Nová Evropa : stanovisko slovanské/9.
| Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk | ||
| 8. | 9. | 10. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 9. Národnost a mezinárodnost |
| Autor: | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Zdroj: | MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 90–93. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
19. Odpůrcové malých národů dovolávají se tendence historického vývoje, směřujícího prý k vytvoření velikých států, pohlcujících státy malé, národní, zároveň zdůrazňují cenu mezinárodnosti a odsuzují malé národy a státy jako trapnou překážku mezinárodnosti a světovosti.
Jak to vpravdě vypadá s vývojem velikých a malých států, bylo již ukázáno; zbývá vyšetřit tvrzení o mezinárodnosti a jejím poměru k národnosti.
Osamostatnění menších a malých národů neprotiví se tendenci vývoje, upevňujícího stále užší a užší spojení mezistátní a mezinárodní; je pravda, jednotlivci a národové mají přímo potřebu spojovat se s jinými a historie spěje k organisaci celého lidstva.
Avšak tento historický vývoj je processem dvojným: zároveň s individualisací ve všech oborech tuží se organisace individuí. Politicky vyjádřeno: vyvíjí se autonomie a samospráva individuí, tříd, národů a zároveň se individua, třídy, národové úžeji spojují, organisují, centralisují. Tento process je uvnitř národů, ale také v poměru národů k národům — mezistátnost a mezinárodnost stává se intimnější. Evropa rozhodně tíhne k organisaci kontinentální.
Národnostní princip platí současně s principem mezinárodním (mezistátním). Národové evropští tou měrou, jak se individualisují, usilují i o semknutí hospodářské, komunikační a vůbec se sbližují po stránce technické kultury; avšak individualisace a centralisace se prohlubují také duchovně výměnou ideí a celé kultury (znalost cizích jazyků, překlady). Evropa, lidstvo se sjednocuje.
Mezi národností a mezinárodností není protivy, naopak shoda; národové jsou přirozenými orgány člověčenstva. Člověčenstvo není něco nadnárodního, ono je organisací jednotlivých národů. Jestliže tedy jednotliví národové usilují o svou samostatnost a snaží se rozbít státy, v nichž doposud byli, tož to není boj proti mezinárodnosti a lidstvu, nýbrž boj proti utlačovatelům, kteří zneužívali států k nivelisaci a politické jednotvárnosti. Lidstvo nespěje k jednotvárnosti, nýbrž k jednotě; a právě osamostatnění národů umožní organickou associaci, federaci národů, Evropy a celého lidstva.
Rozmanitost jazyků není překážkou. V středověku a dlouho v nové době latina byla mezinárodním pojítkem; v nové době zaujala to místo frančina tou měrou, jak Francie politicky a kulturně měla v Evropě převahu a vedení. Dnes je angličina nejrozšířenější nejen v Evropě, nýbrž i v ostatních kontinentech; vzrůst anglického národa to vysvětluje.
Dnes je u všech národů a zejména malých rozšířena znalost jazyků; lidí, mluvících dvěma jazyky, všude stále přibývá, a tím živé spojení mezi národy je umožněno. To spojení nebylo frančinou ani latinou dokonalejší, naopak; znalost těchto jazyků byla obmezena na vzdělanější třídy a šlechtu; dnes vzdělání a také znalost jazyků je všeobecnější, demokratičtější.
Dnešní mezinárodnost je docela něco jiného, než kosmopolitism XVIII. století, podstatně francouzský; sám o sobě byl to kosmopolitism aristokratický, omezený na šlechtu a vzdělance.
V XX. století vynikli vedle Francouzů a Angličanů jiní národové a jazykové: Italové, Rusové, Němci; a zdokonalením komunikačních prostředků a rostoucí dosud nebývalou intermigrací národů, zejména pracujícího lidu, utužuje se internacionalism podstatně demokratický. Socialistická internacionála je jeho zvláštním orgánem; ale nejen dělnictvo, dnes všecky stavy (vědcové a filosofové — technikové — kupci — právníci — umělci atd.) jsou organisováni mezinárodně.
Teprve touto mezinárodností vzniká dělba práce národů, netoliko hospodářské, nýbrž kulturní vůbec, Evropa a lidstvo se sjednocují. Mezinárodnosti nepřekážejí národové malí, jak právě tato válka dokazuje.