Nový hrabě Monte Kristo/Závěrek

Nový hrabě Monte Kristo Jules Verne
Soud	Závěrek

Údaje o textu
Titulek:	Závěrek
Autor:	Jules Verne
Zdroj:	Nový hrabě Monte Kristo, Nakladatel Jos. R. Vilímek, Praha 1924, str. 468–469 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70
Překlad:	Josef Pachmayer
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Tři dny na to slavena byla svatba Petra Bathorya a Savy Sandorfovy ve chrámu artenackém.

Při té příležitosti podepsal se doktor Antekirtt po prvé opět pravým jménem svým: hrabě Matyáš Sandorf. Nyní, kdy spravedlnosti bylo učiněno zadost, nemusil se ho již odříkati.

Několik slov stačí, abychom skončili vypravování toto.

Tři neděle na to uznána byla Sava Bathoryova za dědičku vyhražené polovice statků hraběte Sandorfa.

List paní Torothalové, prohlášení, již dříve ve vězení od bankéře písemně učiněné, v němž odhalovaly se okolnosti únosu jakož i účel jeho, stačily, aby mohla býti zjištěna totožnost osoby pravé dědičky. Poněvadž Sava v době té neměla dosud osmnáct let, byla jí vrácena polovice, jež zbyla z karpatských statků v Sedmihradech. Ostatně hrabě Sandorf byl by mohl nastoupiti sám dědictví, neboť úplná amnestie byla udělena všem politickým odsouzencům uherským. Avšak prohlásil-li se veřejně opět hrabětem Matyášem Sandorfem, chtěl nicméně zůstati přece hlavou milé své osady antekirttské. Život jeho uplynouti měl v středu všech těch, jež tak velice miloval. Mladá osada, dík novým přistěhovalcům, stále vzrůstala. Ještě nežli rok uplynul, zdvojnásobil se počet osadníků.

Učenci a vynálezci přicházeli tam, jsouce povoláni hrabětem Matyášem Sandorfem, aby uvedli tam v praxi své vynálezy, kteréž bez rady a peněžných prostředků hraběte Matyáše Sandorfa nikdy snad by nebyly bývaly vykořistěny.

Tak stala se Antekirtta brzy nejdůležitějším bodem moře syrtského, a když též práce obranné byly dokonány, byla bezpečnost její úplně zaručena. Co říci máme dále o paní Bathoryové, o Marii a Ludvíku Ferratových, co o Petru a Savě? Vše to lze spíše cítit a tušiti, nežli pověděti.

Co vyprávěti však ještě o Pointu Pescadu a Kapu Matifuovi, kteříž čítali se mezi nejznamenitější osoby osady antekirttské?

Litovali-li něčeho, bylo to pouze to, že nemohli se obětovati na dále za muže, který jim uchystal život tak blažený.

Hrabě Matyáš Sandorf splnil svůj úkol a nebýti vzpomínky na druhy jeho, Štěpána Bathorya a Ladislava Zathmara, byl by býval tak šťastným, jak jím může býti jen člověk, jenž kolem sebe štěstí rozsévá. Nechť nikdo nehledá v celém moři středozemním, ni v jiném moři země naší — ale ani ve skupině ostrovů Šťastných — ostrov, jenž by rozkvětem a zdarem svým mohl měřiti se s Antekirttou!

Byla by to práce marná!

Když Kap Matifu opojen štěstím, kdysi prohodil:

„Zasloužíme opravdu veškerou tuto blaženost?“

„Nikoli, můj Kape! … Leč co dělat? … Třeba se podati!“ odvětil mu Pointe Pescade.

KONEC