O statcích a pracích nehmotných/26
O statcích a pracích nehmotných František Ladislav Rieger | ||
25 | 26 | 27 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | § 26 |
Autor: | František Ladislav Rieger |
Krátký popis: | O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství |
Zdroj: | RIEGER, Fr. Ladislav. O statcích a pracích nehmotných… Online na Internet Archive |
Vydáno: | Praha, Fr. Řivnáč 1850 |
Licence: | PD old 70 |
Konečně ptáme se: co je úkol vší výroby, všeho průmylu lidského? Zajisté rozmnožení statků a jich rozšíření takové, by požívání jich vždy více a více všem lidem se dostalo. Nemusimeliž se slušně diviti, že Sismondi, kterýž nevidí rozmnožení bohatství národního tam, kde není spolu rozmnožení poživku v národě[1], kterýž tak ostře vystupuje proti Smithovi, že je vidí jedině v hojné výrobě statků a soustavě průmyslní, předce tohoto mistra v bludu tom následoval, že práce duševní a umělecké za nevýrobné s ním prohlašoval. Či snad nepokládá vznešené rozkoše, jež nám umění ba i vědy poskytují, za žádné požívání pro národ aneb nevidí v pracích umělců a učenců jich rozmnožování? Jaký to odpor!
A co by platilo nekonečné tvoření statků hmotných, pokud není neobmezená schopnost k jich požívání? Zvláště tělo lidské jen jisté míry poživků je schopno; nad tuto míru není již požívání možné a pokoušíli se člověk o ně, najde jen hnus, bolest, nemoc a záhubu. Co mi jsou platny stoly nádherně obtížené lahůdkami přerozmanitými, ano všecko co z nich nad potřebu požiju na újmu blahobytu mému?
Není rozkoše, kde není citu a schopnosti k požívání jí. Kdyby se vůbec na růst výroby bez prací duševních pomysliti dalo — a kdyby všecky síly lidstva jediné k výrobě statků hmotných se mohly obrátiti, byla by tato brzo příliš veliká.[2] Sklady jich bohaté zahynuly by nespotřebované, kdyby se spolu lidstvu neotevřela nová cesta, kdyby nenabylo nové schopnosti k požívání. Byly by nám ty poklady tak zbytečné, jako jsou poklady zlata tomu, kterýž neví, jak jich užívati, aneb nemá, co by za ně pořídil.
- ↑ Nous professons, avec Adam Smith, que le travail est la seule origine de la richesse, que l'économie est le seul moyen de l'accumuler; mais nous ajoutons que la jouissance est le seul but de cette accumulation, et qu'il n'ya accroissement de la richesse nationale que quand il y a aussi accroissement des jouissances nationales. Nouveaux principes etc. I. dil str. 51.
- ↑ Moltiplicando si all' eecesso la quantitá della merce (de sarti, falegnami etc.) ve ne sarebbe oltre la ricerca, ed i travagliatori dovrebbero sospendere il loro lavoro sino allo smaltimento considerabile di tale merci; la molliplicitá sarrebbe dannosa ac lavoranti che vi rizercauo il loro vautaggio« — praví Beccaria I. díl. str. 53.