Nové básně epické/Pan Vok a čert

Nové básně epické Jaroslav Vrchlický
Závět	Pan Vok a čert	Vánoční povídka bratra Bertrama

Údaje o textu
Titulek:	Pan Vok a čert
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Nové básně epické Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, J. Otto 1881
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Petr Vok z Rožmberka

Kde slapy divě hřímají
a hučí, rvou se, perou,
a pěnou do skal bouchají
a v les ozvěnou sterou,

Na lávce, jež vržena v tok
se chví nad skalin prahy,
potkal se s čertem kdys pan Vok
tak zrovna v půli dráhy.

„Aj konečně!“ čert zajásal,
„jsem chyť tě, pane Voku!“
Vír divě lávkou otřásal
při každém jejich kroku.

„Dvě bukvice zde v hrsti mám —
ta prázdna a ta plna,
když plnou vezmeš, přejdi sám —
když prázdnou, stop tě vlna!“

Pan Vok se celý hrůzou chvěl
a sáhl k škapulíři,
a pohled' v strž, jak na úběl
tam vlny trou se, víří.

A směle sáh' — a bukvici
měl, běda! v ruce — práznou;
hleď k nebi dřív, pak v kypící
a syčící tůň sráznou.

Na strachu jeho čert se pás',
pak s šklebem ret svůj křiví:
„Aj, pane Voku, poznáš, ďas
že též je spravedlivý!

Jsem povinen ti vděčností
a splácím dluh svůj nyní —
hoň dál v svých lesích v radosti.
pij dál v svých hradů síni!

Věř, Voku, chápu teprv teď,
jak marně jsem tě rmoutil,
na klášter tvůj když skalnou zeď
jsem ve svém hněvu zhroutil.

A upřímně ti povídám,
věř, já byl tenkrát osel,
neb klášter tvůj na žatvu nám
nejvíce zrní rozsel.

Stav dále, Voku, kláštery,
stav dál štěpnice hříchu,
měj v nebi trůn pln nádhery,
já mám však duše — mnichů!

Jsou moji, mrtvi, žijící,
a juž jich hezká řada,
mým opat jesti tyjící
i novic, slib jenž skládá.

Za tolik duší jedinou
teď mohu pustit přece
a proplavati hlubinou
a smáčet chlup svůj v řece.

Nuž jdi, juž jsem se odsloužil,
jsme vyrovnáni, Voku!“
A v hlubinu se pohroužil
a zmizel v bouřném toku.