Ohlas písní ruských/Vězeň

Ohlas písní ruských František Ladislav Čelakovský
Smrt milé	Vězeň	Výslechy

Údaje o textu
Titulek:	Vězeň
Autor:	František Ladislav Čelakovský
Zdroj:	ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých. Praha: Orbis, 1948. Národní knihovna, sv. 1. s. 35 - 36.
Licence:	PD old 70

Jakto na výtoku Donu tichého
do toho-li moře do Azovského
stojí v městě Azově vězení temné,
a vězení tom leží dobrý bojovník,
a jisté dobrý bojovník, kozák donský,
druhdy slavný ataman kruhu kozáckého.
Není u mládce druha společníka,
a jsou u něho zlé společnice,
liché družky — na těle smrtné rány;
není u mládce druha, pomocníka,
a jest jediného posměšníka,
tož posměšníka měsíce jasného.
On to oknem okrouhlým, mřežovaným
do vězení pohlíží s veselou tváří,
jak by se smál z mládence nešťastného,
z jeho těžké nehody a žalosti.
I rozjařil se bojovník, kozák donský,
krev se v něm mládenecká hněvem rozlila,
on k jasnému měsíci takto mluví:
„Neslavno nešťastnému posmívati se,
nečestno z ubitého radovati se;
já kdybych byl jak jindy na tichém Donu,
ach, na tichém to Donu, na mém korábu,
a ty se mi ukázal na nočním nebi,
i na vlnách těch, na hravém toku;
střelami kalenými tebe, měsíci,
zahnalbych já za mraky, za oblaky;
dlouhým bych tebe kopím z mého korábu
přirazil na samé dno Donu tichého,
bolestí by tvé líce potemnělo,
pomračilo se, jak nyní moje.
A však nebude tobě, hrdý měsíci!
z mojích to slzí radovati se,
z mé snad ty můžeš krve utěšiti se,
ranami záhubnými uplývající.“ —
A on nešťastný mládec — kozák donský,
Druhdy slavný ataman kruhu kozáckého,
rozerval, odtrhal všecky povazky,
odhalil to, obnažil hluboké rány;
z ran krev horoucí odplývala,
odplynulo proudem i žití jeho, —
z bílého hrdla duše vyletěla.

Pohasly hvězdy na nočním nebi,
měsíc do hustých ukryl se mraků,
a mrakové se v déšť rozpustili,
pláčem svým syrou zemi porosili.