Omladina a pokrokové hnutí/Nové zatýkání

Omladina a pokrokové hnutí Antonín Pravoslav Veselý
Zavraždění Rudolfa Mrvy	Nové zatýkání	Cela č. 84

Údaje o textu
Titulek:	Nové zatýkání
Autor:	Antonín Pravoslav Veselý
Zdroj:	VESELÝ, A. Pravoslav. Omladina a pokrokové hnutí Online na Internet Archive
Vydáno:	Vlastním nákladem 1902. s. 262 – 263.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Omladina

Zavraždění Rudolfa Mrvy vyvolalo v Novoměstské trestnici nebývalý poplach. Zprávu o něm dostal z první ruky jistý »Omladinář« na vignetce u láhve s kávou, na které bylo napsáno: »Mrva mrtev!« Rozšířila se jako blesk od cely k cele. V zamřížovaných oknech objevilo se hned hlav jako máku. Hoši uvažovali, kdo R. Mrvu zavraždil, jaký to bude míti vliv na jejich proces. U mnohých převládalo mínění, že všude sesílí domněnku o tajném spolku a vzbudí nahoře hrůzu a dole úděs před ním. Pachatelům každý přál, aby zůstali neprozrazeni. O fantastické naděje i obavy, ve vězení snadno se líhnoucí, nebyla nouze. Pojednou přišla nová zvěst: už jsou zatčeni. S nelibostí nasloucháno o zatčení Doležala, Dragouna a celé legie lidí. Než jsem se nadál, otevřely, se dvéře cely č. 84 a v nich zjevil se — JUC. Ant. Čížek. Vyvalil jsem úžasem oči až na vrch hlavy a padl JUC. Ant. Čížkovi do otevřeného náručí. »Prosím tě, kde jsi se tu vzal?«, tázal jsem se, probrav se z prvého udiveni. »Jsem vrah!« odpověděl mi s přídechem hořkého humoru. Ale »fotříček« nenechal nás déle mluvit, žádaje, abychom šli s ním do cely na chodbě nemocnice. Teprve zde jsme si vše od srdce pověděli. V cele č. 84. nesměl JUC. Ant. Čížek být, aby se nesmluvil se svými spoluvinníky, kteří měli okna naproti. Ubytovali nás tedy spolu v nemocnici, kde nebylo nemocných. Nemocnice měla velká okna, zdobená květinami, měkké postele a jiný přepych. Proto jsme z ní po dvou dnech neradi odcházeli. Dříve nežli jsme se sešli s ostatními »Omladináři«, vyličoval jsem JUC. Ant. Čížkovi náš život, kde kdo z hochů ležel, jakou historickou čepici měl na hlavě atd. On zase mi sděloval, co se děje venku, jaké jsou poměry ve straně pokrokové a jiné zajímavosti. Po ukončení hlavních výslechů s JUC. Ant. Čížkem i s dalšími zatčenými: J. Křížem, Vojtěchem, Vojtěchovou, Doležalem a Dragounem, byl jsem s JUC. Ant. Čížkem převeden opět do cely č. 84. Všecky nově přibylé uvítala žíznivá zvědavost »Omladinářů«, toužících uzříti Mrvovy vrahy. Povahu Doležalovu charakterisuje, že vstupuje do cely č. 24, k vězni, který vyzvídal, co je zač, hrdě pravil: »Já jsem ten, co osvobodil »Omladinu«.«