kde se dělo promývání zlatonosných písků. Z let 1400-1406 jsou známy údělné listy na ryžování zlata. V Jílovém, kde dříve se rovněž na zlato ryžovalo, nalézáme již za krále Václava I. podzemní dobývání. Hájek ovšem přehání, uvádí-li roční výnos jílovských dolů na 1 5 mill. dukátů, avšak i desátý díl této sumy by stačil, aby mezi nejvýnosnější doly se počítaly. Jiné doly na stříbro a zlato byly otevřeny v Táborsku, Budějovicku, dále v Kašperských horách, které za Jana Lucemburského u velikém rozkvětu se nalézaly. Ve Stříbře byly založeny doly r. 1410, v Něm. Brodě již počátkem XIII. stol. V loketském kraji v pol. téhož stol. počalo se dolovati na cín, kterýžto kov již r. 1241 cornwalliskými horníky u Slavkova byl odkryt. V sev. Čechách množství různých dolů vydatně podporoval Karel IV. svými výsadami. Nejvýnosnější a nejslavnější byly v té době stříbrné doly kutnohorské, kteréž bezpochyby již za Přemysla Otakara I. otevřeny byly. Za nástupce jeho Václava I. čítalo se již v Kutné Hoře na 100 šachet 130 až 400 m hlubokých. Roku 1300 vydal král Václav II. horní řád řečený kutnohorský. Roku 1386 byl ustanoven úřad nejvyššího mincmistra (z prvních hodností v zemi), který měl dozor nad všemi královskými doly a spravoval horní regál. Za Václava IV. byly postaveny první stroje. Právem nazývány byly kutnohorské doly klenotem země, neboť vynášely panovníkům na 30.000 hřiven stříbra ročně. Není tudíž divu, když knížata a králové čeští dali městům horním značné výsady a práva, jakož že i vydávali pro doly zvláštní řády a tím počátek horního zákonodárství založili. Nepokoje z dob husitských válek dotkly se citelnou měrou také horních měst. V ten čas opuštěny byly doly německobrodské, jílovské a částečně i kutnohorské.
Doba třetí jest význačná znovuotevřením a zmáháním se opuštěných míst, zakládáním nových dolů a nalezením dosud neznámých kovů a také počátky minerálního uhlí. V době té hornictví opět v Kutné Hoře, jíž Jiří Poděbradský nove privileje udělil, se zvedlo a za krále Vladislava kvetlo, avšak mnohé nesprávnosti, jichž se úředníci dopouštěli, dále nepořádky horníků a těžařů, nedostatek vědomostí, zejména vyšších úředníků, způsobily brzký úpadek. Různé řády, opravy a kommisse nic nepomáhaly. Za Ferdinanda II. r. 1625 zanikly kutnohorské doly, v nichž se asi 380 roků pracovalo a které za tu dobu (skrovně počítáno) na 170 mill. zl. vynesly. Jílovské doly v době té jen živořily, Kašperské hory byly r. 1596 opuštěny, v krumlovských stříbrných a zlatých dolech r. 1475 založených přestalo se již r. 1615 dolovati, nalžovské stříbrné doly sotva se počaly, již zase zašly, a doly v Ratibořiči v kraji táborském, které v l. 1515 až 1610 na 2 mill. zl. vynesly, byly později rovněž opuštěny. Vydatné doly na stříbro a olovo, které přes nepříznivé doby přece se udržely až po naše doby, byly v Příbrami a Jáchymově v této době založeny. Historicky jest dokázáno, že v Příbrami doly asi koncem XV. stol. založeny byly; určité zprávy máme však teprve z r. 1527. Do r. 1558 dolování v Příbrami kvetlo, ale pak nastal opět úpadek, který trval až do r. 1574; tu privileje horní opět dolování poněkud povznesly. Počátek jáchymovských dolů padá do r. 1516, ale již r. 1518 mohly býti počítány mezi nejvýnosnější, neboť vynášely 61.530 zl. ročního výtěžku. Později však i u těchto dolů nastal velký úpadek, a to následkem rozbrojů náboženských. Cínové doly v Krupkách nalézaly se v l. 1520-1590 v největším rozkvětu; těžiloť se v nich 11-12.000 centů. Do třetí doby spadá též výroba kobaltu, která za dob Maximiliána a Rudolfa v Rudohoří započala. Na arsenik počalo se dolovati r. 1526. Z r. 1463 pochází listina, v níž se děje první zmínka o kamenném uhlí v Přílepech u Berouna. Uhlí hnědé a kamenné v XVI. stol. se nerozeznávalo; užívali ho jen kováři. V zákonech horních nebylo o něm zmínky. Roku 1550 byly Bohuslavem z Lobkovic uděleny míry na uhlí a to 3000 pražsk. loket do čtverce. V Radnici počalo se dolovati na uhlí v l. 1570-1580 a r. 1613 bylo u Mostu nalezeno hnědé uhlí. Tohoto užívalo se dříve k topení než kamenného.-Ve starém seznamu uvedeno asi 70 dolů na železo, kde se v l. 1532-1558 dolovalo.-Nástroje a náčiní při dolování byly zcela jednoduché, práce ovšem při nich velmi namáhavá. Teprve v r. 1613 začalo se i v Čechách užívati střelného prachu k trhání skal. Před tím se tvrdé horniny ohněm činily křehčími (kružily), a přece již v tehdejších dobách nalézáme hluboké jámy a štoly i přes 2000 m dlouhé (v Rudolfštatě u Budějovic). V Schönfeldu v Loketsku byla zhotovena struha 21.416 m dlouhá, ohromné to dílo na ten čas. Ostatně i v této době mnoho starých dolů zaniklo, čehož vina přičítá se namnoze husitským nepokojům a třicetileté válce; ale to samo nestačí k objasnění onoho úpadku, neboť všude, kde byly jen poněkud příznivé poměry místní, zejména důlní, zničené závody zase se zvedaly. Úpadek ten způsobily hlavně staré horní řády, jež nebyly přizpůsobeny panujícím poměrům v různých dolech, pak nedostatek nákladu na rozvědná (nadějná) díla a chatrné odborné vzdělání, zejména v mechanice, zeměznalství, metallurgii a průbéřství, zvětšení horních nákladů ve větších hloubkách, úbytek kovnatosti rud a objevení výnosných dolů amerických a tím zlacinění kovů drahých. K tomu se družila mnohdy i nesvědomitost úřednictva.
Doba čtvrtá značí dobu velkého úpadku. Ačkoliv práce střelná v hornictví se zaváděla, přece nikde není znamenati pokrok v dolování. V době této udržely se ze stříbrných dolů jen jáchymovské a příbramské, ale výnos obou dolů byl nepatrný. Válka třicetiletá účinkovala na hornictví velmi zhoubně a jen ponenáhlu počalo se opět hornictví jak v Jáchymově tak i v Příbrami pozvedati. Roku 1733 Karel VI. zřídil v Jáchymově horní školu, která za Marie Terezie do Šťávnice byla přeložena. R. 1779 byla založena v Příbrami jáma Vojtěšská a r. 1786 nová huť. Za Marie Terezie zaváděno mnoho blahodárných zařízení v hornictví, jež pomalu počalo se zotavovati. I za Josefa II. se zvelebovalo, čehož příčinou byla hlavně nová nařízení horního práva se týkající. R. 1793 bylo kamenné a hnědé uhlí mezi horní regály zařaděno, neboť dolování na uhlí, jež 30letou válkou na delší dobu bylo přerušeno, v pol. XVIII. stol. opět se zmohlo. R. 1765 byla odkryta ložiška kamenouhelná v Buštěhradě u Kladna. Před tím již počalo se dobývati uhlí v Rapicích; rovněž i v Břasích. I železářství začalo se zvelebovati.
V době páté dolování v Čechách čím dále více zkvétá. Obecným užíváním parní síly zvýšila se spotřeba uhlí, která v tomto století stále úžasně stoupá. Nutno bylo vyhledávati a zakládati nové doly kameno-i hnědouhelné. Tak byly založeny a rozšířeny doly kladenské v 1. pol. tohoto stol., r. 1856 doly u Plzně, pak i množství jiných dolů, zejména hnědouhelné v severozáp. Čechách. R. 1817 dobylo se kamenného uhlí 330.000, uhlí hnědého 295.000 q, roku 1840 kamenného uhlí 1,175.732, uhlí hnědého 839.238 q, tedy ve 23 létech spotřeba uhlí skorem se zčtyřnásobila. V tomto století i železářství utěšeně se rozvijí; známé jsou hutě kladenské, teplické, kralodvorské a j. Dolování na drahé kovy nynější doby nelze daleko přirovnati k dolování v dobách minulých; jedinou výjimku činí příbramské stříbrné doly, kde v r. 1889 vyrubalo 5402 dělníků 3,375.859 q surové rudy; z toho připadá na čistou rudu 139.262 q v ceně 3,105.068 zl. se 35.549 kg stříbra a 44.291 q olova. Příbramské doly jsou nejhlubší na celém světě (v list. 1890 měřila jáma Marianská 1110 m). V posledním dvacetiletí počíná se opět pracovati na Horách Kutných. kde do nedávna prostíraly se odvaly z dolování věků minulých na 57,5 hektarech. S jakým výsledkem podnik ten se potká, ukáže budoucnost; vymoženosti chemie, metallurgie, mechaniky a j. věd jsou zajisté příznivy dolování na rudu, kdežto levné ceny kovů, veliké mzdy dělníků, drahý materiál a vysoké ceny pozemků prospěšnému dolování jsou na překážku. Do r. 1837 nebylo v Čechách při hornictví užito parních strojů, od té doby však stroje v hornictví i hutnictví velmi se rozmohly. Značný vývoj hornictví v Čechách byl příčinou založení horní akademie v Příbrami r. 1849, s níž později spojena byla horní škola pro dozorce. Hornická škola otevřena také v Duchcově v letech sedmdesátých.
V následující tabulce znázorněn poměr hornictví českého k rakouskému vůbec, pokud se týče počtu dolů a dělníků, jakož i výroby v dolech kameno- a hnědouhelných, železných a stříbrných.
| 1870 | 1880 | 1885 | 1889 | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet dolů | počet dělníků | metr. centů | počet dolů | počet dělníků | metr. centů | počet dolů | počet dělníků | metr. centů | počet dolů | počet dělníků | metr. centů | ||
| Kamenné uhlí | Čechy | 215 | 17.627 | 19.908.075 | 114 | 18.482 | 32.652.165 | 99 | 18.705 | 33.890.002 | 90 | 20.466 | 37.002.336 |
| Rakousko | 271 | 32.255 | 33.509.134 | 163 | 36.532 | 58.896.311 | 142 | 40.994 | 73.786.655 | 134 | 45.816 | 85.928.760 | |
| Hnědé uhlí | Čechy | 384 | 6.972 | 17.270.000 | 239 | 14.829 | 61.869.653 | 199 | 17.151 | 78.103.786 | 187 | 20.665 | 109.464.950 |
| Rakousko | 536 | 17.438 | 27.969.525 | 363 | 29.020 | 84.206.469 | 304 | 31.540 | 105.141.529 | 285 | 35.254 | 138.438.629 | |
| atd. | |||||||||||||
V druhé tabulce zaznamenáváme počet výhradních kutišť, velikost ploch dolování vyhražených, poplatek horní za vyhražená práva, počet dělníků při veškerých dolech a hutních, a ceny všech dolních i hutních výrobků Čech v poměru k Rakousku.
tabulka
Z toho zřejmo, že hornictví v Čechách zaujímá první místo v Rakousku. Výroba stříbra, třeba i nestoupala, přece ještě udrží se po dlouhou dobu na stejné výši, kdežto ve výrobě zlata mnoho očekávati nelze; za to bohatá ložiska uhlí a železné rudy zajišťují Čechám skvělou budoucnost. - Srv.: Jan Kořínek, Staré paměti kutnohorské (1675, nově vyd. F. Devoty, 1831); J. F. Peithner v. Lichtenfels, Versuche über d. natürl. u. pol. Geschichte der böhm. u. mähr. Bergwerke; Graf Kaspar Sternberg, Umrisse einer Geschichte d. böhm. Bergwerke (1836 a 1837, 2 sv.); J. F. Schmidt, Versuch einer system. geord. Darstellung des Bergrechtes in Böhmen (1833); J. F. Schmidt v. Bergenhold, Übersichtliche Geschichte des Bergbau-u. Hüttenwesens in Böhmen (1873); Statistické výzkumy minister. orby; Mineralkohlen Österreichs (1878). Čka