Ottův slovník naučný/Čechy/Lesní hospodářství

Ottův slovník naučný/Čechy
Hornictví	Lesní hospodářství	Myslivost

Údaje o textu
Titulek:	Lesní hospodářství
Autor:	Jan Evangelista Chadt-Ševětínský, Josef Zenker
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 127–130. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

II. Lesní hospodářství.

Také české lesy, podrobeny byvše nezbytným změnám času a stálému vývoji, mají své dějiny; byly doby, kde panujícími dřevinami byly jehličiny, jindy opět lupeniny a z jehličin i lupenin opět časem jednotlivé dřeviny převládaly.

Čechové přišedše do nové vlasti své, nalezli zde rozsáhlé pralesy, v nichž bylo hojnost zvěře; chtějíce pak nabyti půdy na pastviny, později k orbě, počali lesy klučiti. Na mýtinách zakládány nové osady, jimž z části dávána byla jména dle ovládajících dřevin: Bor, Borek atd. Polaření orbou vyvinulo se z velké části teprve z polaření lesního.

Z »Řádu práva zemského« dovídáme se, že v Čechách již za dob středověkých zabezpečeno bylo vlastnictví lesů. Králové dbali o řády lesní, v zápisech, listinách nebo v majestátech zabezpečujíce a chráníce vlastnictví a državy lesní. Nemalý vliv blahodárný měly na lesy četné kláštery. Jsouce majetníky rozsáhlých lesů, staraly se nejen o jejich pěstování a šetření ale i o jejich rozšiřování. Národní a náboženské bouře v I. pol. XV. věku, pak války pozdější a hlavně dvojí veliká persekuce a konfiskace panských, rytířských a měšťanských statků, měly ovšem velmi škodlivý vliv na državy lesní. Nejzhoubněji však působila doba války třicítileté, která přerušila rozkvět zemědělství českého a mnohé krajiny kvetoucí proměnila v pustiny. Na těch namnoze zapouštělo později kořeny své stromoví lesní, jakož mnohé z nynějších lesů neklamně svědčí, že půda jejich jindy obracována byla rádlem a rýčem. V XVII. stol. vydávány byly časté dekrety české koruny, které se nejvíce vztahovaly ku správě komorních statkův, o lesy potud pečujíce, pokud spojeny byly s rozsáhlou myslivostí. Teprve za panování Marie Terezie vydán na hradě pražském dokonalejší řád lesní. Pozoruhodno jest, že již r. 1753 zvláštním dvorním dekretem vyslovena byla obava, by nenastala nouze o dříví. Přes to zle se hospodařilo v českých lesích, čehož vinou byla jednak neodůvodněná důvěra v nevyčerpatelnost lesů, jednak nevědomost lesních hospodářů. Namnoze řízeno hospodářství lesní vyššími úředníky panskými z kancelářů ústředních, a tito vládnouce větší mocí nežli hospodářskými vědomostmi, často zasahovali svými rozkazy do hospodářství lesního tak zhoubně, že na některých velkostatcích škody ty dosud úplně napraveny býti nemohly.

Po století obmezovány výkony lesní na pouhé těžení z lesních plodin, které příroda poskytovala. V přístupnějších lesích, které původně byly statkem každému přístupným, bral si každý svou potřebu dřeva bez pravidla, vybíraje dle libovůle obyčejně silnější, nejstarší a churavé kmeny, kdežto slabší a nedorostlé ponechány, aby s mlázím, které na prostorách poražených stromů přirozeně vzešlo, další les tvořily. V lese takovém byla směsice různě starých kmínků a kmenů, jednoročních až úplně dospělých. Způsob takého těžení – sečí toulavou – započal asi před 400 až 500 léty. Tehdáž pasoucí se dobytek ničil podrosty, zvláště listnaté, a zbýval v lese jen dospělý nadrost. Aby se tomuto způsobu hospodářského těžení učinila přítrž, nastalo hospodářství pasečné, při kterém buď menší nebo větší oddíly lesa napřed těžbě a pak zmlazování byly přikázány. Pasečením hospodářstvím nastalo současné zalesování přirozené (zmlazování) a zalesování umělé (zalesňování). Nejprve dělo se opětné zalesňování mýtí, že ponechávány semenice. Zasívání lesních semen začalo v třetím desítiletí XV. věku. V osetých mýtích vyskytnuvší se mezery opět se osívaly a teprve později dělo se toto vylepšování vysazováním sazenic z mýtí vyzvednutých.

Zkušenostmi zjištěno, že lépe daří se zalesování sadbou sazenic ve školkách vypěstovaných. Výtečný lesník český Prokop Bohutínský sázel do kopenců mnohem dříve než Mannteufel v Německu. Prosvětlování a průběry jevily se nutnými v mlazinách i ve starších dřevinách z osetí vzrostlých. Již spis z r. 1581 (Noe Meurer, Jagd und Forstrecht) obsahuje poučení o průběru přehoustlých huštin. V Čechách již dávno před Cottou průběrem přiměřeně prořidovány byly lesy obernické u Příbrami.

Při zalesňování setbou v brzce seznáno, že též třeba jest odvětvováním napomáhati čištění kmenů. Dříve než proslavené odvětvování francouzské (vicomte de Courval a hrabě Des Cars) začalo, odvětvovali stromoví lesní ve větších rozměrech čeští lesníci Blahetka (r. 1793) a Vít Ratzka (r. 1820).

V posledních dobách minulého století zobecněla snaha, aby ubývání dříví co nejvydatněji nahraženo bylo pěstováním rychle rostoucího stromoví cizozemského. Nejvíce doporučován modřín, weymutovka, limba, borovice černá a trnovník. Zalesňování modřínem nastalo v pol. XVIII. století, hlavně v Německu. Časem z lesů vymizely mnohé dřeviny a jiné zaujaly místo jejich; mnohá polesí dle převládajícího stromoví pojmenována »doubrava«, »bukovina« »jedlina« a pod., nemají ani jednoho stromu druhu tohoto. Lesy listnaté, které velice trpěly pastvou dobytka, proměnily se v lesy jehličnaté (smrčiny a j.), zvláště na rovinách. Jehličiny (smrk, jedle) obmezeny byly původně jen na hory. V pohraničních lesích, jako v Šumavě, panovala jedle s bukem v nižších polohách, smrk ve vyšších polohách, kde podnes ještě jej viděti jest jako stopy lesa původního. Tis je v Šumavě původní a byl někdy mnohem více rozšířen. Nynější lesy jsou zbytkem bohaté vegetace z posledních dob třetihorních, hlavně v miocénu, a ta největším dílem byla složena z lesů listnatých.

V l. 1837–38, pak 1853–58 rozmnožila se mniška (bekyně sosnová, Liparis monacha L), a později kůrovci čili lýkožrouti (zejména kůrovec obecný, Bostrychus typographus L.) až do r. 1862 tou měrou, že mnohé lesy zničily. Po strašných vichřicích v l. 1868–70 následovalo opětné rozmnožení a řádění kůrovců v rozměrech velmi rozsáhlých.

Za naší doby není snad druhé země v našem mocnářství, kde by zakládání porostů dělo se s tou pílí a tak rationálně, jako v království Českém. Přirozené zakládání porostů (zmlazování) i umělé (zalesňování), stojí na nejvyšším stanovisku zkušeností dosud dosažených jak vědeckých, tak praktických. Zakládají se porosty, kde les holou pasekou se těží, umělým způsobem (kulturou) a to buď setbou, nebo sadbou. Přirozené zmlazování nacházíme v Šumavě, v Krkonoších, na českomoravské vysočině, v pánvi budějovické, v Brdech a to hlavně tam, kde se buk a jedle zmlazují. Při pařezovém hospodářství, kde výhonky pařezovými se zmlazuje, jest samozřejmě přirozené zmlazování podmínkou.

V Čechách mýtí se nyní ročně asi 21.700 ha vysokého lesa. Z této plochy vypadá na malé statky asi 18% a z ostatních 17.800 ha přichází as 1800 ha do sečí v přirozených zmlazeních a asi 16.000 ha k mytbě holou sečí. Výdaje na kulturu obnášejí pro hektar 18–25 zl. a dosahují dle udání Schindlerova pro celou zemi 680.000 zl. ročně.

Ze způsobů setby užívá se, zvláště kde plavební nářadí důležitou jest věcí, řídká plná setba nebo setba v ryhách, anebo pomístní v miskách. Po většině se pokácené plochy znova zalesňují sadbou. Ku vypěstění sazenic zakládají se semeniště, školky a sadbiště, a pěstování sazenic dosáhlo takové dokonalosti, že není s nijakou obtíží spojeno, druhy lesních sazenic v mládí stínu nejvíce potřebujících, jako jsou jedle a buk, v semeništích a školkách vypěstovati, a odtud pak beze všeho dalšího ochraňování do holých pasek přesazovati.

V přirozeném zmlazení na jedli a buk hledíme vypěstiti porost v nejdokonaleji míchaný. K tomu účelu podsívá a podsazuje se při přirozeném zmlazování dubem, jilmem, jasanem, javorem a jiným ušlechtilým stromovím, a doplňují se po poražení všech kmenů mezery smrčí, sosnou, modřínem a j. Poněvadž míchaných porostů též umělým zalesováním docíliti chceme, sázejí se při zmlazování holých pasek do hlavní dřeviny, na př. smrče, sosny, ještě jedle, buky, duby, jasany, javory, jilmy, habry a j., buď v pásech, pruzích anebo pomístně v kupách a skupeninách. Jednotné přiměšování některé nebo několika dřevin do pravidelných figur, na př. do čtvercového sponu 8–10metrového, bylo v době novější úplně zanecháno, protože při tom péče o zachování přimíšené dřeviny pro budoucnost velmi se znesnadňuje. Značný počet porostů chybně založených, ponejvíce sosnových, přeměňuje se umělým podsazováním a podséváním smrče, jedle a buku v porost míchaný.

Veliký pokrok v péči o udržení půdy a zvýšení její plodnosti učiněn byl umělým pěstováním podrostu půdu chránícího, k čemu se nejlépe hodí buk, jedle, habr, pro případ i smrk. Dnes nehledí se pouze k založení mlázového lesa, přiměřeného půdním poměrům, nýbrž ku vypěstování porostu výnosného, čehož se domáháme výseky, probírkami a olesťováním větví. Zvláště co se týče povahy a účelu probírek, odloučila se nynější praxe úplně od setrvalého udržování plného zápoje v porostu probíraném, a uznává se úplně vliv světla a tepla na mocnější přírůstek jednotlivého stromu, a tím i celého porostu, že se porosty silněji probírají než se dělo v dobách dřívějších. Směr nynějšího zakládání porostů lze zásadně takto projeviti: žádné libovolné pěstění dřevin; dle povahy dřevin, stanoviska půdního a polohy jeho budiž pěstována dřevina, která účelu požadovanému nejlépe vyhoví; buďtež zakládány a udržovány smíšeniny rozumným a důkladným hleděním stromů a porostů, a tak vychováno dřevo nejcennější a nejpotřebnější. Ostatně za našich dnů nehledí se na tvářnost porostu tak jako dříve. Jednostejné, čárkovité a pravidelné rozestavení dřev (stejnoměrná tvářnost porostů) není již svědectvím lesní píle, nýbrž naopak nepravidelné a vzhledem ke dřevině nestejné, skupeninovité rozdělení smíšeniny jest největší snahou moderního lesnictví.

Jelikož pro trvalost požitků z lesů nestačí pouze je zakládati a pěstovati, pomýšleno již ode dávna na systematické vypracování lesního hospodářství, což zařizováním lesů nazýváme. Tomu věnována v Čechách ode dávna zvláštní pozornost, a není u nás zajisté větší lesní državy, která by neměla zařizujícího operátu neboli systému. Dle doby, kdy ta neb ona lesní država byla zřízena čili (dle pojmenování až dosud obvyklého) systemisována, byly i dotyčné operáty, řečené systémy, různé. Rozdělení pasekové, dle něhož celý geometricky změřený a nakreslený les rozdělen byl na tolik pasek, kolik roků měl čas obmýtný, bylo brzy zanecháno za příčinou nestejných ročních dřevních výsad čili etatů. Za to rakouská taxa kamerální, která koncem předešlého století ve všech státních a kamerálních lesích zavedena byla, nalezla na mnohých lesních državách po dlouhou dobu souhlasu a následování. Očekávalo se, že v lesích se značnějšími přebytky ponenáhlým jejich trávením, nebo kde byl schodek v zásobách, úsporami ročními zavede se při hospodaření dle plánu normální stav lesa, t. j. taký stav, jenž na vždy pojistí stejnoměrné dřevní požitky z lesa. Avšak zapomnělo se, že stravování nebo uspořování zásob dle plánu předepsaného hlavně překáželo docílení stavu normálního, poněvadž plochy v jistých stejných dobách pokácené od sebe velmi se lišiti musily. Do dnes užívá se methody této, ač již po 100 let trvá, jako zkoušky početní, kde jde o práce separační (jednání o pozůstalostech při zemském soudu); nelze však pochybovati, že kamerální methoda taxační pomine, jakmile úřady soudní upustí od nynějších, dle zásad lesní taxace nesprávných separačních předpisův a nahradí je novými, jež při separátních odhadech zavedou ciferní přirovnávání normální a skutečné zásoby na té správné zásadě, že dosažitelný stálý požitek z lesů záleží pouze v urovnaném, správně rozloženém poměru tříd stáří, a že počítati se musí pouze s tímto poměrem.

Také hmotné a plošné methody, při kterých se v určitých obdobích hospodářských měly káceti co možná stejné plochy nebo stejné hmoty, mělo v Čechách mnohé přívržence. Dle toho, ve které škole taxator anebo zařizovatel vychován byl, užívalo se té neb oné methody. Čiperní taxatorové spojili obě tyto methody v kombinované soustavy, při kterých zněla konečná zásada, že v přísně ohraničených 20letých periodách má se těžiti co možná stejně ploch a hmot.

Nepopíratelně pravdivý náhled, že pojištění stejnoměrných stálých požitků při hospodářství lesním spočívá hlavně ve správném množství a v úplně zajištěné cennosti jednotlivých tříd stáří, dále že veškeré hospodářské plány na dalekou dobu napřed vypracované živelními nehodami, hospodářskou nutností a poměry obchodními atd. kdykoli v niveč mohou býti uvedeny; dále že hospodářství v jednom revíru tím snadněji se řídí, čím více hospodářských oddělení od sebe nezávislých v lese se nachází: vše to vedlo ku plošné soustavě, která u nás v Čechách methodou saskou se nazývá. Tato soustava vyžaduje jakéhosi množství průseků čili tenetnic, založených dle terrainu, dle toků vod a směru silnic. Na soustavě tenetnic spočívá hospodářský plán a čelí hlavně k tomu, aby získáno bylo co možná nejvíce samostatných, od sebe nezávislých hospodářských oddílů. Další vedení takového zařízení vyžaduje nezbytně obdobných, po většině 10letých revisí, které vlastně jsou opakováním prvotní práce zařizovací směřujíce k zavedení dobře rozděleného a době obmýtné vyhovujícího rozložení tříd stáří.

Hospodářství porostné, v době nejnovější oblíbené, není vlastně nic jiného, nežli saská soustava, při které největší užitek toho neb onoho porostu, v hospodářském celku vyloučeného, na finanční dobu obmýtnou se vypočítá, a za základ tohoto výpočtu slouží zásada, že pro ten který v úvahu vzatý porost nejvyšší důchod z půdy dosažen býti má. Poněvadž však ceny dřevní dle trhu dřevního kolísají a tudíž pro finanční dobu obmýtnou nikdy zcela přísně ustanoveny býti nemohou, dále poněvadž jest velmi nesnadno při lesním kapitálu určiti hranici mezi základním kapitálem kmenovým a důchodem ročním, připojilo se hospodářství porostné v Čechách, kde převládá velkostatek konservativně hospodařící, na soustavu saskou tak, že síť tenetnic doplněna byla k dosažení co možná nejkratších mýtosledů založením násek, obsek a odsek, pak sečí postranních.

Dnešní zařizování lesů v Čechách spočívá na následujících zásadách: všecky vědecké záměry o jednotlivých budoucích samostatných oddílech lesních podřízeny buďtež nynější hospodářské nutnosti toho kterého hospodářského celku; jednotlivé třídy stáří buďtež tak rozloženy, aby při pravidelném vedení sečí bylo zakládání porostů zabezpečeno a trvalý roční důchod z jednotlivých, pokud možno co do rozlohy i co do jakosti hmot dřevních normálně obrostlých tříd stáří pojištěn; zařizovací elaborát budiž zkoušen revisemi, a tu beze všeho obalu buďtež přiznány špatné i dobré stránky dřívějšího plánu hospodářského, a dle toho sestaven nový předpis pro budoucí desítiletí. Cht. Zkr.