Nová Evropa : stanovisko slovanské/11.
| Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk | ||
| 10. | 11. | 12. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 11. Radikální rekonstrukce Evropy na národnostním základě? — Národní minority |
| Autor: | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Zdroj: | MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 95–99. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
21. Evropa byla organisována státy a církvemi, byla organisována v minulosti, kdy princip národnostní se neuznával v té míře, v jaké se uznává v době moderní, a proto, jak řečeno, téměř všecky státy jsou národnostně smíšeny a teď znepokojovány národnostní otázkou.
Mnozí konservativnější politikové, ač uznávají oprávněnost národnostního principu, přimlouvají se za neradikální řešení národnostních problémů; připouštějí utvoření některých nových národních států, ale přejí si co možná politický status quo, navrhujíce, že se otázka národnostní má co možná řešit národní a jazykovou autonomií.
O autonomii bylo již mluveno. Je pravda, to také bylo naznačeno, že některé národní minority a někteří národové, národové menší a málo vyvinutí, alespoň zatím by se spokojily autonomií; je pravda, že je několik národů, kteří vůbec žádných národních a politických aspirací nemají. Dokonce na př. uvědomělí Flámové za této války prohlásili, že nechtějí být odloučeni od svých valonských spoluobčanů. Avšak o tyto národy neběží, nýbrž právě o ty, kteří se autonomií v cizím státě nespokojují a politické samostatnosti se domáhají.
Jestliže Evropa doopravdy má být demokratická a má-li nastat mír trvalý, pak je třeba radikálnějšího řešení národnostních problémů; přes to za dané situace třeba očekávat, že i v obnovené Evropě zůstanou národní minority a tedy státy smíšené. Avšak půjde o to, aby ty minority byly co nejmenší, aby státy podle možnosti byly jednonárodní. Když dva národové (Belgie) nebo tři (Švýcary) sami se rozhodnou pro zachování svého smíšeného státu, vůle takových národních částí jistě se bude respektovat.
Národnostní spory jsou do značné míry otázkou národnostních minorit. Na př. Poláci v Prusku tvoří v celém Prusku minoritu; ale na bývalém polském území zase jsou minority německé, a t. p. Zejména běží o minority sporadicky roztroušené na jinonárodním území (zejména v městech, nebo industriálních centrech). Takové minority zůstanou i v rekonstruovaných státech.
Pravidlo pro rekonstrukci musí být, aby minority byly co nejmenší a aby byly chráněny ve svých občanských právech. Proto by mohl být přijat na kongressu míru mezinárodní minoritní zákon národnostní a mohl by být zvláštní mezinárodní smírčí národnostní tribunal (v Lize Národů).
Pangermáni často navrhovali přestěhování i značných národních minorit; příklad sionistický a vystěhovalectví vůbec suggeruje tento prostředek. Je pochybno, dá-li se věc provést bez donucení a spravedlivě; de facto pangermánští politikové tímto návrhem mají na mysli seslabení neněmeckých minorit, nikoli jejich národní uspokojení.
Ethnografické upravení hranic bude se řídit demokratickým a parlamentárním principem většiny. Příklad: V obnoveném Polsku a Čechách budou německé minority, v Čechách minority dosti značné; avšak počet německého obyvatelstva v svobodném Polsku a svobodných Čechách bude mnohem menší, než je počet polského a českého obyvatelstva v polských a českých zemích pod německou a rakouskou vládou. Poláci a Čechové jsou rovnoprávní a rovnocenní, Němci nejsou nad ně vyvýšeni a proto je spravedlivější, zůstanou-li v Polsku a v Čechách svobodné minority, jež budou menší než nynější slovanské části, Němci potlačované.
Ještě musí být poznamenáno, že není spolehlivé statistiky národnostní; panující národové všemožným tlakem stlačovali počet potlačovaných národů, vynalézajíce demograficky libovolné, nepřesné kategorie jazykové a národnostní (na př. jazyk obcovací atd.). Zbudování přesné demografické statistiky je vůbec naléhavým požadavkem nejen historie a vědy vůbec, nýbrž právě politiky a administrace.
Ustanovení ethnografických hranic po vřavě válečné bude snad v některých případech zatímní a dočasné; jakmile se národové uklidní a přijmou zásadu sebeurčení, rektifikace ethnografických hranic a minorit provede se bez rozčilení a na základě věcných úvah. Tím spíše nebudou-li minority již potlačovány; minority svobodné budou mít významný úkol v organisaci Evropy — napomáhat vývoji opravdové mezinárodnosti.