O statcích a pracích nehmotných/27
| O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger | ||
| 26 | 27 | 28 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | § 27 |
| Autor: | František Ladislav Rieger |
| Krátký popis: | O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství |
| Zdroj: | RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Praha, Fr. Řivnáč 1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
Vzdělání umělecké ale zvelebuje cit člověka a obohacuje jej prvé neznámou schopností k požívání, tak že se zdá, jako by jej novými smysly obdařila, ano je zostřila a zjemnila, tak že jimi napotom cítiti může, co mu prvé nebylo možná. Jak velice vznešený, jak bohatý na rozkoše je člověk ten, kterýž zná pocítiti všecka ta kouzla harmonie, jež jsou obsažena v čarokruhu symphonie Beethovenovy, vedle divocha, kterýž při jich rozvinutí nemá jiného citu než nerozumné zvíře! A muž, kterýž zaplesá při spatření mistrného díla některého z nesmrtelných mistrů výtvarných umění, jehož jemný cit v blahém požívání vnímá všecky ty nevýslovné tajné krásy, kteréž se odhalují jenom zraku znatele, oč mnohem více podobá se idealu člověka vznešeného v zářivém rozvoji nejvznešenějších schopností svých, než oni Turci, kteříž ze umělých soch, jež nalezli v zemích dobytých, nevěděli co lepšího udělati než věšáky pro řemení koní svých, a než oni surovci Švédští, kteříž vydrancovavše hrad pražský, plátny, na nichž byly drahocenné malby Correggia, jenž byly prvé zdobily komnaty královské, zaobalovali jiné nářadí naloupené!
A na té nesmírné prostoře, kteráž leží mezi Bohem a zvířectvem a již člověk vyplňuje v tolika stupních, oč tu stojí mnohem blíže Bohu muž, kterýž tisíceré, ostatnímu lidstvu neznané rozkoše nalézá v zápasu s pohádkami, jež věda ve množství nevyčerpaném předkládá duchu lidskému k rozluštění, muž, kterýž odhrnul roušku a vstoupil krokem odhodlaným do svatyně přírody, kde viděti, kterak všecky ty věci okolo nás se rodí, mění a hynou, a kterak ty nesčíslné světy krouží po dráhách jím naznačených prstem tvůrcovým, než onen divoch, jehož všecko vědění a umění nesahá dále, než aby našel čím upokojiti žaludek svůj a kde ukryti tělo své.
A všecky ty vznešené rozkoše měly by býti za nic v životě člověka a jediné jeho požívání, všecko jeho bohatství bylo by obsaženo ve hmotných výrobcích rukodílen našich? Neníliž to vynášeti nad sebe hmotu, po níž šlapeme, a chtíti pod nohy uvrhovali ducha, jehož rozkazu uposlechnouti musí každé hnutí naše? Neníliž to klaněti se dílu rukou svých a nedbati na ducha nekonečného, jenž se vznáší nad námi? Pakli že toto není modlářství, kde je najdeme?