Ohlas písní ruských/Výslechy

Ohlas písní ruských František Ladislav Čelakovský
Vězeň	Výslechy	Svatební

Údaje o textu
Titulek:	Výslechy
Autor:	František Ladislav Čelakovský
Zdroj:	ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých. Praha: Orbis, 1948. Národní knihovna, sv. 1. s. 37 - 39.
Licence:	PD old 70

Blízko matičky kamenné Moskvy
zelený se pyšní pahoreček,
na tom na pahorku stavení stojí,
stojí staveníčko nevysoké,
o dvou sloupech z dubu tesaných,
a na sloupech klenový trámec,
na něm visí petlice hedbávná;
petlicí ostrý vítr pohybuje,
a pusté staveníčko prohvizduje,
hvízdá on vítr na dobrého mládce,
hvízdá na bujnou jeho hlavičku.

Což ve Kremli ve slavném hradu
sedí car hrozný na strašném soudu,
a před ním stojí v těžkých okovech
dobrý mládenec, otecký syn. —
„Ty pověz mi jinochu, lesní synku,
z kteréhos rozen města nešťastného,
čího jsi otce, a čí máteře,
čemu jsi v lesích loupež tropil,
a kdo jsou tvoji společníci? —“

„Povím ti, má naděje, velký care!
povím já tobě věrnou pravdu.
Já mládec rozen z Novahradu,
v žalosti prošel věk dětinský,
v trápení hrozném léta mladá;
čiliž v lidech lidí nebylo,
od domu k domu, z města do města
že jsou mě jinocha odháněli?
Nebylo matky, otce, ni bratrů,
ani na světě příbuzného;
byla jediná stará teta,
a stará teta, chudá vdova,
chudá byla vdovička-doubravička.
Ta mne přijala k sobě mládce,
chudým mne jídlem opatrujíc,
chatrným šatem odívajíc,
ale velké síly doubrava udělujíc.
Stromy jsem shýbal k syré zemi,
vlky trhával ve dvě půle,
i tato pouta z ocele dobré
já sílou ve dvé roztrhuji;
leč bídu nebylo přelomiti.“

I podivil se divu car hrozný,
všickni bojaré polekali se,
a dobrý mládec mluvil dále:
„Ach, bídu nebylo přelomiti!
já vozy v doubravě zastupoval,
já bohaté kupce zaskakoval,
bral zlato, stříbro, všecko zboží,
a živé jsem hlavy nikomu nebral.
Ty rozsuď, má naděje, velký care,
a ne po hněvu, — po milosti;
já, kde ty zrozen, byl bych dobrým carem,
ty, kde há zrozen, rozbojníkem.“

Jak se zamyslil pravoslavný car,
nad slovy smělými a pravdivými,
a zamysliv se mládci milost dal,
slovem carským na vůli propustil.
I sloužil on caru dobrý mládec
pravdou i věrou i velkou sílou;
i stal se udatným jezâulem,
a brzo slavným atamanem,
byl mládec Nikita Ivanovič.