O bídě lidské/Vzácní lidumilové
O bídě lidské | ||
Kolovrátkář | Vzácní lidumilové | Kůň |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vzácní lidumilové |
Autor: | Anna Hübnerová (jako A. H—á) |
Zdroj: | O bídě lidské. Uspořádala A. Hübnerová. Brno : nákladem Dobročinného komitétu dam, 1890. s. 116–117. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Alois Oliva |
V době všeobecného až zimničného pachtění po hromadění jmění a statků vezdejších, tím vzácnější jest zjev pravé, příkladné a obdiv vzbuzující lidumilnosti, jakou na jevo dali manželé Olivových, kteří dávno již slynou zaslouženou pověstí, zvučným jmenem pravých lidumilů a podporovatelů chudiny.
Manželé Alois a Luisa Olivových pojistili si zvučné jméno v dějinách humanity nanejvýše štědrým činem pravé lásky ku nešťastnému bližnímu, založením dětského a vychovávacího ústavu pro dítky mravně a tělesně zanedbané a opuštěné, jemuž věnovali dva domy své v Praze velikou cenu mající a jejich budoucí požitky.
Účelem ústavu bude, aby zachraňovány a vychovávány byly v něm dítky, které zejména zanedbáním aneb špatným příkladem svých rodičů v mravnosti své tak poklesly, že jich proto na školách veřejných ani trpěti nelze, dále vychovávány býti v něm mají, pokud prostředky ústavu stačí, dítky zanedbané a opuštěné vůbec, jakož i chudí sirotci.
Ústav ten zajisté bude pravým dobrodiním a jistě pomocí jeho zachráněno bude lidské společnosti dosti bytostí, jež by jinak byly se staly její vyvrhely. Může-liž býti vznešenějšího pocitu vědomí než vědomí zachránění bližního svého od bídy a smrti mravní.
Zářící čin lidumilnosti manželů Olivových provázen jest požehnáním a zůstává vynikajícím ideálním příkladem k následování na širém a tak rozsáhlém, pohříchu ne ještě dosti všímaném a pěstovaném poli lidumilství.