Muni/2016/září/Online hry nejsou zlo. Hráče neovládají

Údaje o textu
Titulek: Online hry nejsou zlo. Hráče neovládají
Autor: Masarykova univerzita, Martina Fojtů
Zdroj: Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 7. Dostupné online. ISSN 1801-0806
Vydáno: 19. září 2016
Licence: CC BY 3.0

U online počítačových her dokážou někteří lidé prosedět desítky hodin týdně. Jasná závislost, měl by kdekdo jasno. Podle studie psychologů z fakulty sociálních studií to ale není pravda. Výzkum dělaný na skoro deseti tisících intenzivních hráčů ukazuje, že znaky závislosti vykazuje jen malé procento z nich. Hry zdaleka nejsou tak nebezpečné, jak se jim přisuzuje.

Badatelé vzali výzkum poctivě. Napojili se na hráčskou komunitu a její členy žádali třikrát v půlročních intervalech o vyplnění náročného 45minutového dotazníku. Výsledkem je hromada dat, která umožňují nahlédnout do duše konzumentů her lépe než cokoliv jiného a která bourají předsudky, jež vůči milovníkům online počítačových her lidé mají.

„Z celkového počtu uživatelů, kteří dotazník vyplnili, vykazovalo znaky opravdové závislosti jen několik jednotek procent. Hry samotné můžou za její vznik minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ vysvětlil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka.

Nejvíc se „paří“ při změně školy.Editovat

Všechno nasvědčuje tomu, že ačkoliv mají hry špatnou pověst, je to minimálně částečně nezasloužené. Stejně jako třeba hudba nebo filmy slouží i ony jako zlepšovač nálady. Člověk s jejich pomocí relaxuje a vyrovnává se s psychickou nepohodou.

Podle Blinky můžou ale u některých lidí sehrávat výraznější roli. Leckdo je využívá jako pomocníka při přechodu z jedné životní etapy do druhé. Ukázalo se, že uživatelé často nejintenzivněji „paří“ například v době, kdy přecházejí ze základní školy na střední, ze střední na vysokou nebo ve zkouškovém období.

Prožívají turbulentní dobu, mění se jim prostředí i lidé, jimiž se obklopují. Pro řadu hráčů je jednodušší vstřebat novou situaci u počítače a díky komunitě s tím spojené. „Pokud mají zdravé psychické nastavení a sociální fungování, situaci zvládnou, a závislost se u nich neprojeví,“ podotkl Blinka.

Násilníci se u počítače nerodíEditovat

Zjištění jeho týmu by mohla působit jako uklidnění pro řadu nervózních rodičů. A obecně také lidí, kteří si hry spojují s násilím v ulicích.

Není pravda, že když člověk vidí něco v počítači, má pak nutkání zkoušet to třeba právě na ulici. „Hra uživatele nijak neovládá. Pokud se něco takového opravdu stane, dotyčný by to velmi pravděpodobně udělal i bez toho, že by špatné jednání viděl v počítači,“ zdůraznil výzkumník.

Pokud je hráč opravdu závislý, má podle zjištění psychologů mírně vyšší tendenci k soupeření, protože úspěch ve hře mu dodává pocit vlastní hodnoty, kterou jinak ve společnosti neprožívá. V takovém případě jde také o lidi, kteří mívají horší sociální dovednosti.

Z psychologického hlediska jsou online počítačové hry závažným problémem pro relativně malou část populace. Lukas Blinka ale upozornil, že něco jiného už jsou zdravotní a sociologické dopady náruživého hráčství. Ty jsou samozřejmě problematické.

To, že člověk není ani přes třiceti- či čtyřicetihodinové hraní týdně psychicky závislým, ještě neznamená, že to nezpůsobuje zdravotní problémy spojené s nedostatkem pohybu a čerstvého vzduchu. Nebo že pak takový uživatel nemá potíže fungovat v normální společnosti a různých druzích reálných kolektivů. Na obojí má intenzivní pobyt v herním světě významný a negativní vliv, přičemž víc se to týká hlavně mladších uživatelů.

Zevrubným mapováním hráčské komunity práce psychologů nekončí. Data, která získali, teď budou sloužit jako základ pro další výzkum. Stejně jako u ostatních nových typů behaviorálních závislostí i u té na online hrách platí, že se s ní terapeuti setkávají v praxi zatím jen málo. Léčba se proto někdy děje tak trochu metodou pokus-omyl.

Proto teď badatelé z fakulty sociálních studií budou hledat hráče, kteří sami došli k tomu, že už jim jejich koníček přerostl přes hlavu. Chtějí zjistit, jaké jsou projevy, které už uživatelé vnímají jako neřešitelné, aby tak pomohli jim i terapeutům. Zájemci o účast v další fázi výzkumu se hlásit na e-mailové adrese lukasblinka@gmail.com.