Omladina a pokrokové hnutí/Cela č. 84

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Nové zatýkání	Cela č. 84	Bastilla

Údaje o textu
Titulek:	Cela č. 84
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 264–268.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Příchodem JUC. Ant. Čížka zavál do střízlivě šosácké naší cely duch kratochvíle a veselí. »Zuwachs« MUC. Alb. Dutka, starosta »Slavie«, svojí návštěvou k zvýšení naší rozpustilosti ještě přispěl. Byl zatčen 30. prosince na anonymní dopis, ve kterém viněn z výroku, »že se policie podiví, co se ještě stane«. Jel k soudu ve fiakru asi 50 kroků za JUC. Ant. Čížkem. V čekací síni se oba sešli. Věčně rozmarný Čížek dal se tam s Dutkou do tance... Náladu naši po příchodu našich přátel nejlépe vyličuje JUC. Ant. Čížek sám v dopise k Ant. Hajnovi, jemuž psal: »Tak 84. oživla, psal Ti Pravoslav; oživla námi a my jí, poněvadž jsme si i přes Vaše líčení představovali kriminál hůře. Kapka fidélnosti a špetka odevzdanosti nahradí i ten trpký nedostatek svobody, kterou Vám závidíme, i přejeme zároveň. Prosím, abyste, pokud Vám možno, užili této své svobody také z části ku návštěvě mé tety a nemocného Zdeny; Pepíka a Karla, pak prosím o časté návštěvy v Mlčechvostech, ku potěšení zlatého srdce VIastina, jež, jak se mi dle včerejší návštěvy zdá, toho potřebuje nejvíce. Přál bych si, aby byla tak veselou, jako jsme my zde. Pak, prosím, převezměte vězeňský fond, informace Vám dá Karel, seznam rodin Zdena. Výkazy ovšem sebrala policie. Zbývá as 200 zl.... Albert Dutka nám tady tloustne, zhubnout už chudák nemůže, jeho »vzdušnost« obohacuje se kriminálním sádlem, jež jako fluidum přechází z mého důkladného korpus na potřebná jeho žebra« S novými přivandrovalci zanesena k nám poprvé píseň: »Když se národ...«, ta píseň, která tolik znázorňuje ducha starého pokrokářství. V několika dnech dovedl ji každý; ovšem poopraveně a zkráceně, nikoliv tak, jak zněla v originále. Po propuštění Alb. Dutky, s nímž bylo vyšetřování zastaveno, na svobodu, zavítal k nám jiný host, MUC. J. Grossmann, který rovněž žádnou zábavu nezkazil. Pořádal s námi i šibřinky. Ant. Čížek zobrazoval polonahého Suahilce, Al. Haber, politický vězeň z vedlejší cely k nám přesazený, dělal Turka a J. Dutka i já přestrojili jsme se za nějaké maškary v prostěradlech s podivně svinutými čepicemi. Přednášeli jsme kuplety, tančili a zpívali. Kdo měl náladu, vylezl na pryčnu, pitvořil se, nadouval, stavěl se do různých pós a přednášel největší nesmysly provázené zdravým humorem a vtipnými sentencemi. Tak jsme trávili svoje hříšné mládí. Někdy jsme chodili husím pochodem po cele a bručeli popěvek: »Ku obnově světa«. Večer drželi jsme se mříží jako klíšťata a zpívali dlouho do noci. Tu pak vypěli jsme píseň za písní: »Marjánko, Marjánko...«, »Oblíbil jsem sobě milou«, »Do zbroje, Slovania«, »Signoru krásnou...«, »Vstaňte z hrobů dávných...«, »Vis á vis« atd. I zkomolenou »chmatáckou« jsme si zanotovali. Za její správnost nemohu ovšem ručiti; jak jsem ji ve vězení slyšel, tak podávám:

Nechte si přáti dobrého,
líbeznou chci já vám zahráti,
hop, moja duňa, moja,
hop, moja duňa, moja hop!
Jen ty se tam Jirko schyluj,
je ti tvou čepku a viďuj,
hop atd.

Tahejte zpěváky vzhůru,
včíleraklas moja duňa,
hop atd.

Vaše šenkýřka je tlustá,
Vaše komůrka je pustá,
hop atd.

Tahejte čárové z kapsy,
šlingráci za Vámi tachtí.
hop, moja duňa, moja,
hop, moja duňa, moja, hop!

Obsahem písničky jest: Stará cikánka zpívá u stavení, kde cikáni nepozorovaně kradou. V 1. sloce, přeje okradeným vše dobré a slibuje pěknou píseň, ve 2. sloce upozorňuje cikána Jirku, aby se lépe ukrýval, ve 3. sloce vybízí, aby si vzali zpěváky (žebříky), ve 4. sloce vysmívá se šenkýřce, že je sice tlustá, ale její komůrka že pustá, vykradená, v 5. podněcuje k upotřebení čúru (nože), neboť po nich jdou šlingráci (četníci). Písnička tato je patrně kompilací nějaké jiné písně. Při svých pěveckých produkcích měli jsme posluchačstvo velmi vděčné: »chmatáky« i »politiky«, jichž bylo na mřížích jako včel na plástvích. Sklízeli jsme bohaté vavříny. Někteří z nás pokusili se také o vlastní skladby. Jedna z nich, která se stala brzy populární, byla:

„Na pražské policii,
tam se něco vyvíjí.“

Sešívali ji pracně dohromady čtyři veršotepci. Každý v potu tváři urobil dva nebo tři verše. Mimo ní, kde se vzala, tu se vzala, vznikla:

V Praze máme novinu,
soudějí „Omladinu“.

Také tato »lidová« píseň rozšířila se přerychle v nejširších vrstvách dle vzoru »Ztraceného štěstí« nebo »Našišato«. Do Novoměstské trestnice dobyla si přístup brzy. Večery naše za pobytu JUC. Ant. Čížka dýchaly poesií. Zazpívali jsme si často tak krásně, že ve dvoře nikdo ani nedutal. Potom jsme ulehli. Ale dlouho do noci slyšel jsem tlumené vzdechy JUC. Ant. Čížka: »VIasto, drahá VIastičko!«. jimiž vzpomínal po denním ruchu na srdce, které mu bylo nejdražším... JUC. Ant. Čížek byl vtělená dobrota jak k »politikům«, tak k »sprostým«. Lidovec slovem i skutkem. Mohl-li někomu z nich pomoci, penězi nebo radou, neváhal ani minutu. Za jeho vedení na svobodě byl i vězeňský fond z něhož se vyšetřovancům »Omladiny« i jejich rodičům v nejhorších případech dostávalo hmotné podpory, stále nevyčerpatelný. Uvěznění JUC. Ant. Čížka pociťovali ihned mnozí. Nikdo nestaral se o zatčené s takovou horlivostí jako on. S JUC. Ant. Čížkem ubyl venku zároveň jeden z nejhorlivějších pokrokářů. Viděli jsme ho proto mezi sebou v Novoměstské trestnici velmi rádi, ale na »volné noze« viděli bychom ho byli ještě raději.