Omladina a pokrokové hnutí/V místnostech klubu poslanců strany svobodomyslné

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Demonstrace	V místnostech klubu poslanců strany svobodomyslné	Zatýkání

Údaje o textu
Titulek:	V místnostech klubu poslanců strany svobodomyslné
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 191 – 193.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Persekuce, zatínající stále troufaleji nenáviděné svoje drápy do těla občanských svobod, dohnala i nejvážnější hlavy pokrokového hnutí k zoufalému boji na život a na smrt. Saháno ke všem prostředkům, třeba nezákonným i — k tajnému spolčování. Myšlenka se zlíhla, těžko říci u koho, a za ní následoval čin. Jednoho večera, kdy denní život zmíral a lidé oddávali se spánku, zazářilo v místnostech klubu poslanců strany svobodomyslné světlo. Tam, kde jindy prudce bila tepna mladočeské strany, tam kde sedávali v starostech o blaho lidu sešedivělí »vůdcové národa«, shromáždila se tentokráte bujará mládež, která ve svých zásadách i ve způsobu, jimiž je uplatňovala, šla dále, než mužové, v jichž rozlehlých místnostech byla hostem.

Přicházel jeden po druhém z těch, kteří byli v pokrokovém hnutí nejoblíbenější a nejhorlivější. Každý zaťukal na dvéře a JUC. Ant. Čížek, sekretář klubu poslanců strany svobodomyslné, ho vpouštěl. Okolo podlouhlého stolu shromáždilo se bezmála třicet hlav. Mnozí nebyli tu poprvé. Chodili sem již dříve navštěvovati JUC. Ant. Čížka, při které příležitosti zahlédli často na stolech žebravé dopisy nejpochybnějších politických existencí.

Tentokráte měli však na zřeteli cíle jiné než osobní. Obsadili poslanecká křesla a za naprostého ticha očekávali průběh první tajné schůzky. Slova ujal se JUC. Ant. Čížek. Mluvil o napjatém poměru mezi rakouskou vládou a českými oposičními živly, o nutné pohotovosti všech pokrokových lidí k činům, ať ofensivním nebo defensivním a skončil vybídnutím k založení takové tajné organisace, která by byla ke všemu ihned schopna. Za nejvhodnější její forum pokládal systém prstů a palců.

Po řeči JUC. Ant. Čížka, souhlasem provázené, všichni přítomní se očíslovali; místo jmen byl každý jistou číslicí. Na to zvolen tajným hlasováním tajný výbor. Hlasovací lístky vybíral JUC. Ant. Čížek, který celý tajný výbor jedině znal a měl ho svolat dohromady.

Když byly tyto formality ukončeny, uloženo každému ze shromážděných, že si má opatřit čtyři spolehlivé prsty, od nichž měl býti vybírán i příspěvek 10 kr., aby bylo možno disponovati aspoň nějakými penězi. Tajná tato organisace měla se těšiti té výhodě, že by se dala v čas potřeby okamžitě užíti. Rokování o jejím účelu bylo velmi opravdové. Všichni řečníci apelovali zejména na úplnou mlčenlivost každého a na družnou solidaritu. Jeden z přítomných vysoce dojat povstal a se slzami v očích prohlásil, že toho, kdo se opováží někoho zraditi, probodne!... Věříce ve vážnost této chvíle, byli přítomní velmi pohnuti.

S odvahou v srdci a s nadějí v mysli, nehlučně. jako přišli, tak se všichni zase rozešli. Někteří odebrali se s JUC. Ant. Čížkem do hostince ke »Kuřímu oku«, kde za zpěvu setrvali do pozdních hodin.

V málo dnech sešel se tajně volený výbor, jehož jednatelem ustanoven JUC. Ant. Čížek. První starost jevil o finanční prostředky, které měly býti opatřeny sbírkami, zaklepáním u jednotlivých lépe situovaných osob o příspěvky. JUC. Ant. Čížek měl v plánu založení tajné tiskárny. Doufal, že i dr. Julius Grégr na ni několika stovkami přispěje. Přemýšlel jen o jejím umístění. Ale i tu věděl si rady. Chtěl se poptati u svých přátel malířů, nebylo-li by možno v atelieru některého z nich ji opatrně přechovávati. Svolal tedy druhou schůzi tajneho výboru, v němž chtěl návrhy na založení tajné tiskárny rozvinouti. Když se tajný výbor dle své úmluvy v Třeboňské pivnici na Vinohradech sešel, shledal, že někdo schází. Pátý jeho člen, budoucí sazeč tajné tiskárny, byl již v »lapáku«...