Omladina a pokrokové hnutí/Doslov

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Závěrečná kapitola	Doslov	Opravy a vysvětlivky

Údaje o textu
Titulek:	Doslov
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 463 – 465.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Popsal jsem pokrokové hnutí, jsa si vědom, že to nebylo úkolem snadným; možná, že byl vliv jeho ještě větší nežli je mi známo: byloť jevištěm tolika pronikavých přerodů, tolika myšlénkového vzplanutí a kvasu. Strhlo do svého víru ideové snílky i vážné pracovníky, duše hloubavé a nespokojené, i neujasněné živly okamžiku a dne. Těžké idee filosofické, idee politické a sociální proudily k nám. Svěží a hlubší pojímání národnostní otázky, to vše žilo v atmosféře této doby, plné temperamentu a ruchu. Socialism přestal býti za pokrokového hnutí strašákem velkých dětí. Platí-li kde pravda, že třeba cítiti a pochopiti, nechceme-li té či oné věci ukřivditi, platí jistě o této periodě. S tím mnohým a tak rozmanitým, co přineslo, s jeho projevy i skutky je třeba právě tak cítiti, právě tak se v ně vžíti a spravedlivě je pochopiti. Historik tvrdý a stranický přešel by snad vše se zatracením a s odsouzením. Budiž. Snázeji než kteroukoliv dobu jde pokrokové hnutí snížiti nebo zveličiti. Ale obé je úlohou bezcennou. Vždyť pravdu o něm zodpoví si minulost. Hleděl jsem ji proto také vystihnouti, byť i způsobem osobitým. jak jinak nelze od účastníka ani očekávati.

Je vskutku choulostivo a svrchovaně obtížno, měřiti vliv jednotlivců, ideí, poměrů, stran a vrstev na tehdejší dobu. Co všechno uvnitř žilo a vedle současně vyrůstalo i působilo! V šumotu vln, jež čeřily hladinu politického života, bylo pokrokové hnutí pravým příbojem. Od university k dílnám šířila mládež hesla národního a sociálního osvobození, demokratismu a kulturního povznesení. Nebývalý zájem a ruch všude se rozvinul. Pravda, vše to bylo příliš pestré a rozmanité, nesourodé a neujasněné, ale vše prodchnuto a zceleno krásnou vlastností pokrokového hnutí, vnitřním prohřátim a nadšením — silou slučovací. Tím jedině bylo možno tomu, co těžce zápasilo o trochu vzduchu, získati času k zakotvení, k sesílení a k rozvoji. Neuhasitelná touha po svobodě lomcovala každým bez rozdílu. Správně napsal Fr. Modráček: »Milovali jsme tu svobodu tím více, čím více byla šlapána. Svoboda — toť byl ten idol, ku kterému jsme se modlili venku i v žaláři. Její rozněcující obrazy vířily v naší fantasii a vlévaly nám touhu po životě, když v nás pod trestnickým hávem ničena lidská důstojnost a my zoufali nad svým životem.«

Proto také nelze souditi pokrokové hnutí podle jeho konců, nýbrž — podle jeho výsledků. A ty výsledky jsou zde, byť by snad tu a tam odbočovaly i od cílů jednotlivých osob, ve hnuti tomto význačně činných. Jsou zde a musí s nimi býti počítáno. Nevděkem by bylo, nenalézti pro tuto dobu slova uznání a shovívavého pochopení. Ta doba, v níž bylo tolik pohnutých chvil, tolik velkomyslného nadšení, tolik sugestivní síly a obětí, tolik zdeptaných houževnatých zápasů a snah kdy mládež odříkala se pro své zásady i kariery a pohodlí, si to jistě nezaslouží. Bylo v ní sice vedle jmenovaného i dosti naivního a dětinského, zbrklého a pochybeného. Leč která doba, která strana a která osoba je dokonalá? Vyloupněte tudíž diamant z hlíny, ale neříkejte, že nalezena byla samá hlína nebo samý diamant. Všecko, má rub, má líc: minulost i přítomnost. Proto buďme my spravedliví k nim, jako si přejeme. aby jiní byli spravedliví k nám.