| Muni/2016/září | ||
| Online hry nejsou zlo. Hráče neovládají | Kniha přibližuje, proč nemůžou být Vánoce bez Popelky | I nevolit, je volba. Buďme na to hrdí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kniha přibližuje, proč nemůžou být Vánoce bez Popelky |
| Autor: | Masarykova univerzita, Martina Fojtů |
| Zdroj: | Muni : měsíčník Masarykovy univerzity, září 2016. S. 7. Dostupné online. ISSN 1801-0806 |
| Vydáno: | 19. září 2016 |
| Licence: |  CC BY 3.0 |
Vánoce jsou ještě daleko, ale pokud se jich někdo opravdu nemůže dočkat, může si čekání zkrátit čtením knihy o filmu, který k českým Vánocům neodmyslitelně patří. Národní filmový archiv totiž před několika týdny vydal knížku o slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku, kterou editorsky vedl Pavel Skopal a vytvářeli ji i jeho kolegové z ústavu filmu a audiovizuální kultury.
Publikace s jednoduchým názvem Tři oříšky pro Popelku není první, která si filmu věnuje. V české a německé mutaci už vyšel katalog k výstavě na zámku Moritzburg, kde se natáčelo. Kromě toho existuje výpravná publikace od německé fanynky a česká populárně psaná kniha s řadou rozhovorů a informací ze zákulisí. Nedávno vydaná publikace má však jiný charakter.
„Primárně míří na zájemce o historii filmu, médií a populární kultury. Klademe si jiné otázky než předchozí autoři,“ vysvětlil Skopal. V knize mimo jiné hledají odpověď na otázku, proč se film stal oblíbeným v několika různých zemích s tak odlišnými kulturními tradicemi.
Po přečtení se zdá, že je to výsledek souběhu mnoha faktorů. Diváky bavil a pořád baví způsob vyprávění i hlavní postava Popelky atraktivní pro svou emancipovanou, odvážnou a aktivní povahu.
Jak je ale možné, že film stejně zafungoval i v Norsku a Německu? Podle Skopala jsou důvody v obou zemích odlišné. „V Norsku napomohla popularita herce Knuta Risana, který namluvil hlasy všech postav filmu. V Německu pak napojení na grimmovskou pohádkovou tradici, ale současně i to, že je tato Popelka jiná, než jak ji Němci dosud znali.“
Svůj vliv má i tradiční vánoční čas uvádění nebo fakt, že se natáčelo ve spolupráci československých a východoněmeckých filmařů, takže pro odbyt na obou trzích byl základ už od startu výroby.
Tvůrci publikace přidávají také zajímavé historické a kulturní souvislosti. Píšou o tom, jak se nakonec stalo, že se režisérem stal Václav Vorlíček a ne Jiří Menzel, který byl také mezi adepty. Zmiňují i podrobnosti o fungování mezinárodního štábu, přijetí snímku v kinech nebo o tom, kolik stála jeho výroba. Ve své době totiž Popelka patřila mezi nadprůměrně nákladné. V Norsku se aktuálně dokonce chystá její nová verze.