| Na šachtě - Díl II František Sokol-Tůma | ||
| Vychovávejme matky! | II | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vychovávejme matky! |
| Autor: | František Sokol-Tůma |
| Zdroj: | SOKOL-TŮMA, František. Na šachtě II. Praha : Julius Albert, 1947. s. 5 - 8. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Předchozí: Díl I., kap. X. | |
VYCHOVÁVEJME MATKY!
Dva roky štěstí, klidu a spokojenosti rodinné. Jen tam někdy se přehnal černý mrak, jako za letních parných dnů; zabouřilo to, jen tak zarachotilo, ale neuhodilo. Jen takový černý mrak, hrozivý; ale přešel. Nestalo se neštěstí. Jen se přehnal.
Těžko je vylíčiti blaho manželské. Není pera tak jemného, aby dovedlo vystihnouti veliké blaho rodinné, a nelze-li toto nakresliti, tím nemožnější je zachytiti štěstí mateřské.
V jakých maličkostech se jeví! V slze, v starosti, v bolesti, ve strachu. Ach, kdo sečte vše to, co psáno je v srdci dítěte a co dovede čísti pouze matka! Je to písmo, přečkavší věky, stále jedno a totéž, stále stejně staré a stále stejně nové. Nikdo neučí matku rozuměti umění čísti tyto hieroglyfy věků, vtlačené v duši dítěte. A přece jak dobře matka tomuto písmu rozumí! A nejen písmu, ona rozumí i řeči, zvukům, znamenajícím nezasvěcenci pouhopouhý řev a nesrozumitelné ryky, ale srdce matčino jim rozumí. Tyto úryvkovité ryky jsou pro ni velebnou písní, plnou lahody a měkkých, nevysvětlitelných slastí. Je to velebná hymna, posvěcující něhu matky. Je to mohutný chorál, v němž se ohrožuje veliký proces vzniku lidstva. A všemu tomu jen matka rozumí. Nikdo jiný.
Nechtějme se vtírati do svatyně matčina srdce. Nechtějme násilně otevírati dveře, za nimiž je vše, co skrývá se ve slově »matka«. Toto slovo je zbožněné, je souhrnem všeho, čeho se nám dostává za mládí našeho a zač — přiznejme se upřímné — velice nevděčně se odměňujeme.
Zapomínáme všeho, co srdce matčino vytrpělo pro nás. Co vytrpěla roditelka-matka, co vytrpěla žena-matka: co prožila vychovatelka-matka a co vše v duši, v mozku, v srdci přenosila starost-matka. Ach, na to se tak rádo zapomíná!
V celku i v jednotlivostech každý z nás děkuje pouze matce za vše, co nese do života s sebou. Je-li matka bedlivá a pozorující, ba skoro bych řekl matka, umějící dobře čísti v duši dítěte ono tajemné písmo Onoho Neznámého, chápe-li i temná místa a jasně rozumí i tam, kde těžko je jinak čísti, vyzbrojí své dítě do života pevně a určitě. Naznačí mu postup a dovede je na onu výši, aby jasně vidělo cíl. Bude silné, pevné, odhodlané její dítě, bude vědomo svého cíle. Bude hrdé, smělé a odvážné.
»Dejte nám matky, pravé české matky a nebojte se o naši budoucnost! Tak by měli volati s politických tribun na místo velkých frází o svržení té či oné vlády nebo toho či onoho ministerstva. Leč ne pouze s tribun politických, ale i v síních, kde panuje vážný tón přísné vědy, kde stojí v popředí lidé velikého vzdělání a široké učenosti a rozhledů; s pódia akademického vzdělání, odkud rozšiřují se nauky svobodné, odtamtud vyučujte mateřství. Povzneste mateřství na nejvyšší stupeň ženského vzdělání, vyzbrojte jím budoucí matku, uložte jí do nitra velikou vznešenou nauku mateřství a vykonali jste pro národ více než všichni poslanci dohromady; učinili jste silný, ne poddajný, zdravý lid pro těžké doby, v nichž žijeme, a těžší, jež nás očekávají. Mateřství je naší přítomností i budoucností.
Nechci vám vysvětlovati. Zabředl bych do podrobností, v nichž bych utonul. Nerozumím jim. Chápu však příčiny naší slabosti, chabosti, poddajnosti, nestatečnosti a pohodlnosti charakterové vždy a všude a ve všem; ať v postupu národním nebo politickém. A v čem to vězí? Kde kotví příčiny? Hledejte je u našich matek. Nikde jinde.
Co činí jiné, kulturně slabší národy silnými? Hrdost a vyspělost matek. Vědomí jejich povinnosti k budoucnosti národa a víra jejich v postup národní. Vedle něžnosti, lásky, vroucností k dítěti, sílu vzdoru, mužnosti, odvahy a odporu k nepříteli, víru v budoucno. Podobné matky, vychovávajíce podobné děti, jsou zárukou pevného základu budoucího bytu národního, jsou pevnou hradbou, o níž rozbíjí se úsilí nepřátel; jsou zbraní, jíž ubíjí se nestatečnost, podlízavost, slabost, národní vlažnost, indiferentnost!
Vychovávejte matky !
V našich poměrech je toho nejvíce potřebí. Národní vlažnost a pohodlnost zakotvila svoji loďku v bažinatém přístavu naší národní nečinnosti. Existence nutí často mnohé mlčením zaprodávati svoji národní příslušnost. Národní bezcharakternost naše dopomáhá nepříteli k rychlejšímu a snadnějšímu postupu, a mnozí otcové a mnohé matky propůjčují se dobrovolně katanské službě: vyrvání mateřského jazyka z úst svých dětí tím, že je posílají do německých škol, kde vyučuje se jazykem, děcku nesrozumitelným.
O, vychovávejme matky!