Nová Evropa : stanovisko slovanské/10.
| Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk | ||
| 9. | 10. | 11. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 10. Politická samostatnost a národní autonomie |
| Autor: | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Zdroj: | MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 93–95. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
20. Politická samostatnost je pro národ uvědomělý, vzdělaný, životní potřebou — národ politicky podrobený i v nejkulturnějším státě je potlačen, a hospodářsky a sociálně vykořisťován. Čím myslivější je národ, čím energičtější, tím tíže nese nadvládu; a jsou případy, že politický pán je méně vzdělaný, méně zdatný než poddaný lid. Největší básníci polští velmi účinně analysovali stálou revoluční náladu potlačeného, uvědomělého národa; Mickiewicz shrnul ji ve slova: Jediná zbraň nevolníka je zrada.
Násilné potlačování, odnárodňování a přenárodňování ve všech smíšených státech je ohromnou ztrátou sil a snižováním mravní úrovně; také panující, potlačující národ se poškozuje tím, že se dopouští násilí a tím, že přijímá nikoli nejlepší charaktery národa potlačeného. Uherský stát s násilnou maďarisací je pro znalce odstrašujícím příkladem odnárodňovací bezcharakternosti.
Politická samostatnost se stává ovšem pořád více a více relativní, ale to není argument proti osamostatnění potlačených národů. Bývalá suverenita absolutních států béře za své rostoucí mezistátností a mezinánodností; ta suverenita byla do značné míry podmíněna isolovaností. Politické spolky současné (Trojspolek na př.) jsou také zjevným seslabením bývalé suverenity.
Lze připustit, že malé státy stojí pod tlakem velikých sousedů — příklad: poměr Rakousko-Uherska k balkánským státům. Bylo proto již častěji nadhozeno, že malým státům a národům by bylo lépe být přímo částí nepřátelského velikého státu; Srbsko — tak řekli jeho odpůrcové — přičleněno k Rakousko-Uhersku, rozmnožilo, ba sjednotilo by Jihoslovany a odporovalo by svému nepříteli vydatněji než Srbsko samostatné.
Tyto a podobné úvahy prýští ze zásad dnešní, machiavellistické politiky. Vývoj Evropy a lidstva spěje k demokratisaci, to jest humanisaci mezistátních a mezinárodních poměrů, politika přestane být machiavellistickým rejdištěm, národní samostatnost a samobytnost se bude nerušeně vyvíjet při vzrůstající mezinárodnosti.
V novější době ochráncové existujících smíšených států, zejména Rakousko-Uherska, navrhují národní autonomii jako prostředek pro řešení národních sporů; to je také program mnohých socialistů. (Rakouští socialisté, Springer, Renner a Bauer vypracovali podrobnější program; ale i v Anglii někteří socialisté, ještě za války, doporučovali podobně národní autonomii.[1])
Poctivě provedená národní autonomie, uznání jazyka ve škole, úřadě a parlamentě, v některých případech by vystačila, zejména pro národní minority, ale nestačí pro národní majority, resp. národy celé jako československý, polský a j., jimž samostatnost protiprávně byla odňata a kteří se domáhají úplné samostatnosti.
- ↑ Liší se autonomie territoriální, pro territoria obydlená jedním národem, a autonomie personální, pro roztroušené malé minority, podle vzoru nynějších církevních minorit. V Čechách s české a německé strany minority se v různých návrzích politických uznávají, jestliže mají 20—25 %.